Sopranistka Alžběta Poláčková: Baví mě bořit hranice

  1. 1
  2. 2
Česká sopranistka Alžběta Poláčková je sólistkou opery Národního divadla v Praze, ale také maminkou tří dětí. V jejím repertoáru najdeme stěžejní role kmenového repertoáru – Mozartovu Zerlinu, Paminu, Donnu Elviru, Smetanovu Mařenku, Jitku, Dvořákovu Terinku nebo Rusalku, Janáčkovu Bystroušku, Jenůfu, Martinů Jullietu a řadu dalších. Díky svému temperamentu a zvídavosti ji ale zajímají i role soudobé, jako třeba Lisa v Les Enfants terrible Ph. Glasse (v režii A. Nellis).

Alžběta Poláčková (archiv respondentky)

Alžběto, uvádíte, že jste vystudovala gymnasium, po něm jste šla na Pedagogickou fakultu a během ní jste se dostala na HAMU. Jak jste se věnovala zpěvu jako dítě a během gymnasia?
Hudba mě od dětství obklopovala vlastně pořád. Tatínek hrál na kytaru a mandolínu, hezky zpíval. Můj moravský strýc hrál na harmoniku a také krásně zpíval. Já jsem začala hrát na zobcovou flétnu u prof. Vlasty Bachtíkové, což byla nejen skvělá flétnistka, ale hlavně s ní byla obrovská legrace. Založili jsme několik komorních souborů, objížděli různé soutěže, soustředění, koncerty… Už tenkrát jsem střídala flétnu se zpěvem. Ani nevím, kdo přišel první s nápadem, že bych měla začít zpívat sólově. Prostě jsem to brala tak, že mi přibyl další kroužek, který mě navíc dost bavil.

Měla jsem hodně koníčků. Velkou část zimy jsme s rodiči trávili na horách, v létě voda, kola, chalupa… Velmi pestré dětství. A jsem za to vděčná. Nedovedu si představit, že bych hrála třeba na housle a musela každý den několik hodin cvičit! 

Dnes je mnohem více možností a v posledním roce se ještě rozšířily, jak se věnovat samostudiu podle kurzů na internetu. Na youtube dnes najdeme i neuvěřitelné výkony operního zpěvu malých děvčat v soutěžích talentů, jen na základě odposlechu… Co z hlediska svých zkušeností doporučujete? Hlasového učitele, kouče co nejdříve? Od kdy, co se týče sopránu?
Doba pandemie přesunula téměř vše, co lze, do online světa. Živé přenosy oper, koncertů, baletu nebo činohry nikdy nenahradí osobní prožitek, který bychom zažili na daném představení. Je to ale výzva pro nás pro všechny a musíme se s tím vyrovnat.

Sama jsem na internetu zhlédla mnohé masterclasses. Ráda se dívám třeba na Joyce DiDonato. Její temperament a styl, jakým předává své zkušenosti je pro mě velkou inspirací.

Neexistuje universální pravidlo, jak se správně naučit zpívat. Každému vyhovuje jiná metoda výuky. Někdo věci lépe pochopí právě za pomoci poslechu, tedy opakování či napodobování zvuku. Je tedy možné se na základě poslechu internetových kurzů naučit zpívat určitou árii. Ale to ještě neznamená, že se tak dá naučit opravdu zpívat. Pochopit techniku, naučit se pracovat s dechem… to je běh na dlouhou trať a internet hlasového pedagoga či kouče nikdy nenahradí.

Co se týče věku, dle mého názoru se se zpěvem dá začít i v pozdějším věku. Sama jsem začala se sólovým zpěvem ve dvanácti letech. Neprošla jsem žádným sborem a ani konzervatoří a zvládla jsem to. Důležité je věnovat se hudbě, rozvíjet i jiné stránky osobnosti, a pak se pokusit to všechno skloubit spolu s talentem a začít tvrdě pracovat. Bez toho to samozřejmě nejde.

Alžběta Poláčková jako Hraběnka ve Figarově svatbě (foto Martin Buchta)

Vyvíjí se v posledních desetiletích nějak technika výuky zpěvu, nebo je stále tradiční? Kdo vám nejvíce pomohl k pochopení, jak pracovat se svým hlasem? Vaším pedagogem byl například René Tuček. To jste si mohla vybrat? A je to obvyklé, že barytonista učí sopranistku?
Každý hlasový pedagog má svou techniku výuky zpěvu. Důležité je pokusit se co nejvíce pochopit naturel člověka, kterého učím. Předat mu své zkušenosti v takové formě, aby je byl schopen pochopit. Nemyslím si, že by se technika výuky zpěvu za poslední desetiletí nějak výrazně změnila. 

Na Akademii jsem studovala u prof. René Tučka. Ted kladl velký důraz na práci s dechem, na kultivovanost tónu, na práci s emocemi. Zároveň mi nechával prostor pro čerpání zkušeností a vědomostí od jiných kantorů, doporučoval mi nahrávky, netrval na svém “ monopolu” pro můj vývoj. Za to jsem mu moc vděčná. Nevidím žádný problém v tom, že barytonista učí sopranistku. Ale připomínám, že je důležité nechat sopranistce prostor pro konzultace určitých specifických věcí s profesorkou sopranistkou. Jsou věci, které přece jen barytonista sopranistce nevysvětlí, a naopak.

Pracuji už dvanáctým rokem s paní Václavou Duchoslavovou. Byla mou učitelkou zpěvu od mých asi třinácti let. Přivedla mě až na HAMU. Vrátila jsem se k ní a naše spolupráce mi pomáhá. Pracuji i s korepetitory a dirigenty. Naším velkým ”guru” v Národním divadle je určitě Mark Pinzow. Ten si dokáže poradit téměř se vším.

Významnou část vašeho repertoáru tvoří Dvořák, Janáček, Martinů…U těchto autorů je důležité herectví. Třeba u Rusalky jsme, myslím, u nás velmi citliví na lyrický přirozený projev, jaký měla v této roli například Milada Šubertová. Na workshopu Heleny Kaupové jsem viděla, jaký skok v kvalitě výkonu zaznamenaly zpěvačky, když se soustředily na smysl textu. A také, jak třeba pomohla rada v tom, že člověk může svou nejsilnější stránku, když o ní ví, přehnat… Myslíte, že je i pro etablovaného umělce dobré mít nejen oborového mentora, ale také kouče, který se spíš věnuje reflexi osobnosti, popřípadě někoho, kdo spojuje obě složky?
Ano! Myslím, že je to velmi důležitá věc. Teprve dokonalý zpěv podtržený dokonalým herectvím dokáže divákovi přinést ty správné emoce. Snažím se rozvíjet sebe sama i prostřednictvím konzultací s různými kouči. Pokoušet se lépe poznat sebe sama. Pomáhá mi to s přípravami rolí, s pochopením emocí, poznávám, kam až jsem schopna zajít.

Pro mě je naprosté pochopení sdělovaného textu základem emoce, kterou chci předat. Pokud se zamyslíte nad tím, co říkáte, přirozeně dojdete i k tomu, jak byste to měla říct. Inspiraci čerpám i od režisérů, pokud to jde. Měla jsem možnost už dvakrát pracovat s Robertem Carsenem. To byla moc hezká práce. Nyní se chystám na roli Káti Kabanové, kterou připravujeme s Calixtem Bieitem. Přes jeho kontroverzní pověst, která ho jako režiséra provází, jsem z jeho pojetí nadšená. Vše má hlavu a patu, nic se nedělá pouze pro efekt… a navíc je to velmi milý a laskavý člověk.

Alice Nellis a Alžběta Poláčková (archiv respondentky)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


4.6 12 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments