Filmový skladatel Paul K. Joyce: Následuji své ucho a srdce

Jak se vám líbí na Composers Summit Prague 2024?
Na této akci je podle mě úžasné, že návštěvníci mohou přímo vidět skladatele a další profesionály při práci. Panuje zde úžasná jednota. Lidé jsou spolu. Je zde mnoho velmi úspěšných skladatelů, s kterými můžete přímo mluvit a vidět je při práci. Můžete jít přímo do nahrávacího studia za Conradem Popem a dívat se mu pod ruku. Včera při natáčení ve studiu Českého rozhlasu bylo možné přímo sledovat konkrétní detaily pečlivé práce dirigenta a skladatele (orchestrátora) při nahrávání. Tato možnost setkání skladatelů, orchestrátorů a hudebníků, kteří se od sebe mohou učit, je pozoruhodná.

Skládáte mimo jiné filmovou hudbu. Pochopil jsem, že původní filmová hudba (tj. ne ta z hudebních knihoven nebo AI) má nejlepší účinek, pokud je složena přímo pro dokončený film. To znamená, že režisér “nevměstná” jen předem složenou hudbu, kterou někdo vytvořil a umístil do hudební knihovny dávno před natočením filmu. Co myslíte?
Ano, hudba složená pro film musí rozumět každé nuanci vývoje filmového prostoru. Dokáže přesněji rozumět například emocím postav, může na ně reagovat. To samozřejmě nasazený pop song nezvládne. A pokud je taková hudba udělána dobře, může přinášet divákovi více. Když si vezmeme jakéhokoliv Morriconeho, jeho hudba oživí film. Někdy je také dobré, když je ve filmu, řekněme, méně hudby.

Ano, konkrétně u Morriconeho hudby k Tenkrát na západě bychom mohli říci, že “méně je více”.
Rozhodně. Nebo u Hitchcockova Psycha…

Jak vlastně skládáte hudbu pro (animovaný) film? Jaký je váš postup?
Jak jsem naznačil. Snažím se pochopit, jak se postava cítí, a odrážet její emoce. Scott Bradley nasadil laťku vysoko svou hudbou k animovanému seriálu Tom a Jerry. V moderním světě jsou deadliny často tak neúprosné, že je obtížné vytvořit hudbu, která by byla sama o sobě uspokojivá a zároveň vyhovovala potřebám produkce. Vždy se snažím použít nějaký akustický nástroj, pokud je to možné, abych připoutal ucho posluchače. V Toby’s Traveling Circus (2012) jsem ve většině částí použil ukulele, což i specifickým způsobem podtrhlo emoce. V Bob the Builder jsem často používal kytaru ‚wah-wah‘, čímž jsem charakterizoval kočku Pilchard (mimochodem autentický nebo zkreslený zvuk kytary najdeme ve většině hudby k tomuto seriálu).

A co nám prozradíte o svém kompozičním “know-how” v rámci absolutní hudby (tedy ne programní nebo filmové hudby)?
Obecně skládám u klavíru a nahrávám si úryvky nápadů do telefonu, které si po několika hodinách poslechnu, abych zjistil, zda se mi stále líbí! Na ranní (psí) procházce zjišťuji, že pohled na kopce a pole Devonu (kde bydlím) mi osvobozuje mysl a často si do telefonu zpívám nápady. Tyto malé nápady mohou často vést k něčemu podstatnějšímu. Tento proces považuji za velmi vzrušující. Nápady se mohou objevit v nejneočekávanějším okamžiku a v reakci na nepravděpodobnou vnější stimulaci. S něčím, co se mi líbí, se pak přesunu k počítači a začnu vytvářet podrobnější ztvárnění díla. Následně vše dokončím v programu Sibelius, jako dílo připravené k nahrávání.

Hodně jsem přemýšlel o tom, co to je skládat. Samozřejmě si uvědomuji, že se můžete naučit skládat. Ale to samozřejmě znamená, že budete používat vzorce a předem vytvořené představy o tom, co je hudebně ‚přijatelné‘. Není mi vlastní takto pracovat. Možná je to tím, že jsem samouk, nevím. Jednoduše následuji své ucho a srdce a jdu tam, kam mě zavede nálada a doufám, že je to tak v pořádku! Ale užil jsem si i studium mnoha teorií kompozice. Možná jsem jisté postupy nevědomě vstřebal, když jsem poslouchal západní klasickou hudbu. Hudba je skvělý společník!

Dovolte mi se podívat trochu konkrétněji na jeden z fundamentů hudby – harmonii. Které harmonické funkce jsou pro vás podstatné a proč? Jaké je vaše vlastní harmonické myšlení?
Sedím u klavíru a snažím se zachytit, co se mi odehrává v hlavě. Je to jako snažit se chytit mraky! Pak najednou akordová progrese zapadá do melodie a já se rozpálím – běžím za něčím, co mě vzrušuje a naplňuje radostí. Chci vytvořit něco jiného, co hudebně ukáže nové cesty. Může to být frustrující proces, když něco není úplně v pořádku a nemůžete najít správný akord nebo melodii. Miluji skutečnost, že hudba je neustálá cesta objevování a miluji disonance. Jsou to moji kamarádi. Když se noty střetnou… Spatřuji v tom hloubku. Asi nelze ocenit krásu durového kvintakordu bez pocítění temnoty akordu molového, užití zmenšené kvinty atp. Pocit, který navozují tyto třecí plochy miluji. Když po disonanci přejdete ke konsonanci, je to nádherné! Poslech hudby bez tohoto ‚ostří‘ je pro mě nudný a jednorozměrný. Hudba pro mě potřebuje ‚temnotu‘ a ‚ostří‘ disonance, abyste si (hudebně) mohli užít ‚slunce‘ nádherné harmonie nebo akordické hudby. Když poslouchám nějakou hudbu, často chci říct umělci: “Sniž ten pátý stupeň! – dej tomu páteř! Samozřejmě je to velmi subjektivní…

Proč uvádíte právě zmenšenou kvintu (respektive snížený pátý stupeň). Co pro vás znamená její použití?
Zmínil jsem snížení pátého stupně, protože to byl způsob, jak naznačit, že skladatel podkopává „dokonalou“ tonalitu svého zvoleného akordu dalším tónem o půltón vedle – aby mu dodal ono ‘ostří’ nebo můžeme říci ‘hranu’ (skladatel používá často slovo “edge” nebo “edgeness”; poznámka autora). Nechte si pátý, ale přidejte půltón pod nebo nad…

Pár otázek na závěr. Jakého svého díla si nejvíce vážíte?
Orchestrálně bych zmínil asi suitu z hudby k filmu Bob the Builder… používám tam velmi jednoduché téma, z kterého tvořím bohatší dílo. To může uspokojit malé i dospělé. Děti si řeknou: stále slyším to téma. Dospělý zase třeba: to je chytré, jak to udělal. Také Sněhová královna (Snow Queen) je velmi blízká mému srdci.

Bojíte se jako skladatel AI? 
Ne. Vůbec! AI nám navíc už teď významně pomáhá, například v korekci tónů při studiovém nahrávání. Orchestry a živé koncerty, lidé hrající přímo před vámi – to bude vždy, o to starost nemám. A spolupráce a experimentátorství, které dělají lidé – to se nezmění. Lidé jsou vynalézaví. Vždy najdou cestu k sebevyjádření.