Týden s hudbou (75)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jihočeská komorní filharmonie spolu se sólofagotistou orchestru pražského Národního divadla Janem Hudečkem a cimbalistou Janem Mikuškem zahájí v úterý dvaatřicátý ročník hudebního festivalu Talichův Beroun. Přehlídka potrvá do 11. listopadu. Festival se za dobu své existence stal nejprestižnější kulturně-společenskou aktivitou Berouna.

Událost týdne
Světoznámý francouzský dirigent Serge Baudo převezme ve středu na koncertu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK ve Smetanově síni Cenu České hudební rady.Baudo vystoupil v Praze poprvé v roce 1959 právě s tímto tělesem se shodným programem, který bude uveden 8. a 9. října na večerech, jimiž se rozhodl ukončit své mezinárodní působení. Zazní Symfonie d moll Césara Francka a výběr z Utrpení sv. Šebestiána Clauda Debussyho. Ceny České hudební rady jsou udělovány výjimečným osobnostem nebo organizacím v celém hudebním spektru za dlouhodobou činnost a propagaci české hudební kultury.

Osobnosti týdne
Jiří a Otto Bubeníčkovi se narodili 7. října 1974 v polském Lubinu, kde jejich rodiče byli zrovna na turné s cirkusem Humberto. Předpokládalo se, že chlapci zachovají rodinnou artistickou tradici – jako malí jezdili na jednokolce, chodili po rukou nebo žonglovali. Když jim ale bylo jedenáct let, přišel zlom. Učitelka tance rozpoznala jejich pohybový talent a doporučila Jiřího a Ottu ke studiu na pražské Taneční konzervatoři – nastoupili hned do druhého ročníku.

Po soutěži ve švýcarském Lausanne, kde obdrželi svá první ocenění, je zaregistroval významný choreograf John Neumeier a nabídl jim studium na hamburské baletní škole; bratři ještě odmítli. Po absolutoriu na konzervatoři však Bubeníčkovi už do vyhlášeného Neumeierova souboru zamířili (1993). Po čtyřech letech se stali prvními sólisty.V roce 2006 se dráhy bratrů poprvé rozdělily, když Jiří opustil Hamburk a začal tančit v Semperově opeře v Drážďanech.

Bubeníčkovi jako dvojčata často alternovali v týchž úlohách nebo se vhodně doplňovali. V jednom z představení například Jiří tančil schizofrenního krále, Otto byl jeho stínem. Slavná je i choreografie Clauda Brumachona s názvem Les Indomptés (Nezkrocení) – duet, v němž bratři ve vysoké rychlosti tančí zrcadlově přesně, jeden je jakoby odrazem toho druhého. Obě těla svádějí neustálý boj mezi potřebou toho druhého a touhou po vlastní identitě.

Umění tanečníků opěvují diváci i kritika. Jiří byl princem v Šípkové Růžence, Otto v Popelce nebo Louskáčkovi. Jiřímu napsal Neumeier přímo na tělo roli legendárního tanečníka Nižinského ve stejnojmenném baletu, Nižinského i Zlatého sluhu v této choreografii ale ztvárnil i jeho bratr. Bubeníčkovi mimo jiné zazářili v dílech Forsytha, Balanchina, Kyliána, Eka, Dawsona, Duata či Fokina.

V Česku se bratři zatím naposledy představili začátkem roku v pražském Národním divadle. V roce 2012 vystoupili na Šternberku, o rok dříve tančili na zámku ve Velkých Losinách na Šumpersku.

Zaznamenali jsme v minulém týdnu
Zahraničí

Římská opera, která se už léta potýká s vážnými finančními problémy, v rámci úspor propustila bezmála dvě stovky členů svého sboru a orchestru. Před dvěma týdny přitom operu opustil i její šéfdirigent Riccardo Muti, který se se slavným operním domem rozloučil právě kvůli trvající ekonomické nejistotě. Celkem dostalo výpověď 182 ze 460 zaměstnanců opery, mezi propuštěnými je mimo jiné kompletní osazenstvo orchestru a pěveckého sboru. Podle ředitele opery Carla Fuortese se nyní budou hudebníci najímat na základě dočasných kontraktů, aby se ušetřily mzdové náklady. Odbory proti rozhodnutí protestují, podle římské radnice jsou ale drastické úspory jedinou možností, jak operní dům zachránit. Kvůli rostoucím nákladům a snižujícím se výdělkům nashromáždila římská opera dluhy ve výši 40 milionů eur (asi jedné miliardy Kč). V poslední době její zaměstnanci několikrát stávkovali.

Česká mezzosopranistka Dagmar Pecková vystoupila na třech koncertech s Vídeňskými filharmoniky pod dirigentským vedením Petera Schneidera. Večery se uskutečnily ve třech prestižních koncertních halách – 3. října v Concert Hall v Katowicích, 5. října v Koncertní síni Slovenské filharmonie v Bratislavě a o den později v Golden Hall ve Vídni. „S Vídeňskými filharmoniky vystoupím podruhé. Je to pro mě velká událost, protože jde o skutečnou světovou špičku a spolupráce je vždy absolutně perfektní. Navíc Biblické písně oni nehrají na koncertech moc často, a tak mě velice těší, že mohu být u toho,“ svěřila se Dagmar Pecková.

V sobotu ve vídeňském divadle Theater in der Josefstadt odstartoval projekt Beethoven resound. Rakouský dirigent Martin Haselböck chce Beethovenovu hudbu osvobodit z korzetu velkých koncertních sálů a pohodlných plyšových sedadel. Ve Vídni postupně představí všechny symfonie Ludwiga van Beethovena na původních místech jejich uvedení. Jejich původní premiéry byly totiž mnohem neokázalejší než dnes. Do síní, které jsou dnes určeny pro pár stovek lidí, Beethoven tehdy natěsnal více než tisícovku posluchačů, vysvětlil Haselböck: „Lidé stáli namačkáni těsně vedle sebe, během představení se nesmělo chodit dovnitř, ani ven.“  Takový pocit ze stání si Haselböck slibuje rovněž od svých nejnovějších koncertů, i když je ale otázkou, zda to je vzhledem k dnešním bezpečnostním standardům v sálech možné. Na úvod v sobotu mimo jiné zazněla Beethovenova Osmá symfonie. Na koncertním turné, které je naplánováno do roku 2015, chce devětapadesátiletý Haselböck dobu pozdního osmnáctého a raného devatenáctého století co nejvíce přiblížit i zvukově. Členové jeho Orchestru Vídeňské akademie hrají na historické nástroje. Částečně jde o originály z osmnáctého a devatenáctého století, částečně o kopie. Smyčcové nástroje jsou vybaveny strunami vyrobenými ze střev místo z oceli, žesťové nástroje nemají ventily.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat