Těžké najít někoho, kdo by se obětoval přijít k Talichovi na hodinu

Texty Ivana Medka (172)

Na konci dubna 1948 se členové rozhodli rozpustit Český komorní orchestr, aby nezradili Václava Talicha, jehož chtěl poúnorový režim z čela orchestru odstranit. Ivan Medek ovšem hledal cesty, jak v nových, nepříznivých poměrech ve společné práci pokračovat.

„S jednotlivými bývalými členy našeho souboru jsme uspořádali komorní koncerty ještě v další sezoně. Byl to cyklus Beethovenových skladeb. První koncert jsme v novinách inzerovali s tím, že účinkují bývalí členové Českého komorního orchestru a že koncert nastudoval Václav Talich. Bylo vyprodáno. Následoval příkaz novinám, že jméno Talich a název Český komorní orchestr nesmějí být uváděny. V dalším inzerátu jsem napsal, že účinkují bývalí členové významného pražského komorního souboru v nastudování vynikající umělecké osobnosti. Zase to zakázali. Takhle jsme si v těch prvních měsících po Únoru pohrávali. Pořád ještě to šlo, ale pak zakázali úplně všechno.“

Z té doby je Talichův dopis Ivanu Medkovi:

 

Milý Ivánku,

točím se kolem Prahy, ale – pokud naše malá dcerka je nemocna – trávím všechen volný čas v Ústí, abych pak během 24 hodin vyřídil všechno, co si Prahu nevyhnutelně žádá. A právě kvůli té organizované úspoře Vám píšu. Potřebuju z Berouna

1.) materiál Beethovenovy I. symfonie, který je k nalezení v temné mojí knihovně v posledním, nejnižším oddělení u okenní zdi v deskách, kde jsou i ostatní Beeth. symfonie.

2.) čtyřruční klavírní výtahy 4., 5. a 6. symfonie Čajkovského, které by byly k nalezení tuším ve 3. oddělení shora v onom oddílu hudební knihovny, která zdobí klavírní pokoj v I. poschodí chalupy. Jsou nevázané a s ruskými nadpisy, poněvadž byly svého času koupeny v Moskvě.

Proč Vám o tom tak podrobně píšu? Přijedu do Pr. ve středu večer, čtvrtek padne na honbu po Praze a v pátek ráno odjíždím. Posloužíte mně neocenitelně, jestli byste ranním autobusem sjel ve čtvrtek ráno do Berouna (vyjíždí od smíchovské synagogy v 8 hod.), zmocnil se v bytě žádaných věcí a opustil místo činu buď vlakem, jenž opouští B. o ½ 12 nebo taky o ½ 1. Klíče od chalupy Vám může předati moje žena, která tvrdí sice, že bude ve středu asi od 2 hod dále k nalezení v pražském bytě po celé odpoledne, ale to víte: z opatrnosti si přece jenom to dřív ověřte telefonem.

Chci po Beethovenově večeru uctít Bacha. Myslím prozatím na 3 Brandenburgy – onen pro 2 flétny, ten pro violy a čely a pro trio (flétnu, housle a klavír) a zarámovat to chci mezi suitu C dur a suitu D dur. Usnadnilo by mně práci, jestli bych dostal materiál D suity, z něhož hrál PKO. Můžete mně být nápomocen v jeho nalezení? Nejraději bych si odvezl v pátek s sebou.

Sejít bychom se mohli nejvhodněji ve čtvrtek o ½ 8 večer ve vinárně u pantáty (tam blízko mého bytu), kde bychom si popovídali i pojedli i popili.

Zdravím Vás co nejsrdečněji, uctivě zdravím matičku i pí. Ljubu a jsem Váš

Václav Talich

Plány se ale již neuskutečnily. Nejen proto, že Václav Talich začal od podzimu 1949 pracovat v Bratislavě se Slovenskou filharmonií. Svoji roli sehrálo i to, že se členové Českého komorního orchestru po zániku tělesa rozprchli do různých hudebních zaměstnání i do světa svých vlastních osobních povinností a zájmů. Jak se podařilo uchovat si spřízněnost s tím, co bylo, hodnotí Ivan Medek 30. srpna 1949 ve zprávě, kterou psal pro schůzi bývalých členů ČKO.

 

Milí přátelé, považuji za správné stručně zrekapitulovat naši dosavadní činnost a zjistit některé skutečnosti poučné pro práci v příští sezoně. Když se za známých okolností rozpadl ČKO, považoval jsem za svoji povinnost spolupracovat dále s p. prof. Talichem a podle svých sil mu umožnit činnost tak, aby se zachovaly alespoň některé z kladných výsledků práce ČKO. Bude-li tato práce spojena s nějakým mimořádným veřejným a finančním osobním ziskem, jsem nepovažoval a nepovažuji za důležité. Byl jsem přesvědčen a stále ještě doufám, že všichni býv. členové ČKO a jeho spolupracovníci jsou stejného názoru a že se nám společně podaří znemožnit snahu určitých kruhů o to, aby všechny výsledky dosavadní práce p. prof. Talicha byly likvidovány, jak se tomu stalo v Národním divadle a do značné míry i v České filharmonii.

Je důležité si uvědomit, že práce v ČKO nebyla nějakou bezvýznamnou episodou a že tam nám všem byl ukázán jedině správný způsob, jak se má pojímat reprodukční umění. Jsou jen dvě možnosti. Souhlasit se způsobem práce, jak učil p. prof. Talich a jak se prováděl v ČKO, a pak se podle něj řídit stále, nebo se postavit proti a spokojit se s průměrnou prací, která sice nevyžaduje námahy, ale nepřináší také žádné výsledky.

Na začátku minulé sezony jsem se domníval, že ne-li všichni, tedy alespoň většina členů ČKO bude bez výhrady chtít pokračovat v cestě naznačené p. prof. Talichem. Přiznávám se, že tato víra byla do jisté míry živena fanatickým přesvědčením dvou ze zakladatelů ČKO Kroupy a Dvorského, kteří neustávali trochu romanticky zdůrazňovat „vysokou morální úroveň členů ČKO“. Ostatně, abychom nebyli nespravedliví, tato úroveň se opravdu často projevila a osvědčila, dokud byl ČKO pohromadě jako profesionální soubor. Bylo to proto, že většina vás si uvědomovala příslušnost k ČKO jako příslušnost stavovskou. Nechci nikomu křivdit a nikoho obviňovat, ale mám dojem, že po zrušení ČKO a po přirozeném odpadnutí tohoto pocitu stavovské příslušnosti nenastoupil na jeho místo dost silný pocit příslušnosti duchovní. Snad někteří z vás, nikoliv vlastní vinou, nýbrž vlivem pomluv, kterých se proti ČKO vytvořila celá řada, zapomněli, že ČKO není jen označení nějakého souboru, který vás sdružoval ke společné práci, ale že to je, zvláště v dnešní době, určitá idea, za kterou se postavili ti, kteří stojí za p. prof. Talichem a jeho pojetím hudební reprodukce.

Já vím, že vy všichni se jistě kdykoliv postavíte za dobré výsledky Talichovy práce, ať už jsou dosaženy s vámi nebo s někým jiným, a že se na nich s radostí podílíte. Obávám se ale, že jste si vždycky neuvědomovali, že p. prof. Talich a několik lidí s ním budou neustále zdůrazňovat, že konečný úspěch je nemyslitelný bez těžké práce, ke které je potřeba velká míra trpělivosti a obětavosti. Nutnost těchto vlastností se ukázala hlavně v minulé sezoně, kdy p. prof. Talich pracoval s komorními soubory a jednotlivci na přípravě beethovenovských večerů. Abychom získali celkový obraz o loňském roku a abychom si bez zbytečných osobních výtek a pochval uvědomili, co jsme dělali dobře a co špatně a hlavně co budeme a co nebudeme dělat letos, připomenu vám stručně některé loňské skutečnosti.

Na začátku roku byl p. prof. Talich v dost špatné a hlavně nejasné finanční situaci, a rozhodl se proto vyučovat za honorář, na jaký měl plné právo. Během doby se však ukázalo, že se mu takřka nikdo z vás nepřihlásil a výsledky by tudíž nebyly žádné. Dohodl se tedy se mnou, že bude vyučovat a připravovat programy koncertů bez nároku na odměnu za hodiny a že mu bude vyplácen pouze honorář za uskutečněné koncerty. Počítali jsme s tím, že nemáte-li přirozeně prostředky k placení hodin, budete mít alespoň dobrou vůli k práci a hlavně si pro ni najdete čas. Nemysleli jsme však, že bude třeba často vás úpěnlivě prosit a opakovat vám, abyste laskavě přišli na zkoušku a vždy před koncertem se trapně dohadovat o výši vašeho honoráře.

Mnozí z vás totiž zapomněli, že z této práce máte hlavní prospěch vy, a začali si myslet, že vykonávají pro p. prof. Talicha jakousi ne snad sice přímo nepříjemnou, ale přece alespoň namáhavou a čas zabírající úsluhu. Zapomněli jste totiž k peněžnímu zisku připočíst zisk umělecký, o kterém se dovoluji domnívat, že má podstatně větší smysl, zvláště jde-li o spolupráci s největším reprodukčním umělcem, jakého jsme kdy měli. Netvrdím, že toto silně pochybené nazírání na loňskou práci se projevilo u všech a také nebylo stálým zjevem (to by bylo příliš), ale přesto i při občasném výskytu bylo deprimující pro všechny, kdo svou práci brali vážně, a přirozeně hlavně pro p. prof. Talicha.

Stalo se např. několikrát, že p. prof. Talich ztrácel celé dny prostě proto, že nebylo možno sehnat nikoho, kdo by se „obětoval“ přijít k němu na hodinu. Výsledky takové práce pak ovšem byly poměrně malé – zvláště v poměru k vynaložené námaze p. prof. Talicha – a proto se p. prof. Talich letos v červenci rozhodl přijmout nabídku angažmá do Bratislavy, kde mu bude dána možnost pravidelné práce s ukázněným souborem. P. prof. Talich odjíždí zítra a bude v Bratislavě šéfem komorního orchestru Slovenské filharmonie, ze kterého má později vyrůst orch. symfonický, a profesorem na Akademii.

Bude však podle svých časových disposic občas dojíždět do Prahy, a bude mít tudíž možnost alespoň nepravidelně kontrolovat práci, ve které bude pokračováno přesně podle jeho plánu a ve shodě s dobrými výsledky loňského roku a dvouletou činností ČKO. Mnozí z veřejných činitelů by totiž s velkou radostí přivítali, kdyby se jim podařilo po odjezdu p. prof. Talicha dokázat své staré tvrzení, že bez jeho stálé přítomnosti nejsme schopni jakékoliv veřejné činnosti. My proto musíme ukázat, že i když jsme si vědomi svých chyb a nedostatků, umíme se postavit na vlastní nohy, umíme držet pohromadě a umíme pracovat.

Máme v plánu uspořádání 4 koncertů opět ze skladeb L. van Beethovena, z nichž tři večery budou komorní a jeden samostatný klavírní koncert sl. Švihlíkové. Program těchto večerů bude oznámen a p. prof. Talich určí ty, kteří povedou a budou zodpovídat za studium v době jeho nepřítomnosti.

Ke spolupráci nebudeme nikoho nutit. Kdo se však jednou rozhodne pracovat, od toho bude očekávána nejvyšší míra zodpovědnosti. O tom, která nastudovaná skladba může být veřejně provedena, rozhodne p. prof. Talich s vedoucími. Každý z vás se může naprosto svobodně rozhodnout: Buď pokračovat v cestě naznačené p. prof. Talichem, která je plná překážek a vyžaduje poctivou práci, anebo ve shodě s protitalichovským míněním úředních činitelů odmítat spolupráci a třeba si sednout, bez námahy a starostí sedět a pěkně čekat, až se stane zázrak, který z vás udělá umělce.

 

(pokračování)
Úvodní foto: archiv rodiny Medkovy