Sny o Francii. Akademická kvalita v brněnské filharmonii

  1. 1
  2. 2
Filharmonie Brno zahájila březen v Besedním domě v prvních třech dnech francouzskými večery. Respektive česko-polsko-francouzskými večery. Koncerty nesou zcela příhodný název Sny o Francii – nejedná se totiž o surové frankofilní dráždění, nýbrž o subtilní, ba přímo snovou příchuť camembertu a bordeaux v hudbě zcela nepochybně panevropské. Před orchestr se postavil pedagog Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a šéf ostravské opery Jakub Klecker, v Chopinově prvním klavírním koncertu se pak na pódiu stal kolegou dalšího pedagoga JAMU, klavíristy Jana Jiraského.
Sny o Francii – Filharmonie Brno, Jakub Klecker (dirigent), Jan Jiraský (klavír) – Brno 1. 3. 2017 (foto Jiří Jelínek)

Dlouho opomíjenou, radostně neoklasickou Předehrou pro orchestr H 345 Bohuslava Martinů, zkomponovanou až v pozdním období skladatele – v létě 1953 – zahájili brněnští filharmonici kvazifrancouzský koncert. Už od prvních tónů díla byla cítit živelná energie, se kterou hudebníci do předehry vpadli. Nebyla to však energie uměle vyvolaná rychlým tempem, které je navíc na začátku kompozice pouhé moderato, byla to energie zvuková, jásavá, jež čišela ze všech hráčů společně s dirigentem.

Jakub Klecker si dobře zvukově rozvrhl jednotlivé části orchestru, a tak například sólo flétny bylo znamenitě slyšet nad ustavičně tepajícími šestnáctinami smyčců. Průbojné pulsování ansámblu až do zvolnění střední části nespadlo ani o píď. V expozici stojí určitě za zmínku svítivé sólo trubky, jejíž zvuk byl velmi pevný a jasný, nicméně nepřehlušil žádného z kolegů. Výstavba tohoto sóla navíc výtečně korespondovala s hudební evolucí ve zbytku tělesa. V pomalém Andante střední části, jakémsi pseudoprovedení, se výborně ujal recitace pomalé kantilény hoboj, pod kterým se smyčce vnímavě přelévaly z jedné harmonie do druhé. Flétny jemně pak převzaly od hoboje jeho sólo, kterým pomalou střední část ukončily. V repríze se vyvedl nástup druhého tématu, především po stránce dynamické diferenciace, daleko lépe než v expozici, jako by se filharmonici daleko více uvolnili a nechali zvuk spadnout více do piana. Na konci zejména svítil zářivý zvuk žesťů nad celým orchestrem, nikoli však nepatřičně; zářil maestoso energico, z nástrojů sršela radost, kterou podporoval svou hrou i zbytek tělesa. Práce Jakuba Kleckera s orchestrem byla velmi precizní a nelze jí absolutně nic vytknout.

Ve druhém čísle koncertu se představil brněnský klavírista a pedagog Jan Jiraský v Klavírním koncertu č. 1 e moll op. 11 z roku 1830 velepopulárního skladatele Fryderyka Chopina. V dlouhé předehře dirigent Klecker pokračoval v hezké zvukové práci s ansámblem; například v místě, kde na sebe navazují flétna – klarinet – lesní rohy, zněl zvukový účin velmi promyšleně a tyto tři odlišné instrumenty vytvořily zvuk blízký jednomu. Nástup klavíru ve fortissimu mohl být klidně plnější, snad i ve větší dynamice či širším zvuku, aby se ve vší své síle dostal i do zadních řad sálu Besedního domu. Konec druhého dvaatřicetinového výjezdu zmenšeného septakordu v klavírním úvodu se patrně nevyvedl sólistovi úplně dle jeho představ, byla to však drobnost, která v žádném případě nezastínila pokračování koncertu. Klavírista Jiraský velice oduševněle vystihl charakter expozice, jež nehrál zbytečně pateticky, spíše naopak – s určitou naléhavostí. Lyriku si totiž nechával na později a také ji v pravý čas náležitě uplatnil. Lehká, brilantní technika sólistova svědčila o naprostém odstupu od jakéhokoliv napětí či tlaku.

Sny o Francii – Jan Jiraský (klavír) – Brno 1. 3. 2017 (foto Jiří Jelínek)

V provedení 1. věty byl klavír velice příjemně doprovázen lesním rohem, zatímco Jan Jiraský zbytečně nezabředával do přecitlivělého sentimentu, který je v Chopinových skladbách pro mnohé interprety velikým nebezpečím. Lehké a hbité zůstaly ruce sólistovy i ve chvílích obtížných repetovaných akordů v agitatu, ve kterých však klavírista stále dbal na kultivovaný zvuk piana. Kromě lesního rohu sólistu excelentně zvukově podporovaly i ostatní nástroje v orchestru, které však dirigent Klecker držel neustále na uzdě, a tak klavír nikdy nepřehlušily, byť jen jediným tónem. Mimo to byla okouzlující i reciprocita pianisty s dirigentem, popřípadě orchestrem, kdy těleso bystře sledovalo sebemenší agogické změny v klavíru. Nejen brilantně zahraná, ale i rozumně vystavěná stretta klavíru ukončila pak první větu koncertu.

Smyčce velmi křehce zahájily druhou větu, leč těsně před nástupem klavíru byla slyšet drobná nejistota v lesních rozích. Teprve až s nástupem Jiraského ve druhé větě pochopil posluchač nepřehnané klavíristovo lyrické zanícení ve větě první, které si chytře střádal až do Larghetta části následující. Zcela kouzelný byl pak zvuk klavíru, který pod prsty sólistovými půvabně zvonil, jako kdyby byl ze skla. Navzdory stoupání do silnějších dynamik ráz a zvuk klavíru zůstával stále velmi noblesní. Vpravdě krásné melodie, zcela splňující estetický význam krásna, které Chopin poskládal ve druhé větě vedle sebe, budoval pianista velmi duchaplně a chytře, čemuž hodně pomáhala dynamická alchymie, kterou Jan Jiraský disponuje. Bohužel po výborné mezihře v klavíru ne zcela zaladily k tomuto nástroji lesní rohy.

Ve třetí větě pokračoval sólista v absolutně průzračné hře, která samozřejmě svědčila i o dokonale promyšlené práci pedálu. Sólo klarinetu mohlo být o jednu dynamiku výše, jeho upozadění ale spíše způsobily příliš hlasité smyčce. I ve třetí větě pokračovala výborná komunikace mezi oběma jednotkami – klavíristou a dirigentem/orchestrem. Navzdory své brilantní technice, nezakládá si naštěstí sólista pouze na ní, ale spíše ji bere jako nezbytnou součást kompozice, která však pro něj absolutně není dominantní; je to spíše prostředek ke skvělým zvukovým účinům, které si může dovolit. V této poslední části koncertu Jiraský syntetizuje lyriku i techniku – dvě složky, které nebyly jak v první, tak ani ve druhé větě ekvivalentní; ne, že by tam chyběly, ale klavírista vždy záměrně upozadil jednu složku na úkor druhé, aby pak je pak ve větě třetí uplatnil naplno obě. Na úplném konci už patrně sólistovi povolila koncentrace, a tak se při posledním výjezdu v E dur objevili jeden či dva sympatizanti, kteří však po takovém výkonu zanikli v hlubinách zapomnění.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Sny o Francii - Filharmonie Brno -J.Klecker & J.Jiraský (Brno 1./2./3.3.2017)

[Celkem: 25    Průměr: 3.8/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na