Týden s tancem

Zprávy, tipy a pozvánky ze světa tance a pohybového divadla: Squadra Sua a AirGym ART Company v Divadle Bravo, soubor tYhle na festivalu Cirkopolis, fotografická výstava Martina Becka v Hradci Králové, Radim Vizváry ve Švandově divadle, nový soubor TUTOcirk a také Losers nebo přednáška Márii Júdové o virtuální realitě v tanci.

Hostující inscenace v Divadle Bravo
Soubory jako AirGym Art Company, Bratři v tricku a Squadra Sua jsou jen jedněmi z hostů, které na svém jevišti v tomto roce pravidelně vítá branické Divadlo Bravo.

Ve středu a ve čtvrtek 15. a 16. února se soubor Squadra Sua představí s pohybovou groteskou Přecházení: Pět klaunů v elegantně padnoucím saku přichází s tíživou otázkou Být či nebýt – tak tíživou, že by aspoň jeden z nich měl zhubnout. Pět klaunů vytyčuje cestu – a nikdo se neptá, kde se tu ty tyče vzaly. Logika snu a absurdita každodennosti, které se obřadně smíchávají v zavěšených kbelících. Ale stačí jen zaškobrtnout a je to všechno v kýblu!

My jsme o inscenaci psali z festivalu Letní Letná 2019.

Dvě představení uvede brzy soubor AirGym Art Company: v pátek 17. února Hotel Laputa: „V mládí jsem měl tři velké sny: Vydělat spoustu peněz, oženit se s krásnou dívkou a navštívit Hotel Laputa. Ty první dva se mi nesplnily…“ Akrobaté pracují pod zkušenou režijní supervizí Ondřeje Holby.

Kompletní program Divadla Bravo včetně hostujících inscenací najdete zde.

---

---

Pozvánka souboru tYhle: Suitcaseboarding – indoor premiéra v rámci festivalu Cirkopolis
Pohybové představení plné kufrů, cestování a čekání na ten správný spoj – Suitcaseboarding ve své indoor variantě premiérově na festivalu Cirkopolis 18. února 2023 v divadle Ponec.

Suitcaseboarding jsou obrazy z cest. Situace, které v obměněných variantách zažíváme na cestách všichni, každý trochu jinak. Mění se prostředí a lidé kolem nás, ale něco máme společné, většinou na cestách sdílíme stejný záměr – chceme se někam dostat. Pro nás cesta není jen o přesunu z jednoho místa na druhé, je hlavně o tom, co se stane během ní. Znáte otřepanou frázi „i cesta může být cíl“? Na cestě nás čeká více zastávek, kterými musíme projít a na kterých většinou čekáme, než budeme moci jít dále. Musíme čekat, na neznámém místě, s neznámými lidmi, jen se svými zavazadly až nás okolnosti pustí dále. A když to nastane, spěcháme k dalšímu bodu. U něj se zastavíme a opět poslušně čekáme, než budeme moci pokračovat dále. Spěcháme, abychom mohli čekat. Čekáme, abychom mohli spěchat.

Co se odehrává během čekání? Co děláte vy, když musíte čekat? Posloucháte hudbu? Tančíte? Koukáte se kolem? Máte potřebu navazovat kontakt s ostatními cestujícími? Nebo se snažíte schovat a netrpělivě vyhlížíte spoj? Opíráte se o kufr? Popojíždíte s ním po zastávce, lavičce, odjezdové tabuli nebo po dalších cestujících? Nebo se jen snažíte vypořádat s nadměrným množstvím svých neposedných zavazadel?
Chuť sdílet tyto chvíle spojuje naši partu „suitcasáků“, která právě míří za vámi.

Autoři, performeři: Felix Baumann, Sean Henderson, Lukáš Karásek, Johana Pocková
Dramaturgie: Sára Šimek Arnsteinová
Světelný design: Zuzana Režná
Hudba: Lukáš Palán
Výprava: Hynek Petrželka
Kostýmy: Barbara Horáková Fehérová, Hynek Petrželka
Pohybová spolupráce: Eva Stará
Produkce: tYhle, Ludmila Šindlerová

---

---

Pantomima Radima Vizváryho zpět ve Švandově divadle
Od konce loňského roku se mají návštěvníci Švandova divadla možnost po delší době opět ponořit do světa tradiční i moderní pantomimy, vrátila se sem totiž oceňovaná inscenace Radima Vizváryho – Sólo. Dílo, za které tento přední představitel nonverbálního divadla získal před několika lety Cenu Thálie, neztrácí nic ze své přitažlivosti, jak naznačují i první vyprodané reprízy. Na smíchovské scéně vystupuje přibližně jednou měsíčně, nejbližší reprízy připadají na 22. únor a 18. březen.

Inscenace s prostým názvem Sólo je nejen přehlídkou interpretačního mistrovství Radima Vizváryho. Diváky zároveň seznamuje s různými podobami pantomimy od počátků tohoto žánru až po současnost. „Sólo jsem vytvořil jako procházku od romantické pantomimy k dnešku, jako jakousi encyklopedii stylů, ale ne s úmyslem diváky poučovat. Snažím se jim ukázat bohatství pantomimy a předat jim svou vlastní lásku k ní. Snad si mohou i díky této inscenaci udělat představu, co všechno dnes může pantomima obsáhnout a nabídnout, jak daleko se posunula od té zažité představy mima v pruhovaném tričku, který tahá neviditelné lano,“ uvažuje Radim Vizváry nad inscenací dnes.

V Sólu se diváci setkávají s reminiscencí na českého rodáka a „největšího z Pierotů“ Jeana Gaspara Debureaua, která nese ještě elegantní pečeť barokní taneční formy, s imaginární pantomimou 20. století z odkazu Marcela Marceaua nebo Ladislava Fialky, některé etudy pak vznikaly pod vedením Borise Hybnera, jehož žákem a přímým pokračovatelem Radim Vizváry je. Nechybí prvky grotesky a klaunérie, ale ani moderní technika pantomimy zapojující celé performerovo tělo, tzv. mime corporeal, stejně jako inspirace japonským tancem butó. I tradičním vzorům vdechl Vizváry v Sólu moderní pohybový výraz a s chirurgickou přesností dávkuje divákům už šest let hluboké dojetí i nezadržitelný smích.

„Pantomima, respektive mimické divadlo, umí oslovit i tou nejnáročnější formou, jestliže se jí chopí umělec, který svému oboru věří. Vizváry je bezpochyby největší osobnost soudobého mimického divadla, která obsáhne jak jeho současnost, tak i jeho klasický odkaz,“ napsala o inscenaci Sólo teatroložka Ladislava Petišková.

• 

• 

• 

• 

Radim Vizváry se Sólem odehrál víc než 100 repríz v desítkách českých divadel i na mnoha zahraničních festivalech, například v Izraeli nebo až na Kapverdách, představil je také na festivalu v Japonsku. Po covidové pauze se na sklonku loňského roku vrátil se svou sólovou tvorbou do Švandova divadla. Mezitím vytvořil celou řadu dalších inscenací, ať už autorských projektů nebo režií a choreografií. Ve svých sólových projektech i koprodukcích s různými soubory hledá pro pantomimu nová nosná témata, která mohou oslovit a dotknout se současného diváka, a také nové možnosti propojení techniky mimu s jinými žánry.

Pantomimu se mu již úspěšně podařilo spojit s iluzionistikou, s novým cirkusem a akrobacií, objektovým divadlem a v neposlední řadě také s novými technologiemi a multimédii, jak dokládá jeho současná tvorba v pozici uměleckého šéfa Laterny magiky v Národním divadle. Stále také vyučuje techniku mimu na katedře nonverbálního divadla HAMU, a to podle vlastní metodiky, kterou během let vytvořil, a je dramaturgem festivalů Mime Fest a Komedianti v ulicích.

„Propojování pantomimy s dalšími styly jsem nyní v autorské tvorbě trochu opustil a snažím se jít zpátky k ryzím kořenům,“ říká ke své aktuální sólové práci. „Naopak je teď pro mě výzvou minimalismus, postavit představení jen na lidském faktoru, bez zbytečných a velkolepých uměleckých prostředků. Vrátit se k podstatě.“

---

---

Výstava fotografií Martina Becka „Okamžik věčnosti“
Galerie Art Mozaika Praha připravila prodejní výstavu významného českého portrétního fotografa Martina Becka. Představuje v ní 112 fotografií v pěti cyklech, které autor zrealizoval za dvacet let své umělecké tvorby. Nechybí v ní ani osobnosti světa tanečního umění.

Výstava je zaštítěna pražskou galerie, ale koná se v Hradci Králové – v galerii U Přívozu, která se nachází ve Studijní a vědecké knihovně HK a probíhá do 12. března 2023. Výstava je nejrozsáhlejší přehlídkou autorovy portrétní fotografie. Bude členěna do jednotlivých tematických celků. První představí nejslavnější osobnosti převážně uměleckého života, které měl tu čest fotografovat. Najdeme mezi nimi Ozzy Osbourna, Charlese Aznavoura, Dalajlámu, prezidenta Václava Havla a mnoho dalších. Druhý soubor je věnován nejvýznamnějším českým a slovenským hercům, třetí dalším umělcům různých žánrů. Čtvrtý je věnován divadlu a poslední ukazuje přesahy autorovy tvorby. Na výstavě návštěvníci uvidí např. jedenáct variant portrétu Soni Červené, které navíc doplňuje její kostým z inscenace věc Makropulos, portrét kontroverzního ruského baletního umělce Sergeje Polunina, portréty herců Divadla Járy Cimrmana a další.

Martin Beck, dipl. um., se narodil 4. 7. 1978 v Pardubicích. Po studiu na SPŠPT absolvoval operní zpěv na Pražské konzervatoři, kde byl již během studia přijat do angažmá opery Národního Divadla. Profesionálním fotografem se stal v roce 2002. Od roku 2014 je uměleckým fotografem Národního divadla v Praze. Autor se snaží skrze hledáček svého fotoaparátu Hasselblad 503CW nahlédnout do duší osobností které fotí, ale jinak, než je obvyklé. Snaží se je totiž zachytit tak, jak by se chtěli vidět oni sami. Každá fotografie je ručně zvětšována autorem v temné komoře. Vše je zcela klasické – do procesu vůbec nevstupuje digitální technika. Své fotografie vyvolává na bromostříbrný papír s barytovou podložkou značky Foma nebo Ilford. Tento klasický přístup zaručuje, že každá fotografie je skutečný originál.

• 

• 

• 

Za poslední dekádu před jeho objektivem stanuly takové osobnosti, jakými jsou například: jeho svátost Dalajlama, president Václav Havel, režisér Miloš Forman, herec Sir Ben Kingsley, šansoniér Charles Aznavoure, DJ Martin Garrix, operní pěvkyně Edita Gruberová, operní pěvec Plácido Domingo, dirigent Libor Pešek, busker Glen Hansard, zpěvák Karel Gott, divadelní režisér Robert Wilson, chirurg Bohdan Pomahač, fotograf Jan Saudek a mnoho dalších… Z jeho tvorby byly mimo jiné uvedeny dvě komorní výstavy v Café Nona věnované souboru Laterny magiky a samostatně inscenaci Kouzelný cirkus.

Okamžik věčnosti: Galerie U přívozu Studijní a vědecké knihovny Hradec Králové, Hradecká 1250
Otevírací doba galerie:
Po – pá         12:00 – 18:00 hod.
So                  09:00 – 12:00 hod.
Ne                 ZAVŘENO
Výstava probíhá od 3. 2. do 12. 3. 2023.

---

---

Premiérové Pusinky a nakládačky souboru TUTOcirk
Plzeňský soubor TUTOcirk 18. února divákům poprvé představí autorskou inscenaci Pusinky a nakládačky. Vyznavače nadýchaných obláčků i milovníky kyselého láku v ní artistky Martina Vaněčková a Lucie Bartošová slibují zavést na hranici pohybového divadla, nového cirkusu a partnerské akrobacie. Ke spolupráci přizvaly přední osobnosti českého pohybového divadla Markétu Vacovskou, Elišku Brtnickou nebo Romana Černíka. Akrobatky na jevišti živě doprovodí performerka a muzikantka Vi Huyen Tran. Premiéra se uskuteční 18. února v pražském KD Mlejn, o dva dny později Pusinky zamíří do Moving Station v Plzni.

První autorská inscenace, kterou bývalí Žongléros Ansámbl uvádějí pod novým jménem souboru TUTOcirk, se zamýšlí nad postavením ženy vpotravním řetězci života. Koupelnový monolog dvou postav zavede diváky kzamyšlení nad vztahem mezi hmotou, hodnotou, formou ajejich proměnami včase. Autorky vsadily na minimalismus asymboliku jak vprojevu, tak vpodobě divadelního pokojíčku, kterému dominuje zavěšený kruhový objekt: „Na scéně se střídá extremní sladkost a něha v kontrastu s kyselou pachutí. Kruh do představení přináší symboliku vnitřní celistvosti, kterou na jevišti hledáme, a zároveň je naší hlavní cirkusovou disciplínou, z níž jsme z počátku vycházely. Jeho běžnou velikost jsme zmenšili na samou hranici toho, kdy se na něm dá pohodlně pohybovat. A někdy už to prostě nejde. Podobně jako v životě,“ přibližují své záměry.

Dvojici artistek na jevišti doplní třetí žena – muzikantka Vi Huyen Tran. „Prozkoumávám různá zákoutí tematiky ženství skrze elektronickou hudbu, místy doprovázenou field recordingovými nahrávkami a jemnými vokálními experimenty. Nakonec budu v představení hrát živě, což mě moc těší. Moje hudební interpretace tak může být pokaždé trochu jiná, a to mě u divadla nesmírně baví,“ láká elektropopová zpěvačka a performerka, kterou diváci mohou znát z uskupení Viah nebo nedávného tanečního projektu Propojme se včera z dílny Tantehorse.

Vinscenaci by se měl odrazit dramaturgický rukopis tanečnice Markéty Vacovské, ve vzdušných choreografiích se promítne umělecký styl artistky Elišky Brtnické, divadelní supervize se ujal Roman Černík a vtýmu nechybí ani uznávaná světelná designérka Katarína Morávek Ďuricová.

Novocirkusová company TUTOcirk vznikla v říjnu 2022 v rámci spolku Žongléros Ansámbl. TUTOcirk tvoří inscenace na hranici nového cirkusu a pohybového divadla pro dětské i dospělé publikum. Svébytným vizuálním jazykem zpracovává aktuální společenská téma a v jejich kontextu pokládá sobě i divákovi otázky bez nucené snahy získat jasně definované odpovědi. Inscenace vznikla v koprodukci s KD Mlejn, partnery jsou Cirkulárium a Moving Station. Projekt finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky a Město Plzeň.

---

---

Krátké pozvánky

Losers Cirque Company na zájezdu s Konkurzem
Soubor Losers Cirque Company hostuje v nejbližších dnech na různých místech republiky s inscenací Konkurz:
v neděli 19. února v Domě kultury v ústí nad Labem
v úterý 21. v Novém Jičíně
ve středu 22. v Prostějově
ve čtvrtek 23. v Ostravě

Festival tanečních filmů zve na přednášku o virtuální realitě – online
Na platformě FTF EDU vás vizuální umělkyně Mária Júdová provede magickým světem umění a technologií, a to v přednášce o virtuální realitě v tanci a tanci ve virtuální realitě. Přednáška shrnuje její výzkumy a zkušenosti a představuje její umělecké počiny ve světě, který nemá hranic.
EDU je platforma pro vzdělávání, sdílení a inspiraci. Stačí se bezplatně přihlásit: Tanec ve virtuální realitě. Přednáška je v angličtině s českými titulky.

Na programu Rock for People bude letos i představení Dekkadancers Muž z Malty
Festival Rock for People, který přiváží v červnu rockovou hudbu do Hradce králové, letos od 8. do 11. 6., hostí nejen zahraniční hvězdy, ale také umělce česko-slovenské hudební scény. A nejen hudební, v rámci doprovodného programu přichází prostor i pro divadlo – letos tu budou Dekkadancers s one man show Štěpána Pechara Muž z Malty.

Muž z Malty měl premiéru v květnu 2021, šlo se o první inscenaci souboru, která je postavena na jediném účinkujícím na scéně. 80minutová one man show odkrývá komediální i výtvarný talent hlavního protagonisty, kterého příznivci DEKKADANCERS dosud znali převážně v úloze tanečníka a choreografa. Představení dominuje formát mluveného slova a ve vzduchu se vznáší všudypřítomná ironie. Tanec a kresba jsou zde však silnými výrazovými prostředky, které podtrhují absurditu jednotlivých mikro příběhů.

Divadlo J. K. Tyla připravuje: Ferdinand a Filipína
Dustin Klein: Ferdinand a Filipína, historický příběh zakázané lásky Ferdinanda II. Tyrolského a Filipíny Welserové odehrávající se v samém srdci Plzně odkrývá v našem baletním zpracování tajný sňatek syna císaře a krásné, vzdělané nevěsty, která mu však nebyla rovna rodem. Spojitost naší země s habsburskou monarchií, nerovnost společnosti a nacházení milovaných bytostí napříč takzvaným morálním normám nabízí až přílišnou podobnost naší současné vyspělé sféře. Německý choreograf a režisér Dustin Klein, v Divadle J. K. Tyla známý z inscenace Vyhoďme ho z kola ven (Přelet nad kukaččím hnízdem) nabídne pravdivý, humorný, sarkastický, a přitom laskavý příběh našich vztahů a morálky, které naše země spojují.

Premiéra 11. března 2023.

---

Nová generace v sobotu 18. února v DISKu
Nová generace je platforma uvádějící jevištní tvorbu studentů oboru choreografie na Katedře tance HAMU. Na programu tentokrát budou díla autorek Gabriely Galiové, Jolany Šturmové, Claudie Bellomo a Anny Kroupové.

Gabriela Galiová: REM
I couldn’t do anything.
I expected to die at any moment.
My body, suddenly it wasn’t mine.
What was wrong?
I was at my place, like every night.
But suddenly I wanted to leave.
I didn’t want to go to sleep every night.
Just fear, hallucinations, immobility.
And sleep nowhere.Tvůrčí tým:
choreografie: Gabriela Galiová
hudba: Travis Lake, Christophe Filippi
interpretace: Alžbeta Mjartanová, Karolína Vatková, Amálie Špachtová, Aurélia Rapušáková

Jolana Šturmová: The End of Blaho?
Co je to blaho? Chceme víc, ale máme všechno. Blaho je touha, návyková látka, kterou prostě chceš. Čtyři stěny a sama v sobě. Čas plyne jinak a já se nacházím na zvláštním místě, které tak dobře znám. Teď se všechno mění, už jdu zase s davem a nechávám se opít BLAHEM.
Tvůrčí tým:
choreografie: Jolana Šturmová
hudba: Duke Ellington, Hercules, J. S. Bach
tančí: Jolana Šturmová a Šárka Říhová

Claudia Bellomo: Love & Rituals
My choreography is inspired by the book “the unbearable lightness of being” , it’s the most famous novel of the Czech writer Milan Kundera. Nn my piece, I chose to focus on the relationship between Tomas and Tereza. Tomas has a dual personality: He loves Tereza, but at the same time he constantly betrays her and cannot stop doing it. Tereza is aware of her husband’s betrayals and this situation provokes her nightmares and instability.
My choreographic idea was taken from the fragment of the book that describes one nightmare of Tereza. She dreams of marching naked around a swimming pool together with Tomas’ lovers. In her dream, Tomas wants to kill all his lovers, he forces them to sing and laugh, and they are somehow glad to be all identical, as their bodies were valueless and soulless like simple sound mechanisms. My choreographic idea is to perform a ritual of women having a joyful solidarity of soulless human beings. The women, content with their identity are in fact celebrating their future death that will make their identity absolute.Tvůrčí tým:
Choreografie: Claudia bellomo
Hudba: Tobiáš horváth
Tanečníci: Magdaléna Šichová, Aritz Castillo, Aurélia Rapušáková, Veronika Bukovská, Silvia Orfánusová

Anna Kroupová: 174 517
Häftling: naučil jsem se, že jsem häftling. Jmenuji se 174 517. Každý den ráno ustlat „postel“ tak, aby byla dokonale rovná a hladká, mazat zablácené a odpudivé dřeváky průmyslovým tukem, vyhrazeným k tomuto účelu, oškrábat ze šatů bláto (ale skvrny od barvy, tuku a od rzi jsou povoleny); večer se musíme nechat prohlédnout, jestli nemáme vši a jestli máme umyté nohy; v sobotu se musíme nechat oholit, ostříhat a zašít si nebo si dát spravit šaty; v neděli generální prohlídka svrabu a knoflíků u saka, kterých musí být pět.
Tvůrčí tým:
Choreografie: Anna Kroupová
Interpretace: Anna Kroupová, Julie Kubrychtová, Simona Dejmková, Anna Tretiagová
Hudba: Anna Tretiagová
Kostýmy: Anna Kroupová