Více zívej, drahý! Rozhovor s britským “králem koloratury” Jeremym Ovendenem
Jaký vztah máte k tvorbě Benjamina Brittena, jehož Nokturna budete brzy zpívat v Praze?
Brittenova hudba je posluchačsky přitažlivá, harmonicky provokativní a hlavně skvěle napsaná pro hlas. Jako Brit a tenorista k tomu jsem velmi šťastný, že Britten napsal tolik skvělé hudby pro hlas Petera Pearse, svého celoživotního druha a velkého inspirátora.
Se skotským dirigentem Rorym Macdonaldem, pod jehož taktovkou budete v Praze vystupovat, jste už někdy v minulosti spolupracoval?
Ještě nikdy jsem s Rorym nespolupracoval, ale velmi se těším a jsem rád, že se poprvé potkáváme právě nad Brittenovými Nokturny. Rory má za sebou úspěšná provedení řady Brittenových oper. V londýnské Covent Garden dirigoval Owena Wingravea a Sen noci svatojánské, Alberta Herringa v Glyndebourne, The Turn of the Screw (Utahování šroubu) ve vídeňském Konzerthausu, Zneuctění Lukrécie v Opeře v Houstonu. Má pro Brittenovu hudbu opravdovou vášeň a obrovské zkušenosti. Těším se!
Jak moc důležité je pro vás „souznění“ s dirigentem, blízký pohled na interpretovanou skladbu?
Musíte být s dirigentem v harmonii, ale zároveň mít otevřenou mysl. Víte, v hudbě existuje mnoho cest, jak vytvořit něco výjimečného. A přichází i složité okamžiky, kdy se s dirigentem jednoduše nedokážete shodnout, která cesta to bude. Pokud se vám ale podaří sladit, pokud jste oba vedeni stejnou hudební intuicí, dostaví se něco zcela mimořádného. Jak pro interpreta, tak pro posluchače. Věřím, že se nám to v neděli podaří.
Doposud jste spolupracoval s řadou významných dirigentů. Kteří z nich byli vašemu srdci nejblíž a proč?
Na dirigenty jsem měl opravdu velké štěstí. Každý jeden z nich vnesl do mého uměleckého života svou osobitost a zkušenosti. Vzpomínám na Riccarda Mutiho jako na dirigenta, který to skvěle uměl právě se zpěváky. Harnoncourt byl chodící encyklopedie, kdy každý jeden hudební nápad vycházel z jeho pevného přesvědčení podloženého léty bádání. Jeho dcera mi jednou řekla, že své projekty připravuje i dva roky dopředu. Rattle posouvá hudbu do mystického světa kouzel. A Barenboim? To je živoucí legenda, která vzbuzuje úctu a obdiv. Jeho tempa jsou pomalejší, monumentálnější, přesto dokáže udržet vnitřní napětí.
K vašim pedagogům patřil i legendární švédský tenorista Nicolai Gedda. Jak vzpomínáte na něj a co všechno vám dal?
Nicolai byl neuvěřitelný pěvec. Ovládal tak široký repertoár, ačkoliv nemyslím, že by kdy zpíval Brittena! Byl inspirací. V mládí se učíte zpěvu a interpretaci především poslechem a napodobováním. Díky tomu bylo období, kdy zněl můj hlas velmi podobně jako jeho, než jsem našel vlastní způsob vytváření zvuku a barvy. Byl mistrem techniky a nejen v tomto ohledu mi velmi mnoho předal. Jednou jsem se ho zeptal, v čem tkví tajemství lehkosti zpěvu vysokých tónů, a on odpověděl: „Více zívej, drahý!“ V danou chvíli jsem doufal v konkrétnější odpověď, ale při pohledu zpět je vytvoření většího prostoru skutečně základem pro správné tvoření výšek.
Významné místo ve vašem repertoáru zaujímají mozartovské role, stejně jako i další skladatelé dřívějšího data narození. Znamená to, že v takové hudbě se cítíte hlasově nejlépe?
Velmi komfortně se cítím v Mozartovi, Händelovi a Brittenovi. Jsou pro můj hlas ve velmi příjemné poloze, kterou má ovšem ne každý tenor rád. Může být také nepříjemná, protože je položena o něco výše než obvykle.
Řada posluchačů u nás si vás dobře pamatuje z pražského poloscénického provedení Dona Giovanniho v Rudolfinu pod taktovkou Reného Jacobse před necelými třemi lety. Jaký dojem na vás Praha a pražské publikum udělalo?
Prahu vnímám jako nádherné město prosycené historií, s překrásnou architekturou. To, že Don Giovanni byl poprvé uveden právě zde, mi připadá až magické.
Neměl byste chuť si některou z mozartovských rolí zazpívat v pražském Stavovském divadle?
Velmi rád bych si zde Mozarta zazpíval! Divadlo má dokonalé proporce k uvádění Mozartovy hudby. Dnes zpíváme Mozarta často na velkých scénách, ale v jeho době byla atmosféra představení mnohem intimnější a obsazení orchestru mnohem menší. Takže zazpívat si Mozarta v jednom z posledních původních divadel té doby by byla úžasná zkušenost.
Jaké nové pěvecké příležitosti a role vás v nejbližší době čekají?
Pustil jsem se do studia rolí pozdních Mozartových oper: Idomeneo, ve kterém si zazpívám příští rok v Teatro Real v Madridu, a La clemenza di Tito, kde ztvárním letos v létě Tita v Toulouse. Britten napsal pro Pearse mnoho rolí v jeho vyšším věku. Rád bych je objevil. A Händel také komponoval pro starší tenory; zpíval jsem Tamerlana v La Monnaie v Bruselu a před několika lety také v Amsterdamu v režii Pierra Audiho, pod taktovkou Christopha Rousseta. Rád bych si také ještě někde zopakoval Sen Gerontiův Edwarda Elgara, hluboce dojemnou skladbu o umírání a odchodu do ráje. Loni jsem ji zpíval s Gulbenkian Orchestra pod taktovkou Paula McCreeshe. A je zde mnoho dalších příležitostí! Také se velmi těším, že začnu učit mladé tenoristy a budu jim moci předat své zkušenosti.
A jaký je Jeremy Ovenden „v civilu“?
Jsem rodinný typ, mojí ženou je zpěvačka Miah Persson. Vedeme velmi rušný život, který se snažíme rozumně rozdělit mezi práci a rodinu. Vozíme děti do školy a ze školy, prožíváme s nimi všechny jejich aktivity. Snažím se sportovat. Hraji pravidelně tenis a chodím s naším psem po South Downs ve východním Sussexu. Když to dovolí počasí, rád zahrádkařím a pěstuji zeleninu.
Děkuji za rozhovor!
VIZITKA
Jeremy Ovenden (1976) – pro úžasnou pohyblivost jeho hlasu, kterou zúročuje především v barokním a klasicistním repertoáru, mu přezdívají „král koloratury“. Jeremy Ovenden pravidelně hostuje v milánské La Scale, Opéra national v Paříži, Berlínské státní opeře, Divadle na Vídeňce, Královské opeře Covent Garden v Londýně a dalších. Spolupracoval se Sirem Colinem Davisem (London Symphony Orchestra), Paulem McCreeshem (Gabrieli Consort), Sirem Simonem Rattlem (Bavorský rozhlasový orchestr), Ivorem Boltonem (Royal Concertgebouw Orchestra), Richardem Egarrem (Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia), Danielem Barenboimem, Riccardem Mutim, René Jacobsem, Nikolausem Harnoncourtem, Yannickem Nézet-Séguinem a dalšími.
V roce 2015 účinkoval v Mozartově Requiem na festivalu v Edinburghu a o rok později na BBC Proms a na festivalu v San Sebastian. V této sezoně se mimo jiné objevil s Londýnskými filharmoniky a Vladimirem Jurowskim v Bachově Vánočním oratoriu. Zazpívá si také hned ve třech mozartovských operních titulech: Donu Giovannim s Budapest Festival Orchestra a Ivánem Fischerem (Don Ottavio), Luciovi Sillovi v Královské opeře La Monnaie v Bruselu a v La clemenza di Tito v Théâtre Capitole de Toulouse a Teatro Real v Madridu. Benjamin Britten patří k jeho oblíbeným autorům. Je vyhledávaným sólistou především v jeho strhujícím Válečném rekviem.
Jeremy Ovenden studoval na Royal College of Music v Londýně pod vedením Normana Baileyho a Neila Mackieho. Soukromě se vzdělával u legendárního švédského tenoristy Nicolaie Geddy.
(Zdroj: PKF – Prague Philharmonia)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
