Sólohornista Mnichovské filharmonie profesor Jörg Brückner: Raději vyučuji, než koncertuji

  1. 1
  2. 2
Jörg Brückner se narodil v Lipsku, studoval lesní roh na hudebním gymnáziu Schloss Belvedere a Univerzitě Ference Liszta ve Výmaru u profesorů Reného Heimbucha a Karla Biehliga. Působil jako třetí hornista v lipském Gewandhausorchestru pod vedení dirigenta Kurta Masura i jako sólohornista Drážďanské filharmonie. Od roku 2008 je sólohornistou Mnichovské filharmonie. Jeho špičkovou úroveň oceňují i další orchestry, které ho často zvou k orchestrálnímu hostování. Věnuje se i sólovým koncertům, vystoupil například s Drážďanskou filharmonií, Leipzig Bach Orchestra nebo Drážďanským komorním orchestrem. Od roku 2006 je profesorem třídy lesního rohu na Univerzitě Ference Liszta ve Výmaru.

Jörg Brückner (zdroj Tomáš Valášek)
Jörg Brückner (zdroj Tomáš Valášek)

Z oken rozlehlého koncertního sálu Dřevník v areálu Broumovského kláštera je výhled do zeleně členitých klášterních zahrad, na most a vstup do kláštera i na nepříliš vzdálené vrchy mizející v mlze pondělního dopoledne. Ale na kochání se přírodními scenériemi a působivou architekturou nezbývá mnoho času.

V Broumovském klášteře začaly 1. srpna 2021 Letní hornové kurzy, slavnostně byly zahájeny právě v tomto sále. Klášterem zní sametové tóny lesních rohů a od pondělního rána už běží individuální lekce, nácvik komorní hry a program koncertů, které tu mladí i malí hornisté až do 7. srpna odehrají. Letos jich do Broumova přijelo na sedmdesát z několika zemí světa – nejen z České republiky a Slovenska, ale i z Maďarska, Holandska, Japonska a Německa. Věkově jsou účastníci v drtivé většině studenty konzervatoří a vysokých škol, jsou zde však i osmiletí adepti hry na lesní roh a nejstaršímu účastníkovi je padesát devět let. Lektory, kteří s nimi budou pracovat jsou – spolu se zakladatelkou a uměleckým garantem broumovských kurzů, sólohornistkou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK Zuzanou Rzounkovou – profesor hry na lesní roh a proděkan brněnské JAMU profesor Jindřich Petráš, sólohornista České filharmonie Jan Vobořil, první hornista Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK Martin Sokol, pedagožka ZUŠ v Broumově a v Polici nad Metují Lenka Němcová a dva významní zahraniční hosté – maďarský hornista a pedagog Szabolcs Zempléni (rozhovor připravujeme) a sólohornista Mnichovské filharmonie a profesor třídy lesního roku na Univerzitě Ference Liszta ve Výmaru Jörg Brückner.

S Jörgem Brücknerem jsme se sešli v Dřevníku o pauze hned po první sérii pondělních lekcí. Když vyučuje, srší energií, živě gestikuluje, předehrává, přezpívává, je sugestivní. Nadšený. Bezprostřední. „Ale vždycky nejsem takový,“ reaguje. „Ve škole jsem hodně přísný, umím být i opravdu drsný. A když přijde žák s notami a nemá v nich žádné poznámky, tak bych ho nejraději poslal domů. Vidím, že se nepřipravoval a hudbou se nezabýval,“ říká Jörg Brückner. Když hovoří o svých začátcích, hodně se směje. Ale když se zeptáte na současnost a na mladou generaci, zvážní, mluví zvolna a přemýšlivě a optimismus z jeho slov začíná mizet. Rád používá příměry a přirovnání. Je zřejmé, že o svém životě s hudbou i o životě s hudbou obecně, o hudbě jako takové a o její budoucnosti hodně přemýšlí. A po rozhovoru s ním začnete také, pokud jste tak doposud nečinili.

Jörg Brückner (zdroj Tomáš Valášek)
Jörg Brückner (zdroj Tomáš Valášek)

Kdy jste si uvědomil, že lesní roh je definitivně váš osud? Uvažoval jste někdy v začátcích vůbec o jiném hudebním nástroji?
Je to vlastně jednoduché – nebyl jsem příliš úspěšný ve škole, zato ve hře na hornu ano. A moji rodiče mi jasně řekli, že jediná moje šance je věnovat se hraní na lesní roh. Poslechl jsem je.

A dobře jste udělal. Jste tedy příkladem toho, že se vyplatí poslouchat své rodiče!
Mně se to vyplatilo. O jiném hudebním nástroji jsem nepřemýšlel. Začal jsem na hornu hrát v devíti letech. Hrál jsem také asi rok na klavír, ale přiznám se, že to jsem nesnášel.

Jako pedagog máte srovnání – jaká je podle vašich zkušeností dnešní generace mladých hornistů vycházejících ze škol? Vidíte u ní nějaký rozdíl v přístupu k hudbě ve srovnání se starší generací?
Žijeme ve složité době. Vidím to na svých studentech. Spoustu mladých lidí chce hrát hlavně pro zábavu, nechce se učit teorii, která je však nezbytná ke kvalitní hře. Příliš námahy, víc učení, hodně cvičení – to se dnes nikomu příliš nechce. To vidím jako velký problém. A dalším problémem je to, což je zřejmě i výsledek přechozího – že je hodně průměrných hráčů. Je hodně hudebních škol, ale nemají vždy dostatečně vysokou úroveň. Jejich absolventi jsou jen průměrní, a to by nám nemělo stačit. Například z dvaceti mých žáků jsou jen tři, u nichž vidíte skutečný zájem, chuť, kteří v sobě mají vnitřní oheň a touhu být výborní. Nejde tedy vlastně ani tak o změnu přístupu k hudbě, jako o změnu přístupu k životu.

Jörg Brückner (zdroj Tomáš Valášek)
Jörg Brückner (zdroj Tomáš Valášek)

Není to proto, že dnes chtějí všichni dělat všechno, ale už se ztrácí ochota soustředit se poctivě, do detailu na jednu věc, jednu činnost tak, aby ji člověk dělal co nejlépe?
Ano. A ovládly nás technologie. Televize, počítače, a především mobilní telefony. Ty vidím jako největší problém. Nastoupil jiný typ komunikace – messenger, facebook… A počítačové hry – hrát počítačovou hru je přece tak jednoduché! A to se podepsalo na dnešní generaci mladých lidí. Já jsem to dělal v určité míře také – také jsem cvičil a díval se pak na televizi. Ale rozhodně ne v takové míře, jak se to děje dnes. To už je opravdu extrém a život se dostává do jiných kolejí. Bohužel to vidím i na své vlastní dceři. Je hudebně velmi nadaná klarinetistka, po roce výuky už podle sluchu byla schopna zahrát melodii, kterou jsem já cvičil na hornu. Ale chce hrát jen to, co ji baví a co je lehké. Jakmile přišlo něco těžšího a musela by investovat čas a námahu, aby se věc naučila, už se jí do toho nechtělo a řekla, že bude hrát jen to, co jde snadno. Dnešní mladá generace chce umět hrát, ale stačí jí, že umí jenom něco. Chce hrát především pro zábavu. Začátky hry na hudební nástroj jsou snadné, ale pak nastává dlouhá cesta a náročná práce. A málokomu se chce tuto námahu podstoupit, cvičit, tvrdě pracovat, aby byl výsledek co nejlepší. Schází ta chuť ponořit se hlouběji.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments