Skladatel Jan Jirásek: Neusiluji o modernost pro modernost

  1. 1
  2. 2

Řekl bych, že výjimečné postavení má ve vaší tvorbě lidský hlas. Složil jste mnoho sborových skladeb, spolupracujete s pěveckými tělesy a různé vokální pasáže můžeme slyšet i ve vaší filmové tvorbě. Má to kromě schopnosti předávat obsah textem nějaký zvláštní důvod? Je v hlase něco víc než v nástroji?
Já jsem se ke sborové tvorbě dostával trochu složitě, ale zásadním bodem zlomu pro mě bylo setkání s profesorem Jiřím Skopalem a skvělým dětským sborem Jitro. V jeho podání jsem také poprvé v životě uslyšel to, co jsem napsal. Bylo to jako stát nahý před lidmi a čekat na jejich reakci. Další velmi důležitou aktivitou na tomto poli je pro mě spolupráce s chlapeckým sborem Bonifantes (dir. Jan Míšek). Nesmím zapomenout ani na spolupráci s dětským sborem Permoník (dir. Eva Šeinerová). První dva výše zmíněné sbory natočily CD s mojí sborovou hudbou pro americké vydavatelství Navona Records. Obě CD byla velmi příznivě přijata mezinárodní kritikou. Kromě toho jsem spolupracoval a spolupracuji s řadou vynikajících zahraničních sborů, například americké sbory VocalEssence (dir. Philip Brunelle), Khorikos z New Yorku (dir. Jesse Peckham) a další.

Spolupracoval jste s různými režiséry. Přesto jsou jmenovci František Antonín Brabec a Jaroslav Brabec podepsáni pod většinou filmů s vaší hudbou. Dá se říct, že jste si u nich vysloužil titul „dvorní skladatel“?
Tento titul bych si vysloužil velmi rád, nesmím ale zapomenout na spolupráci s režiséry Jurajem Jakubiskem, Jirkou Strachem, dnes již bohužel zesnulým Jiřím Krejčíkem a dalšími.

Za hudbu k filmu Kytice jmenovaného F. A. Brabce jste obdržel svého již druhého Českého lva. Poměrně nekonvenční zpracování částí Erbenova díla jste podložil velmi rozmanitou hudbou napříč žánry. Pomýšlel jsem při vytváření hudební koncepce i na odkazy z erbenovských děl Dvořáka, Fibicha či Martinů, nebo bylo od počátku jasné, že se film bude ubírat svojí cestou?
Nechci, aby to znělo povýšeně, ale na tyto odkazy jsem nemyslel vůbec. Mám rád současný svět, takže jsem se naprosto přirozeně díval na Erbenovo dílo pohledem člověka počátku 21. století. S Františkem Brabcem jsme se shodli na směru, kterým půjdeme i s tím rizikem, že se můžeme dostat až na hranici kýče. Šli jsme do toho poměrně odvážně a myslím si, že se nám to vyplatilo.

Jan Jirásek (zdroj janjirasek.com)

Jak se stavíte k umělecké spolupráci s jinými skladateli? Jste znám také jako kolega Ondřeje Soukupa, s nímž jste vytvářet hudbu k filmu Nejasná zpráva o konci světa (1997), která vybojovala Českého lva, a nově také k Perinbabě a dvěma světům Juraje Jakubiska. Můžeme nahlédnout pod pokličku práce dvou hudebních tvůrců?
S Ondrou Soukupem jsme letití přátelé a mohu bez přehánění říct, že jsme vlastně rodina. Samotného mě to překvapuje, ale při spolupráci mezi sebou nemáme žádné spory nebo nesrovnalosti. Spolupráci s jinými skladateli si ale moc představit neumím.

U filmových skladatelů se stává, že některé téma nebo i celou pasáž svého koncertního/scénického díla přetvoří pro doprovod filmu, nebo naopak původně filmový doprovod později přetaví v autonomní skladbu. Máte s touto praxí zkušenosti?
Takzvané vykrádání sama sebe, které asi máte na mysli, mi není cizí a nepovažuji to za něco nepatřičného.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že se věnujete pedagogické činnosti a máte v tomto ohledu bohaté zkušenosti ze zahraničí. Mohl byste se podělit o zážitky z cizích zemí? Liší se v něčem například povědomí a přístup k filmové hudbě u nás či našich sousedů oproti zámořským posluchačům?
Pro mě je pedagogická činnost velmi inspirativní záležitost. Je to zesíleno i tím, že mám studenty z celého světa. Učím – zejména na univerzitách v USA, Německu, Rakousku a Austrálii – jak klasickou kompozici, tak i kompozici filmovou. Vnímání hudby a vyprávění hudbou se v různých oblastech světa dost liší a nepřestává mě překvapovat. Zážitků z této oblasti mám opravdu hodně. Dovolím si uvést alespoň dva příklady. Měl jsem studenta z Íránu a když jsem kriticky hodnotil část jeho skladby, začal se projevovat dost nepříjemně. Ukázalo se totiž, že ona část je citací tradiční perské hudby se silným náboženským podtextem a moji kritiku považoval za urážlivou.

Nezapomenutelným zážitkem bylo i to, když mi v Austrálii do učebny v divadle na okraji buše vběhl malý krokodýl. Naštěstí se nám ho podařilo vymanévrovat poměrně rychle ven, kde se nedaleko od nás pohybovala jeho takřka pětimetrová maminka. Ta si ho naštěstí hned odvedla pryč. V tomto případě dostalo slovo úleva naprosto jiný rozměr.

Jan Jirásek (zdroj janjirasek.com)

Zajímá vás také české pedagogické zázemí v oblasti filmové hudby? Jak si podle vás stojí?
To mě pochopitelně zajímá, ale na českých uměleckých vysokých školách jsem nikdy neučil, nepočítám-li občasné externí přednášky. Měl jsem ale řadu českých studentů na svých zahraničních kompozičních kurzech, takže určité srovnání mám. Upřímně řečeno, v několika případech jsem byl nemile překvapen, jaká úroveň skladby byla jejich pedagogem schválena a s čím svého studenta pustil na mezinárodní fórum. To považuji za prohřešek na jeho budoucnosti. Pokud mám pochybnosti o studentově tvůrčím potenciálu, řeknu mu to na rovinu a pošlu ho na konzultaci s jiným pedagogem, protože se pochopitelně mohu mýlit. Taková situace není vůbec příjemná. Obecně řečeno je ale skladatelů na světě opravdu hodně a pouštět do této arény někoho, kdo nemá dostatečnou tvůrčí kapacitu, je jako odsoudit ho předem k nezdaru a z toho vyplývajícím důsledkům. To je nezodpovědné. Vždy studentům říkám, chcete-li něčeho dosáhnout, musíte mít tři věci – mimořádné schopnosti, mimořádné vlastnosti a mimořádné štěstí. A štěstí, jak známo, přeje pouze odvážným a připraveným a není radno si s ním zahrávat.

Mnohokrát děkuji za váš čas a ochotu podělit se o své zkušenosti a postřehy z praxe. Na závěr bych si ještě dovolil otevřít pomyslné informační okénko a zeptat se na plánované koncertní, filmové nebo divadelní projekty, které Vás výhledově čekají.
Se zmíněnými Tomáši – Pilařem a Jarkovským – připravujeme operu s námětem J. A. Komenského. Premiéra tohoto díla je naplánována na rok 2023 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Kromě toho právě dokončuji hudbu k filmu Gump, pes, který naučil lidi žít režiséra F. A. Brabce a scénáristy F. Rožka. Nemohu zapomenout na Vámi jmenovaný velmi nedávno dokončený film Perinbaba 2, ke kterému jsem napsal hudbu společně s Ondřejem Soukupem. Letos mě ještě čeká práce na novém filmu o velmi slavném dávno zesnulém českém herci. Víc o tomto projektu ale zatím prozradit nemohu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments