Tři paprsky na počest Mendela osvítily Brno
Kostel sv. Augustina byl založen roku 1930 k výročí 1 500 let od úmrtí sv. Augustina. Jeho dispozice akusticky svědčí koncertům menších souborů. Dramaturgie Viktora Pantůčka byla opět interpretačně náročná, složená ze stylově různorodých skladeb u nás málo, nebo vůbec prováděných. Viktor Pantůček k programu poznamenal: „Vybrali jsme skladby, které snad mohou evokovat Mendelovu strastiplnou cestu k víře, vědě i umění, které, nepochybně, jako tři paprsky osvětlují skutečnost, ale nijak ji ničemu nepřizpůsobují. Vybrali jsme skladby, které v Brně většinou nezazněly, které nelžou a které vás uchvátí.“
První z nich byly Oiseaux exotiques/Exotičtí ptáci francouzského skladatele, varhaníka a vyhledávaného pedagoga Oliviera Messiaena (1908–1992), skladba komponovaná v letech 1955–1956, objednaná jedním z jeho hvězdných žáků Pierrem Boulezem a při premiéře provedená orchestrem Orchestre du Domaine musical v březnu 1956. U klavíru seděla Messiaenova žena Yvonne Loriod. Na koncertě v Brně to byla klavíristka a pedagožka Akademie múzických umění Helena Suchárová-Weiser. Původní nahrávka je dosud k dispozici i na Supraphoneline.
Messiaen, jako i Janáček (i když odlišným způsobem), prolomil stylovou tradici spontánní schopností slyšet hudebnost zvuků prostředí a převádět ji do svého uměleckého jazyka. Nebyla v tom žádná spekulativní ideologie ani u Janáčka, ani Messiaena, ale autentický výraz osobnosti pokorné vůči mystériu přírody a výraz víry v „Boží dílo“. Skladatel přepisoval a studoval ptačí zpěv a využíval ho ve svých skladbách, nejdříve snad v Quatuour pour le fin du temps/Kvartetu pro konec času, který komponoval během války, dále v Réveil des oiseaux/Probouzení ptáků pro klavír a orchestr, v nichž zpracoval zvukové „značky“ až 38 druhů ptáků, v Oiseaux exotiques/Exotických ptácích a následně v Catalogue d´oiseaux/Katalogu ptáků pro klavír (1956–1958).
Světlá orchestrace Exotických ptáků obsahuje dechové nástroje dřevěné i žestě, bicí (zvonkohru, gongy, malý buben, tamtam, temple a dřevěné bloky, xylofon) a klavír. Je to zvuk, který se stal typickým zejména pro francouzskou Novou hudbu. Autor ve skladbě zpracoval zpěv 18 druhů ptactva z Indie, Číny, Malajsie a Ameriky – v souhrnu tedy ptactva, které se přirozeně společně nevyskytuje. Některé „zpěvy“ se proplétají celým souborem, jiné jsou zosobněny menšími nástrojovými skupinkami. Do nich vstupují virtuózní klavírní kadence. Perkuse s archaickými rytmy odvozenými z indické a řecké hudby tvoří jakési předěly. Poslední klavírní kadence pracuje se zvuky severoamerických druhů ptáků. Závěr je tvrdou rytmickou tečkou. Připomíná kontrast dojmu z výjimečného filmového dokumentu Ptačí svět (režie J. Cluzaud, M. Debats, J. Perrin, 2001), onen pocitový rozdíl mezi pasážemi, v nichž ptáci přelétávají přírodní, měkce působící krajinu, a pasáží s tvrdě doléhající průmyslovou zónou Porúří. Na interprety klade důraz právě i tento ve skladbě zosobněný přírodně-kulturní kontrast zdánlivě chaotického ptačího světa a striktně rytmického lidského/kulturního. Provedení Brno Contemporary Orchestra působilo i v tomto přesvědčivě. Vzhledem k celkovému dozvuku skladbě prospělo o něco pomalejší provedení, než bývá zvykem.
Následující kompozice Pocta Pánu Ježíšovi. 1. koncert pro anglický roh a komorní soubor Pavla Zemka Nováka (*1957) působí jako niterná báseň. Nejsou tu tóny „navíc“, detaily průzračné sazby mají význam. Skladatel v rozhovoru pro OperaPlus skromně poznamenal: „Když si někdo všimne, že jsem bloudil po své vlastní pěšině, tak to bude úplně stačit.“
Není to nástrojový koncert, jak jej známe. Anglický roh v interpretaci Karolíny Nečesané přirozeně vplývá a vyplývá z orchestrální sazby ansámblu smyčců, dechů, harfy a klavíru. V poslední části se krásně propojuje s temnější barvou hlasu Kateřiny Hebelkové s textem O. Messiaena: „Ježíš je pokoj, je čistý, vzal na sebe naše viny a byl povýšen na kříž. Co je zaseto v poníženosti, vstává ve slávě. Můj Ježíši, mé ticho, zůstaň ve mně.“
Posluchači rozpoznali skladatelův respekt a pokoru k tématu, práci skladatele i působení zvuku na posluchače. Ocenili skladbu a její provedení i přítomného skladatele dlouhým potleskem. Zhruba dvacetiminutová skladba byla zkomponována v roce 1995, premiéru měla v Brně v únoru 1996 pod řízením Stanislava Kummera se sóly Zdeňka Nádeníčka (anglický roh) a Pavly Dittmannové (mezzosoprán).
Skladatel, klavírista a pedagog Luigi Dallapiccola (1904–1975) patřil k hvězdám lyrické dodekafonie. Jako „typický Ital“ dokázal i dodekafonii vdechnout určitou zpěvnost a zvukovou krásu. Pověstnými se staly jeho mistrovské kurzy v USA i v Evropě.
Jeho zhruba devíti minutová skladba Parole di San Paolo/Slova sv. Pavla svým světlým a meditativně řídkým zvukem dodekafonní sazby s výraznými alikvoty bicích (v partituře vibrafon/marimba) navázala na zvukový charakter Zemkovy skladby. Dozvuk kostela skladbě velmi svědčil. Vokálního partu se ujala Irena Troupová, specializovaná především na poučenou interpretaci tak zvané staré hudby. Rovný hlasový projev, typický pro styl staré hudby, dobře odpovídá představě skladatele, že by měl text zpívat chlapecký hlas.
Dallapiccola nepoužil celý 1. dopis Korintským, ale jen část kapitoly 13, která je nejcitovanější částí Nového zákona: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon… Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.“ Verš 13 završuje v latinské verzi skladbu slovy: „Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, to tré, ale největší z nich jest láska.“ Skladba je z roku 1963 a vznikla na objednávku kongresové knihovny ve Washingtonu. Premiéru v roce 1964 řídil sám autor. I tato skladba odkazovala k propojení víry a umění.
Následující Komorní symfonie E dur, op. 33 je posledním dokončeným díle rumunského skladatele Georga Enesca (1881–1955) a zvukově se liší od předchozích kompozic. Ač je napsána pro 12 nástrojů (smyčce, dřevěné dechy, trubku, klavír), tak zní plně. Partitura je datována květnem 1954, rok před skladatelovou smrtí. Během komponování skladatel utrpěl mozkovou mrtvici a skladbu dodiktoval Marcelu Mihalovicimu. Partituru dedikoval Asociaci koncertů komorní hudby v Paříži a jejímu dirigentovi Fernandu Oubradousovi. Premiéra se konala rok po jeho smrti v Bukurešti. Skladba je čtyřvětá a zpracovává materiál exponovaný v první větě. Romantický výraz přechází v impresivní až expresivní s náročnými dechy. Osobitě se rozvíjí do plného plynoucího zvuku. Posluchače osobitá kompozice určitě zaujala.
Na závěr pro plný kostel posluchačů připravil Brno Contemporary Orchestra hříčku Györga Ligetiho (1923–2006) pro 100 metronomů Poème symphonique z roku 1962, zapůjčených převážně od Orchestru Berg, který má kompozici na repertoáru. Princip skladby snad trochu koresponduje s „vědeckým“ experimentem, kdy přednastavené metronomy specifického tempa a trvání vytvářejí různé polyrytmické struktury při postupném „odpadávání“ kusů až k závěrečnému „soupeření“ dvou metronomů ve stereo pozici a přetrvávajícímu tikotu „jednoho hrdiny“, jehož výkon musel být pozastaven pro přílišnou délku jeho závěrečného uniformního projevu. Při bližším prozkoumání obou zástupů metronomů jsem zjistila, že v jejich čele stojí figurka „dirigenta-tučňáka.“ Předpokládám, že je to nápad Pavla Šnajdra, který rád vtipkuje a ač odvádí umělecky, technicky i organizačně velmi náročnou a obdivuhodnou práci, rozdává navíc pozitivní naladění. Snad i proto má Brno Contemporary Orchestra stálý zájem publika navzdory různým předsudkům, že to u výhradně soudobého repertoáru není možné.
Z programu Mendel festivalu bych ještě upozornila na novodobou světovou premiéru zádušní mše Requiem Josepha Puschmanna, která proběhla 21. července, dva koncerty 23. a 24. července s výbornou interpretkou staré hudby, která působí především ve Francii, Dagmar Šaškovou, a premiéru nové „opery“ Miloše Štědroně Magnum Mysterium, Sacra et profana de vita Gregori Mendeli objednané pro letošní festival, 24. července 2022.
Tři paprsky, které osvěcují skutečnost: věda, víra, umění
20. července 2022, 19:00 hodin
Kostel sv. Augustina, Brno
Program:
Olivier Messiaen – Oiseaux exotiques pro klavír a komorní ensemble
Pavel Zemek Novák – Pocta Pánu Ježíšovi. 1. Koncert pro anglický roh a komorní soubor s textem O. Messiaena
Luigi Dallapiccola – Parole di San Paolo
George Enescu – Chamber symphony in E major for 12 instruments
György Ligeti – Poème symphonique
Účinkující:
Irena Troupová – soprán
Kateřina Hebelková – mezzosoprán
Helena Weiser – klavír
Karolína Nečesaná – anglický roh
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
