Skladatel Walter Kaufmann – Gauguin mezi mladými Pražany

Walter Kaufmann, velmi málo známý hudební vědec, skladatel, pedagog a dirigent, se narodil v Karlových Varech, studoval v Berlíně, žil a tvořil v exilu v Bombaji, působil v Londýně a Winnipegu a svou životní pouť ukončil jako profesor klasické hudební vědy v Bloomingtonu. Věnoval se oblasti asijské hudby, zejména hudbě Indie, Tibetu a Číny. V Bombayi neexistovalo žádné hudební divadlo, tak si vytvořil vlastní hudební svět – učil hru na klavír a založil The Bombay Chamber Music Society.

Max Brod nazval v časopise Der Auftakt v roce 1933 mladého skladatele Waltera Kaufmanna obrazně Gauguinem mezi mladými Pražany. Toto srovnání vyjádřil na základě několika děl, které slyšel: Kaufmannova Hudba pro klavír a smyčcový orchestr, předehra ke komedii Der grosse Dorin, smyčcové kvarteto, pět orchestrálních kusů, kantáta Stromy Galície, Fantastická suita, suita Praha a jiné klavírní skladby. Úctyhodná sbírka 26letého skladatele.

Ale koncem minulého století to vypadalo, že se za tímto invenčním mladým hudebním tvůrcem slehla zem. Skoupé lexikální články neprozrazovaly nic o jeho pohnutém životě a jen velmi málo se zmiňovaly o jeho tvorbě. Ale informace, že žil v Indii, vzbuzovala velkou zvědavost. Dnes víme, že Walter Kaufmann byl etnomuzikologem, skladatelem, dirigentem, klavíristou, violistou, libretistou a profesorem klasické hudební vědy. Byl všestrannou osobností, které se v hudebních dějinách těžko hledá pendant.

Narodil se 1. dubna 1907 v Karlových Varech, kompozici studoval v Berlíně, hudební vědu v Praze. Jeho první díla zazněla na koncertech v rodném městě. V letech 1934 až 1946 žil a tvořil v exilu v Bombaji. V roce 1946 Indii opustil, působil krátce jako dirigent a skladatel v Londýně. Odtud ho vedla cesta do Kanady. Ve Winnipegu rozvinul své obdivuhodné dirigentské schopnosti. Svou pohnutou životní pouť ukončil jako profesor klasické hudební vědy v USA, na univerzitě v Bloomingtonu, ve státě Illinois. Zemřel 8. září 1984. Zanechal několik stovek komorních, symfonických a hudebních děl, z nichž pouze zlomek vyšel tiskem. Rukopisy jsou roztroušeny po různých archivech Evropy, USA a Kanady. Svými šesti obsáhlými knižními publikacemi z oblasti etnomuzikologie se zařadil mezi excelentní, doposud nepřekonané znalce indické a orientální hudby.

Narodil se v dobře situované, německy a česky mluvící, rodině v Karlových Varech. Do světa hudby ho zasvětil strýc Moritz Kaufmann, majitel karlovarské hudební školy a kronikář hudebního života města, který se také se zabýval opravou hudebních nástrojů. Na městských koncertech se s tamním orchestrem představil mladý Kaufmann jako skladatel a dirigent již v raném mládí. Tam začal spolupracovat s klavíristkou Edith Kraus, se kterou ho spojovalo celoživotní přátelství. To, co tehdy uměl, odpozoroval hlavně ze zkoušek orchestru. Ty pravidelně navštěvoval s kapesními partiturami. “Jednou jsem zažil i trapnou situaci, kdy pobýval Richard Strauss v lázních a z úcty k němu vybral domácí dirigent na program komplikovanou Straussovu skladbu. Nevěděl si však v jednom místě rady s jejím rytmem – jeho mávání rukama se podobalo větrnému mlýnu. Náhodou vešel do sálu sám Strauss a dané místo oddirigoval s jednou rukou v kapse”, vzpomínal Kaufmann po letech.

Do Berlína ho poslali rodiče studovat právo. Při první návštěvě jeho otec odhalil, že jeho syn není imatrikulovaný na univerzitě, ale na vysoké hudební škole. Ze dne na den zatrhl měsíční podporu a student Kaufmann byl odkázán sám na sebe. Žil v ateliéru se dvěma umělci. Někdy v zimě a o hladu, jindy dobrodružným bohémským životem. Světlým bodem byla jeho návštěva u Alberta Einsteina, se kterým si i “zamuzicíroval”. Kompozici studoval v mistrovské třídě inovátora Franze Schrekera, ale mimořádně si cenil učitele a vědce Curta Sachse, který ho nabádal intenzivně se zajímat i o hudbu a hudební nástroje Dálného východu. Protože mu byla tato hudba cizí a nesrozumitelná, plánoval ji jednou poznat. Jeho skutečnou touhou bylo dostat se jednou do Ameriky a tam komponovat melodickou filmovou hudbu. S Berlínem se pojí celá řada zajímavých epizod jeho života. Po Berlíně následovalo studium hudební vědy na Německé univerzitě v Praze. Býval u pohostinné matky Franze Kafky v domě na rohu Staroměstského náměstí a Pařížské ulice. Tam poznal celou kafkovskou rodinu, s Kafkovou neteří Gerti chodíval do divadla. Později se stala jeho manželkou.

Jeho díla zazněla znovu v Karlových Varech, ale i v Berlíně, Wroclawi, Drážďanech a ve Vídni. V roce 1931 uvedla Česká filharmonie v Obecním domě v Praze premiéru jeho Symfonie v klasickém stylu. Několik jeho děl zaznělo v německém vysílání Pražského rozhlasu, kde sám často působil jako dirigent a klavírista. Od mládí měl mimořádný vztah k hudebnímu divadlu, v Chebu krátce v divadle i působil. V Praze se poznal s řadou pozoruhodných lidí jako: Franz Werfel, Josef Suk a Max Brod. V tomto období byl již také autorem několika hudebně dramatických děl. K nim patřila i opereta Bílá bohyně (Die weiße Göttin). Její děj se odehrával na třech kontinentech: v Evropě – v Karlových Varech, Indii a v USA, na kterých se nakonec odehrál jeho vlastní život. V době vzniku díla o podobném putování světem neměl pochopitelně ani ponětí.