Turek v Itálii vyšel Plzni jen napolovic

  1. 1
  2. 2

Na konci sezóny sáhla plzeňská opera po zábavném, svěžím, originálním a přitom neokoukaném titulu z pera prověřeného a posluchači oblíbeného Gioacchina Rossiniho. Jeho Turek v Itálii však sázkou na jistotu zdaleka není. Ačkoliv na světové scény se tato skvělá komedie s brilantní, typicky rossiniovskou hudbou vrátila především díky slavné Marii Callas v polovině dvacátého století, u nás si na svoji renesanci musela počkat. Nepočítáme-li pražské nastudovaní v němčině v roce 1823, Turek v Itálii se u nás poprvé hrál česky v překladu Evy Bezděkové až v roce 1983 v Ostravě, pod taktovkou Ivana Paříka a v režii Miloslava Nekvasila. Ačkoliv zaznamenal velký úspěch, který korunovala i televizní podoba této inscenace, na další uvedení na jevišti čekal celých třináct let. Až pak po něm sáhla Státní opera Praha, kde jej dirigoval Oliver Dohnányi a režíroval Jozef Bednárik. Třetím divadlem v pořadí, které Turka v Itálii uvedlo, je nyní Divadlo J. K. Tyla v Plzni. V českém překladu Marie Kronbergerové a Hanuše Bora, pod taktovkou Jiřího Štrunce a v režii Jany Kališové.



Hlavní devizou této situační, a nešlo-li by o operu mohli bychom směle říci konverzační komedie je především brilantní, posluchačsky vděčná hudba – ovšem pro hudebníky i pěvce velmi náročná; v ději samém to pak jsou nikoliv pletichy nevěrné paničky Fiorilly, ale zcela originální forma divadla na divadle a postava básníka Prosdocima (v Plzni přejmenovaného z neznámých důvodů na Marcella), který je pozorovatelem, komentátorem i tvůrcem děje.

Obrovský potenciál, který v sobě Turek v Itálii má, však nebyl v Plzni zcela využit. Po hudební i inscenační stránce by si titul zasloužil větší preciznost, propracovanost, hloubku a především důslednou přípravu. Jiří Štrunc vedl orchestr sice přesně, ale bez rossiniovské lehkosti, často v příliš rychlých tempech, jimž ne všichni v orchestřišti i na jevišti byli schopni dostát. Projevilo se to zejména v jasnosti koloratur u pěvců, postavy pak byly vesměs matné a nevýrazné. Na premiéře přesto zaujali pěvecky a po výrazové stránce především dva protagonisté: Jevhen Šokalo jako podváděný manžel Don Geronio se pro tuto roli hodí hlasově i typově, takže dokázal být pěvecky i herecky přesvědčivý. Stejně tak výborná Michaela Kapustová jako Zaida, bývalá milá hlavního hrdiny, tureckého prince Selima. Toho ztvárnil na dobré úrovni, leč bez potřebného temperamentu Matěj Chadima. Petra Perla jako nevěrná manželka Fiorilla, toužící po milostných pletkách, se snažila naplnit režijní představu koketní paničky. Má pro Fiorillu vhodný hlas, ale pěveckému partu zůstávala dlužna, ať už se jednalo o koloratury či výšky, zaostávala rovněž výrazně v artikulaci. Tomáš Kořínek jako Fiorillin milenec odvedl svůj dobrý standard, prospěl by mu však umírněnější herecký projev. Jiří Hájek jako Marcello uspěl především po výrazové stránce podpořené dobrou artikulaci, což se bohužel o ostatních říci nedá. Sbor, který zde má spíše dokreslující roli, obstál se ctí.



Protože tento RossinihoTurek je uváděn v češtině (jak už se v Plzni stalo v poslední době u komediálních titulů chvályhodným zvykem), publikum by tak mělo mít k dílu blíže a získat větší šanci bezprostředně reagovat na dění na jevišti. Pěvcům však často nebylo rozumět nejen ve virtuózních zpěvních partech, ale mnohdy ani v recitativech. Škoda, že nebyla kvalitní výslovnosti věnována pozornost. Že i Rossiniho je možné zpívat v češtině tak, aby publikum textům rozumělo, dokládá velice úspěšná inscenace Lazebníka sevillského (dirigent Ivan Pařík, režie Jan Novák), která se s velkým ohlasem v Plzni hrála ještě v minulé sezóně. Česky uváděný Turek je sice opatřen pro jistotu i českými titulky (na tento počin jistě panují názory různé), které při špatné artikulaci pěvců divákům skutečně pomohou; jsou ovšem užity pouze v pěveckých číslech, v recitativech nikoliv.

Jana Kališová inscenovala dílo na otevřeném jevišti bez opony ve stylu bláznivé komedie. Děj opatřila mnoha akcemi a gagy a zaplnila jej řadou dodaných postav. A to již při samotné předehře, čímž odsouvá s okamžitou platností hudbu až do druhého plánu. Publikum je totiž zásobováno klopýtajícími jeptiškami, pobíhajícími a supějícími plavci s pádly, padajícími lehátky i lidmi, štěkajícím psem či skřehotajícími racky a celou plejádou dalších gagů jak vystřižených ze starých grotesek. Některé se sice povedly, mnohé jsou však výrazně nad rámec hry, takže se dění na jevišti vzhledem k ne vždy dostatečné režijní propracovanosti postav i klíčových situací stává často nepřehledné. Navíc v něm zaniká ojedinělá postava básníka, který není od ostatních nijak typově odlišen, takže ona originální forma divadla na divadle, básníkovo tahání za nitky a spisování událostí do podoby hry zůstává nevýrazná a téměř zapadá. Relativně dobře vyřešen je sice maškarní bál s kostýmovou hříčkou a záměnou párů, ovšem přinejmenším diskutabilně oproti tomu pak vyznívá závěrečné finále, které je navíc opatřeno novým textem s lascivními narážkami, budícími u mnohých rozpaky. Turek v Itálii je v plzeňské podobě především ztřeštěnou komedií plnou prvoplánových akcí, ne vždy dotažených, v nichž Rossiniho hudba jaksi zapadá. Zarážející je režií nevhodně použitý Mozartův Turecký pochod.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Turek v Itálii (DJKT Plzeň)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Mohlo by vás zajímat


6
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
6 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Rukola

Uvádění v češtině není chvályhodný ale nesmyslný zvyk. To co je jinak skryto v originálním libretu, zde vyniklo na plné pecky: nezpívatelnost překladu, težká výslovnost při staccatech… Nesmysl. Proč se nehrála v češtině Kouzelná flétna? Tam jde o pochopení obsahu, ale tady? Režisérka navíc opět ukázala, že najít myšlenku díla a předvést ji divákům v přijatelné podobě je pro ni stále větší a větší problém. Nacvičené pohyby a zbytečně přidané postavy nepomohou, je potřeba rozmýšlet o tom o čem operu hrát. Zejména takovou, jakou je Turek… Režie za 5!

Anonymous

Já byl s představením celkem spokojen i s režií Jany Kališové. Její problém je v tom, že dostává stále stejné úkoly a jaksi vaří stále z jednoho kotlíku, byť celkem chutně.
Zrovna tak i čeština u komediální opery je na místě, že někomu není rozumět slova (Perla), je problém dirigentův, potažmo pěveckého školení.
Ale souhlasím, že by představení slušela větší rossiniovská lehkost a brilance.

Anonymous

Já jsem taky celkem spokojen s úrovní představení. Nevybočuje ze standardu a nikterak se příliš neliší od inscenací, které nastudoval pan Pařík. Kritik by měl měřit všem stejně. Nestrannost je základem profesionální cti. Jen tak si lze získat vážnost a kredit.

Anonymous

Souhlasim s autorkou,ze opera vysla na polovic. Samomzreme divadlo od slova divat, ale tim jak se clovek snazi sledovat dej, titulky pro pripad jestli opravdu dobre rozumel, a vsechny skece a'la Zdenek Troska / mimochodem, chtelo by to kameru a vzdycky priblizit ten dany zaber, protoze jak soliste tak i sbor jsou herecky velmi presvedcivi/ Jenze to vse prave zastinuje hudbu, tu uz nestaci divak vnimat. Pro ni tam neni prostor.

Anonymous

Souhlasím s předchozím komentářem. Hudba, myšlenka díla – to je to o co by mělo režisérovi jít především. Ne aranžovat pohyby a dělat "výplň pro ubíhající takty" bohatou choreografií, ale najít to, v čem je opera sdělná současnému divákovi, najít nějakou myšlenku, to mi v režiích paní Kališové chybí prakticky ve všech. O čem hrát Turka? Třeba o tom, že se vyplatí být věrný, i když dnešní svět je plný svodů, že opravdová láska je cit, pro který stojí za to žít a že milujeme-li opravdově, milujeme nezjištně. A vsazená hudba Mozartova, při které spisovatel klapal na psacím stroji? Nevhodné,… Číst vice »

Anonymous

Lazebníka sevillského v Plzni režíroval Josef Novák, nikoli Jan Novák. Ten jako režisér existuje také, dokonce v Plzni režíroval, ale nezapadal do "týmu" Jana Buriana a byl vyhozen.