Týden s hudbou (75)

Co přinese tento týden
Praha
V pondělí v Praze začíná už devatenáctý ročník festivalu Struny podzimu. Stylově a žánrově pestrou přehlídku zahájí portugalská fado zpěvačka Mariza. Publikum se v dalších týdnech může těšit na jazzmany Ahmada Jamala a Hugha Masekelu, debutující violoncellistku Mayau Beiser s charismatem rockové hvězdy nebo „královnu“ flamenka Estrellu Morente. Vzhledem velkému zájmu o vstupenky festival přesunul dva koncerty do větších prostor: jde o netradiční vystoupení pianisty Brada Mehldaua s mandolínistou Chrisem Thilem, který bude nově 3. listopadu ve Velkém sále Lucerny, druhým přestěhovaným je koncert legendárního skladatele a průkopníka minimalismu v hudbě Steva Reicha a ansámblu Colin Currie Group, ti zahrají 14. října ve Foru Karlín.Zahajovací koncert 88. sezony rozhlasových symfoniků a jejich šéfdirigenta Ondreje Lenárda nabídne v pondělí 6. října symfonickou báseň Richarda Strausse Smrt a vykoupení, po přestávce pak Mozartovo Rekviem d moll. V úvodu večera ve Dvořákově síni Rudolfina zároveň proběhne křest nového kompaktního disku SOČRu se Straussovými skladbami. Mezi kmotry nebude chybět čerstvý vítěz 8. ročníku Mezinárodní houslové soutěže Fritze Kreislera ve Vídni Jan Mráček. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo – Vltava, jeho videozáznam najdete v příštích dnech i na  YouTube a webových stránkách SOČRu.

V úterý oslaví své čtyřicátiny české taneční hvězdy, bratři Bubeníčkové. Dvojčata Jiří a Otto oslňují na všech významných světových jevištích, domovské scény mají oba v Německu. Není to však jen balet, čím žijí. Jiří se stále více věnuje i choreografii jejich představení, Otto pak vytváří hudbu, scénu nebo kostýmy. „Lidé nás vnímají jako dvojčata, ale každý jsme jiný charakter a jiným způsobem tancujeme,“ řekli v jednom z rozhovorů bratři sami o sobě. Otto je elegantnější, lyričtější i vášnivější a paradoxně větší srandista. Jiří pak zase temperamentnější a dravější. Bubeníčkovi jsou laureáty řady cen, mají za sebou četná hostování na prestižních divadelních scénách, účasti na galakoncertech a mezinárodních festivalech od Mnichova přes Vídeň, Petrohrad, Tokio až po Austrálii.

Do středy potrvá letošní jedenapadesátý ročník festivalu Zlatá Praha, který začal v neděli. Vedle zahraničních hvězd na programu figurují například dirigent Libor Pešek, tanečník Vlastimil Harapes či Elia Cmíral, skladatel filmové hudby, který prorazil v Hollywoodu. Festival hudby a tance se koná v prostorách Divadla Archa. Podle ředitele České televize Petra Dvořáka je letošní ročník mostem mezi tradiční podobou festivalu a chystanou novou tváří, kterou chce televize představit v dalších letech. Návštěvníci mohou po čtyři dny zdarma v Divadle Archa zhlédnout na osm desítek pořadů s hudební či taneční tematikou, které do soutěže poslali tvůrci z celkem sedmnácti zemí. Unikátní bude například záznam lednového představení loňských hvězd festivalu, bratrů Bubeníčkových, Les Ballets Bubeníček. Představení, označené za taneční událost sezony, uvidí návštěvníci Zlaté Prahy ve světové premiéře.

Ve středu v klášteře na Bílé hoře publikum uvidí a uslyší site specific performance Hexameron. Představení, které zahájí kulturní pásmo Bílá hora 2014 / Co nás rozdělilo, může dnes spojovat?, připravil tým studentů Akademie múzických umění a Vysoké školy ekonomické Praha. „Název, který se vztahuje k šestidennímu cyklu stvoření světa, jsme si půjčili ze sbírky šesti homilií svatého Ambrože, věnovaných prvním kapitolám knihy Genesis. Reliéf svatého Ambrože se nachází v jižním křídle kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře. Zároveň před téměř sto osmdesáti lety vznikla stejnojmenná společná skladba šesti klasiků světové hudby,“ vysvětluje Linda Straub, která se stará o režijní a dramaturgickou supervizi.

Ve čtvrtek uvede Opera pražského Národního divadla premiéru Pádu Arkuna, posledního scénického díla Zdeňka Fibicha z roku 1900, složeného ze samostatného prologu Helga a tříaktové opery Dargun. V opeře se působivě prolínají osobní příběhy nenaplněné lásky i divoké vášnivosti s historií pádu barbarského kultu pobaltských Slovanů pod náporem křesťanské misie. Dramaturgie díla a jeho velkolepý ráz nese společné rysy s tvorbou Richarda Wagnera – prvořadé nejsou historické či náboženské okolnosti děje, nýbrž symbolický střet protichůdných dramatických sil a lidských typů. Hudebního nastudování se ujal John Fiore, režii má Jiří Heřman.Do Prahy se chystá nejznámější izraelský sbor. The Gary Bertini Israeli Choir v hlavním městě vystoupí hned třikrát, v sobotu 11. října ve Španělské synagoze, v neděli 12. října v sále Pražské konzervatoře a pak ještě následující úterý 14. října v Českém muzeu hudby. Vystoupení v sále Pražské konzervatoře doprovodí Pražský komorní orchestr, v Muzeu hudby pak sbor vystoupí společně s Asamblea Mediterranea ze Stuttgrartu. The Gary Bertini Israeli Choir proslul mimo jiné spoluprací s Izraelskou filharmonií a především svojí dramaturgickou rozmanitostí. Jeho repertoár představuje průřez od hudby renezanční až po současnou, žánrově osciluje od klasické a sakrální hudby až po world music.

Regiony
Pátý koncert neobvyklé řady soudobé chrámové hudby Ensemble Opera Diversa se uskuteční v úterý opět v kostele sv. Augustina a zazní na něm mimo jiné dvě díla brněnských autorů Ondřeje Kyase a Petera Grahama ve světové premiéře. Celková dramaturgie koncertu je inspirována krásou staré liturgie a její strukturou. Kmenový autor Ensemble Opera Diversa Ondřej Kyas zhudebnil chvalozpěv Te Deum laudamus v obsazení pro sólový soprán, trubku, sbor a smyčce a varhany. Jaroslav Šťastný alias Peter Graham napsal pro basklarinet, dvě trubky, smyčce a varhany kompozici s názvem Death has a smile on its face.

Jihočeská komorní filharmonie spolu se sólofagotistou orchestru pražského Národního divadla Janem Hudečkem a cimbalistou Janem Mikuškem zahájí v úterý dvaatřicátý ročník hudebního festivalu Talichův Beroun. Přehlídka potrvá do 11. listopadu. Festival se za dobu své existence stal nejprestižnější kulturně-společenskou aktivitou Berouna.

Událost týdne
Světoznámý francouzský dirigent Serge Baudo převezme ve středu na koncertu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK ve Smetanově síni Cenu České hudební rady.Baudo vystoupil v Praze poprvé v roce 1959 právě s tímto tělesem se shodným programem, který bude uveden 8. a 9. října na večerech, jimiž se rozhodl ukončit své mezinárodní působení. Zazní Symfonie d moll Césara Francka a výběr z Utrpení sv. Šebestiána Clauda Debussyho. Ceny České hudební rady jsou udělovány výjimečným osobnostem nebo organizacím v celém hudebním spektru za dlouhodobou činnost a propagaci české hudební kultury.

Osobnosti týdne
Jiří a Otto Bubeníčkovi se narodili 7. října 1974 v polském Lubinu, kde jejich rodiče byli zrovna na turné s cirkusem Humberto. Předpokládalo se, že chlapci zachovají rodinnou artistickou tradici – jako malí jezdili na jednokolce, chodili po rukou nebo žonglovali. Když jim ale bylo jedenáct let, přišel zlom. Učitelka tance rozpoznala jejich pohybový talent a doporučila Jiřího a Ottu ke studiu na pražské Taneční konzervatoři – nastoupili hned do druhého ročníku.

Po soutěži ve švýcarském Lausanne, kde obdrželi svá první ocenění, je zaregistroval významný choreograf John Neumeier a nabídl jim studium na hamburské baletní škole; bratři ještě odmítli. Po absolutoriu na konzervatoři však Bubeníčkovi už do vyhlášeného Neumeierova souboru zamířili (1993). Po čtyřech letech se stali prvními sólisty.V roce 2006 se dráhy bratrů poprvé rozdělily, když Jiří opustil Hamburk a začal tančit v Semperově opeře v Drážďanech.

Bubeníčkovi jako dvojčata často alternovali v týchž úlohách nebo se vhodně doplňovali. V jednom z představení například Jiří tančil schizofrenního krále, Otto byl jeho stínem. Slavná je i choreografie Clauda Brumachona s názvem Les Indomptés (Nezkrocení) – duet, v němž bratři ve vysoké rychlosti tančí zrcadlově přesně, jeden je jakoby odrazem toho druhého. Obě těla svádějí neustálý boj mezi potřebou toho druhého a touhou po vlastní identitě.

Umění tanečníků opěvují diváci i kritika. Jiří byl princem v Šípkové Růžence, Otto v Popelce nebo Louskáčkovi. Jiřímu napsal Neumeier přímo na tělo roli legendárního tanečníka Nižinského ve stejnojmenném baletu, Nižinského i Zlatého sluhu v této choreografii ale ztvárnil i jeho bratr. Bubeníčkovi mimo jiné zazářili v dílech Forsytha, Balanchina, Kyliána, Eka, Dawsona, Duata či Fokina.

V Česku se bratři zatím naposledy představili začátkem roku v pražském Národním divadle. V roce 2012 vystoupili na Šternberku, o rok dříve tančili na zámku ve Velkých Losinách na Šumpersku.

Zaznamenali jsme v minulém týdnu
Zahraničí
Římská opera, která se už léta potýká s vážnými finančními problémy, v rámci úspor propustila bezmála dvě stovky členů svého sboru a orchestru. Před dvěma týdny přitom operu opustil i její šéfdirigent Riccardo Muti, který se se slavným operním domem rozloučil právě kvůli trvající ekonomické nejistotě. Celkem dostalo výpověď 182 ze 460 zaměstnanců opery, mezi propuštěnými je mimo jiné kompletní osazenstvo orchestru a pěveckého sboru. Podle ředitele opery Carla Fuortese se nyní budou hudebníci najímat na základě dočasných kontraktů, aby se ušetřily mzdové náklady. Odbory proti rozhodnutí protestují, podle římské radnice jsou ale drastické úspory jedinou možností, jak operní dům zachránit. Kvůli rostoucím nákladům a snižujícím se výdělkům nashromáždila římská opera dluhy ve výši 40 milionů eur (asi jedné miliardy Kč). V poslední době její zaměstnanci několikrát stávkovali.

Česká mezzosopranistka Dagmar Pecková vystoupila na třech koncertech s Vídeňskými filharmoniky pod dirigentským vedením Petera Schneidera. Večery se uskutečnily ve třech prestižních koncertních halách – 3. října v Concert Hall v Katowicích, 5. října v Koncertní síni Slovenské filharmonie v Bratislavě a o den později v Golden Hall ve Vídni. „S Vídeňskými filharmoniky vystoupím podruhé. Je to pro mě velká událost, protože jde o skutečnou světovou špičku a spolupráce je vždy absolutně perfektní. Navíc Biblické písně oni nehrají na koncertech moc často, a tak mě velice těší, že mohu být u toho,“ svěřila se Dagmar Pecková.

V sobotu ve vídeňském divadle Theater in der Josefstadt odstartoval projekt Beethoven resound. Rakouský dirigent Martin Haselböck chce Beethovenovu hudbu osvobodit z korzetu velkých koncertních sálů a pohodlných plyšových sedadel. Ve Vídni postupně představí všechny symfonie Ludwiga van Beethovena na původních místech jejich uvedení. Jejich původní premiéry byly totiž mnohem neokázalejší než dnes. Do síní, které jsou dnes určeny pro pár stovek lidí, Beethoven tehdy natěsnal více než tisícovku posluchačů, vysvětlil Haselböck: „Lidé stáli namačkáni těsně vedle sebe, během představení se nesmělo chodit dovnitř, ani ven.“  Takový pocit ze stání si Haselböck slibuje rovněž od svých nejnovějších koncertů, i když je ale otázkou, zda to je vzhledem k dnešním bezpečnostním standardům v sálech možné. Na úvod v sobotu mimo jiné zazněla Beethovenova Osmá symfonie. Na koncertním turné, které je naplánováno do roku 2015, chce devětapadesátiletý Haselböck dobu pozdního osmnáctého a raného devatenáctého století co nejvíce přiblížit i zvukově. Členové jeho Orchestru Vídeňské akademie hrají na historické nástroje. Částečně jde o originály z osmnáctého a devatenáctého století, částečně o kopie. Smyčcové nástroje jsou vybaveny strunami vyrobenými ze střev místo z oceli, žesťové nástroje nemají ventily.

Ve věku sedmadevadesáti let v neděli zemřel legendární ruský režisér Jurij Ljubimov, který patřil k největším osobnostem evropského divadla minulého století. V pátek byl se srdečními problémy ve vážném zdravotním stavu přijat na klinice v Moskvě.Jurij Ljubimov založil proslulé moskevské Divadlo Na Tagance, které od jeho vzniku v roce 1964 také řídil. Svými tamními inscenacemi trvale provokoval sovětskou moc. Série zákazů jeho představení, stejně jako statečné občanské postoje vyústily až v propuštění z divadla a vyhoštění ze Sovětského svazu. V roce 1983 byl jako „režimu nepohodlný“ zbaven sovětského občanství a ocitl se na čtyři roky v nucené emigraci. Režíroval poté po světě jako izraelský občan. Vrátit se směl až v době sovětských reforem v roce 1988. Je držitelem řady prestižních mezinárodních ocenění. K jeho nejproslavenějším inscenacím patří Hamlet s Vladimirem Vysockým nebo Puškinovo drama Boris Godunov. Ljubimov ale inscenoval po světě také řadu operních titulů. Režíroval kupříkladu světovou premiéru opery Luigiho Nona Když byl úsvit láskou ztěžklý v milánské La Scale. Loni v červnu moskevské Velké divadlo uvedlo premiéru opery Kníže Igor v Ljubimovově nastudování.

Praha
PKF – Prague Philharmonia pokračovala v oslavách dvacátého výročí svého založení, ke kterým připravila k zahájení jubilejní sezony tři slavnostní večery. Druhý z koncertů se konal ve středu 1. října, přichystal ho někdejší šéfdirigent orchestru Kaspar Zehnder s řadou pěveckých kusů ve stylu rakousko-uherských valčíků a čardáše. Třetí koncert patřil v neděli zakladateli PKF, v současnosti nejúspěšnějšímu českému dirigentovi Jiřímu Bělohlávkovi. Ten se představil v jemu vlastním tradičním programu – Symfonii D dur Jana Václava Huga Voříška a Beethovenově Deváté symfonii.

Ve čtvrtek pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka zahájila v Rudolfinu Česká filharmonie svoji 119. koncertní sezonu. Jako hosta si přizvali vycházející hvězdu světových pódií – teprve čtyřiadvacetiletého uzbeckého pianistu Behzoda Abduraimova. Ten ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina přednesl známý Prokofjevův Třetí klavírní koncert, stejnou skladbu, s níž zvítězil před pěti lety v londýnské klavírní soutěži a odstartoval svoji kariéru. Večer uvedla orchestrální skladba Luboše Fišera Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy, druhá část vyvrcholila Sukovou symfonií Asrael. Koncert se opakoval se stejným programem i v pátek, čtvrteční večer mohli sledovat i televizní diváci na programu ČT art. Abduraimov nehrál s Českou filharmonií poprvé. Před čtrnácti dny koncertovali v Itálii a Prokofjevův koncert provedli minulou neděli už také v Bratislavě.Příběhem operní pěvkyně a herečky Soni Červené provede zájemce v Galerii Novoměstské radnice v Praze multimediální výstava, která byla otevřena ve čtvrtek. Připomíná osobní i profesní pouť umělkyně od první poloviny dvacátého století a představuje více než stovku velkoformátových fotografií. K expozici nazvané Tím vším jsem žila, kterou doplňují videoukázky, hudební dokumenty z operních i činoherních vystoupení, jevištní kostýmy a osobní předměty této devětaosmdesátileté umělkyně, vychází katalog.

Veřejnou sbírku na pořízení varhan do Betlémské kaple vyhlásil Spolek absolventů a přátel Českého vysokého učení technického. Chtějí sebrat peníze na nové píšťalové varhany namísto současných digitálních, které jsou podle organizátorů vzhledem k rozlehlosti a majestátnosti prostoru nedostačující. Tváří sbírky, jejímž cílem je shromáždit 12 milionů korun, se stala známá architektka a absolventka školy Eva Jiřičná. Betlémská kaple je reprezentativním místem ČVUT, které ji od roku 1987 spravuje. Na své náklady ji zrekonstruovalo a zpřístupnilo veřejnosti. Vedle akcí této univerzity se zde konají také například akce úřadu vlády nebo slavnostní bohoslužby Církve československé husitské.

Pražský komorní balet uvedl v neděli ve Stavovském divadle exkluzivní premiérový večer s názvem 3 české kvartety. Premiéra se konala v rámci Roku české hudby a představila tři choreografy různých generací tvořící na hudbu význačných českých skladatelů – Pavla Šmoka, Mária Radačovského a Hanu Polanskou Turečkovou. Slavnostní ráz celého večera podtrhla živá hudba v podání Zemlinského kvarteta.

Regiony
Hudbou dvacátého a jednadvacátého století Filharmonie Brno ve čtvrtek otevřela novou koncertní sezonu. Na úvod zařadila skladbu Györgye Ligetiho, následovalo dílo Benjamina Jusupova, hlavního umělce sezony, a Symfonie č. 5 d moll Dmitrije Šostakoviče. Největší úspěch sklidil Violoncellový koncert od Jusupova, většina publika tleskala hudebníkům i přítomnému autorovi ve stoje. Náročný sólový part odehrál ruský cellista Alexandr Kňazev. Přítomný autor jej odměnil objetím a uznalým poklepáním na rameno, publikum dlouhým potleskem. Stejný program odehrála brněnská Filharmonie i v pátek.

V pátek se po pěti letech od zatím poslední inscenace objevila znovu na programu ústecké opery Smetanova Prodaná nevěsta. Režie Zbyňka Brabce a hudební nastudování Milana Kaňáka je přitom již desátým nastudováním v novodobé poválečné historii divadla. Do hlavních rolí byli obsazeni Anna Klamo a Pavlína Senić (Mařenka), Jaroslav Kovacs a Jan Ondráček (Jeník) a Pavel Švingr (Kecal).

Výročí
Před pětapadesáti lety, 7. října 1959 zemřel americký tenorista a holywoodská filmová hvězda Mario Lanza. Užíval si slávy na konci čtyřicátých let a v letech padesátých. Jeho hlas mnozí považují za konkurenci hlasu Enrica Carusa, kterého Lanza hrál ve filmu z roku 1951 Velký Caruso.8. října 1834, tedy před sto osmdesáti lety, zemřel francouzský operní skladatel François-Adrien Boieldieu. Jeho nejznámějším dílem je Bílá paní. 

Před sto čtyřiceti lety, 11. října 1874 se narodila česká sopranistka Amálie Bobková, jedna z nejvýraznějších mladodramatických sopranistek Národního divadla prvního desetiletí 19. století.

Foto archiv, Decca/Ben Ealovega