V podsvětí se souborem Motus Harmonicus a Isabellou Shaw

A to byla velká škoda, neboť se jednalo o koncert velmi zajímavý jak námětem, tak provedením. Soubor Motus Harmonicus, který tvořili jen čtyři hudebníci, dva hráči na violu da gamba, jeden na theorbu a jeden na varhanní pozitiv, doplnila zpěvačka Isabella Shaw, která dává vystoupení ojedinělý ráz. Soubor, jenž byl založen roku 2010 uměleckým vedoucím a hráčem na violu da gamba Jakubem Michlem a specializoval se nejprve na barokní hudbu 17. století, postupně rozšířil svůj záběr na celý středověk, lidovou hudbu i na programové hudební projekty. A takový projekt představili i na čtvrtečním večeru.

Dramaturgie večera byla postavena na raném 17. století a na dějové lince mýtu o Persefoně – Proserpině. Zpívaná monodie, doprovázená několika hudebními nástroji, se soustředila na emoci výrazu jednoho hlasu, jenž líčí antické drama. Je tu návrat k antickému dědictví, stejně jako v té době ve výtvarném a architektonickém vyjádření. Tohle pěstovala florentská camerata a bohužel se z té doby zachovalo jen málo. Ztratila se díla Claudia Monteverdiho nebo Samuela Capricorna, ale něco se přece jen dochovalo. Jediný dochovaný fragment z Monteverdiho opery Proserpina rapita: Come dolce (1630), kompletní kantáta Proserpina gelosa od Giovanniho Felice Sancese (1636), úvodní árie Proserpiny z opery Il Pomodoro (1668) od Antonia Cestiho, Sonata La Proserpina (1645) ze sbírky instrumentálních skladeb Marca Ucelliniho.

Dějová linie vystoupení se vine okolo tématu lásky, smrti, paměti a zapomnění. Introdukce – Giacomo Carissimi: Deh memoria – je o zapomenuté paměti na milovanou osobu. Proserpina se ocitá v podsvětí a popisuje hrůzy okolo sebe – Antonio Cesti: Il pomodoro. Claudio Monteverdi: Proserpina rapita – duchové podsvětí přesvědčují Proserpinu o kladech Plutona, pána podsvětí. To je i originální příběhová funkce tohoto kusu v původní Monteverdiho opeře. Proserpina se nechá přesvědčit – Non hal regno d’amor Tarquinia Meruly. Když se Proserpina dozví, že Pluto zmizel, propadá žárlivému šílenství – Giovanni Felice Sances: Proserpina Gelosa. Pak ale Proserpina zjišťuje, že skrytý Pluto byl celou tu dobu s ní – Tarquinio Merula: Folle é bene che si crede. Závěr byl z Monteverdiho sbírky Selva morale e spirituale a pojednával o pomíjivosti lidského života – Chi vol che m’innamori.

Hlavní postavu Proserpiny ztvárnila pravdivě a procítěně mladá americká mezzosopranistka Isabella Shaw. Nebývale temný, ve spodních polohách až syrový a živočišností prosáklý hlas, je ve výškách volný a kulatý, s jasným lesklým efektem. Krásná uhrančivá žena nepoužívá žádné velké efekty či gesta, pracuje jen s malými doplňky, jako je černý závoj či granátové jablko, vše další je v jejím hlase. Rodačka z amerického Colorada studovala v Londýně zpěv a na univerzitě v Cambridge středověkou literaturu, nyní studuje na Sibeliově akademii v Helsinkách (Taideyliopiston Sibelius-Akatemia) operní zpěv. Překvapila i dobrou češtinou a prozradila, že v Čechách několik let žila a pracovala i že by v České republice ráda působila nadále.

Hudební projev skupiny byl pravdivý a nosný a byl plně propojen s výrazovou stránkou doprovodné složky. Je to kompaktně propojený soubor, stylový a technicky dokonale vyvážený. Jejich stylové vyjádření je přesvědčující a slibuje další progresivní vývoj. Na taková vystoupení je jistě vždy dobré si zajít, neboť plně vyváží současný hlučný a chaotický svět a posunou naše vnímání života do jiné polohy.

Hodnocení autorky recenze 85 %

Proserpina – Il rinascente core
Festival Baroko 2019, Olomouc – Kaple Božího těla v Konviktu, 1. srpna 2019 – 20:00 hodin

Motus Harmonicus

Isabella Shaw – mezzosoprán
Balázs Adorján – viola da gamba
Tereza Samsonová – theorba
Martin Smutný – varhanní pozitiv
Jakub Michl – umělecký vedoucí, viola da gamba