Strhující Faustovo prokletí Hectora Berlioze s Charlesem Workmanem v Linci

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ostatní pěvci jsou interními sólisty Musiktheateru v Linci. Netypicky asi jmenuji hned vedle Fausta vynikající výkon basisty Michaela Wagnera, jenž mě silně zaujal. Je to typ výkonu, který se hluboce zafixuje do podvědomí originalitou výrazu, na čemž se jistě podílí originální režijní koncepce Davida Martona. Michael Wagner disponuje voluminózním, technicky výborně vyškoleným, vzácně vokálově vyrovnaným basem s plně, ale lehce a volně tvořenými vysokými polohami, pěkně koncentrovanými v masce, tím i důsledně krytými. Jeho výrazový a herecký projev učinil z postavy Mefistofela zážitek večera. Moje pocity z jeho komplexního uměleckého výkonu, kde není místo pro sebemenší přehrávání, plně sdílelo v závěru publikum vyprodaného auditoria a dalo to najevo bouřlivým potleskem a spontánním voláním bravo! Již teď se těším na pěvcova Gremina v avizované dubnové linecké premiéře Eugena Oněgina (mezitím ovšem linecký ansámbl do dubna absolvuje další dvě premiéry). Pro úplnost – Berlioz je již šestou premiérou sezony!

Anglická lyrická mezzosopranistka Jessica Eccleston, obsazená do partu Markéty, je novou interní členkou Zemského divadla v Linci od září 2017. Půvabná mladá žena plnoštíhlé menší postavy vládne nosným, vyrovnaným, kulatým a kovově znějícím mezzosopránem, dovede tvořit hudební fráze kultivovaně, plasticky. Hlas je schopen dynamických nuancí v řadě jemných pian, která nezanikají ani za početným orchestrem, jenž Poschner vede důsledně dynamicky. Akustika moderního lineckého Musiktheateru je nadprůměrná, proto si pěvkyně může zmíněné jemné nuance ve velkém prostoru dovolit. V dubnovém Oněginovi bude Jessica Eccleston Olgou. Zase zopakuji, těším se nadmíru na tento titul v Linci. O to více, že za tři roky pravidelného sledování jsem dosud v Linci pohříchu nezachytil ani jeden titul ze slovanské tvorby. Menší roli Brandera interpretoval spolehlivě basista ansámblu Ulf Bunde.

H. Berlioz: La damnation de Faust – Jessica Eccleston (Marguerite), Charles Workman (Faust) – Landestheater Linz 2018 (zdroj Landestheater Linz / foto © Reinhard Winkler)

Hudební nastudování šéfa Markuse Poschnera nese pečeť dirigentské osobnosti. Po Straussově opusu to není pro mne žádné velké překvapení. Berlioze cítí pan šéfdirigent Poschner v neobyčejně plastickém charakteru frázování a dynamickém zjemňování, renomovaný Bruckner Orchester Linz hraje s chutí a zájmem, soustředěně. Vyniká jistá a exaktně hrající žesťová skupina, která zasluhuje pochvalu. Zjevná snaha o dynamiku, pružná noblesa a plasticita průběhu frází i racionální příprava výstavby vrcholů jsou poměrně zřetelné. Řada míst se sóly nástrojů dává hráčům orchestru šanci ukázat svoji technickou vyspělost, žestě jsou výraznou dominantou vrcholů jednotlivých částí, pozoruhodně střídmě a dynamicky dirigentem v tektonice vedených. Možná by však z hlediska kompaktnosti zvuku celku smyčcové skupiny ještě trochu prospělo posílení skupiny kontrabasů, aby spodní harmonie zněla ještě výrazněji. Ukazuje se mi nicméně názorně, jak typicky koncertní orchestr umí přenést svá pozitiva do operní interpretace. Tohoto fenoménu si prostě nelze nepovšimnout, ani kdybych nebyl zaměřen tolik na práci dirigentů a hru orchestru, díky své „profesionální deformaci“.

Totéž je u mne logicky i sborová interpretace. Právě sbor je v Berliozovi dominantním činitelem spolu s trojicí protagonistů, spoluvytváří silně i výklad dějového průběhu, byť ten je právě u Berlioze silně fragmentarizovaný. Učinit z této fragmentarizace scénicky smysluplný celek je pro režiséra úkol obrovský, bez silného oborového nadšení a flexibility snad až nesplnitelný. Ostatně Berlioz sám dílo nezamýšlel a nekoncipoval coby operu, tudíž mu fragmentarizaci nelze vyčítat. Zmítá se mezi oratoriem, symfonií, až dadaistickým dílem absurdního divadla a revue, řečeno slovy Markuse Poschnera. Takto bylo dílo režisérem Martonem i pojato, tak jsem režii pociťoval. Berliozovo dílo má jen málo společného s Goethovým Faustem, děje se mimo časové vnímání. Proto je zde spousta prostoru pro divákovu představivost a fantazii.

H. Berlioz: La damnation de Faust – Michael Wagner (Méphistophélès), Charles Workman (Faust) – Landestheater Linz 2018 (zdroj Landestheater Linz / foto © Reinhard Winkler)

Posílený sbor, secvičen Martinem Zellerem, vyniká přirozenou muzikalitou projevu, pevnou intonací, dlouhodechým frázováním za správné opory o plynulost technikou střídavého dechu, plastickými frázemi i poměrně širokým spektrem dynamiky. Intonaci a zvukovou vyrovnanost coby zásadní technický atribut sborů považuji v Linci po mnoha pozorováních takřka za samozřejmost. Závěrečná scéna, kdy má sbor ryzí, krásná místa a capella v katarzi, kdy dovede po expresivním plném forte nasadit v harmonii transparentní piana i pianissima, byla na premiéře uchvacující v síle výrazu. Pan Poschner zde odložil taktovku a sbor dirigoval ohebně jen rukama, zcela uvolněným zápěstím, na způsob jemného, deklamačního typu gesta sbormistrů.

Zatímco hudební nastudování, výkon sboru a protagonistů večera mi byl blízký již na otevřené večerní generální zkoušce pro představitele tisku, s režií jsem cítil pro sebe jistý problém. Nejsem přílišným vyznavačem takzvaně moderních postupů, aktualizací dějů a podobných atributů jistého výrazu nervozity a rozháranosti dnešní doby. Ale nejsem ani jejich odpůrcem, stojím jako hudebník v těchto otázkách někde plus minus kolem středu. Ani minulá inscenace Rigoletta s Donaldem Trumpem coby Vévodou z Mantovy a jeho sídlem v mrakodrapu mi v Linci nikterak nevadila jako kupodivu jiným, ale samozřejmě především díky výbornému obsazení. Režie je ale pro recenzenty obecněji vždy nejvíce subjektivní platformou, co platno. Ladění orchestru, frázování, intonace, polohy, mám-li quasi absolutní sluch, nemůže být příliš subjektivní, ale režijní koncepce díla, jeho uchopení naopak může dosti rozdělovat pozorovatele právě v míře subjektivity vnímání.

H. Berlioz: La damnation de Faust – sbor – Landestheater Linz 2018 (zdroj Landestheater Linz / foto © Reinhard Winkler)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat