Villazón znovu v Praze: moc orchestru, méně zpěvu

Svatava Barančicová, 29.03.2014 19:45

Rolando Villazón se vydal na evropské turné s málo známými Mozartovými koncertními áriemi, které nově natočil u Deutsche Grammophon. Řadu šesti koncertů zahájil v Praze v Obecním domě 28. března. Na turné jej doprovází Basilejský komorní orchestr.Pokud jsme byli zvyklí na Villazónova vystoupení jako na výsostný kumšt okořeněný navíc humorem a skvělou zábavou, nenaplnil tento večer tak úplně očekávání. Koncertní árie, jako je oslavná óda desetiletého Mozarta na arcibiskupa Schrattenbacha, ostatně nedávají k humorným eskapádám právě mnoho příležitostí. Ale hlavně – samotného Villazóna bylo na tomto večeru málo, slyšeli jsme šest árií v hlavním programu (pravda, některé byly delší) a tři jako přídavek. O to větší prostor dostal Basilejský komorní orchestr, jehož výkon ovšem nikoho ze židlí právě nezvedal.

Večer zahájila skoro osmiminutová trojdílná Overtura, KV 135 k opeře Lucio Silla, zakončená divokým prestem. Trochu rozpačitě vyzněl orchestrální úvod následující árie Si mostra la sorte, KV 209 (pokažený nástup horen a ne zcela sjednocené první housle). Árii napsal devatenáctiletý Mozart jako univerzálně použitelnou vsuvku do jiných oper provozovaných v Salzburku kočovnými italskými společnostmi, dnes nevíme k jakému konkrétnímu dílu. Podobný původ měla i Per pietà, non ricercate, KV 420, psaná pro vídeňské představení Anfossiho opery Il curioso indiscreto, Salieri mu ji ale na rozdíl od dvou sopránových árií vyškrtl.

Villazón zpíval tyto spíše níže položené árie plným a mužným hlasem, zdá se mi, že nižší polohy má plnější než dříve. Výšky mu znějí trochu přiškrceně, úzkým témbrem, ale jde do nich s velkým elánem, nebojí se skoků do výšek s plným nasazením a trefí je naprosto čistě. Také mu docela sedí spolupráce s komorním orchestrem, který jeho tenoru v sále přece jen dá lépe vyniknout.Moc hezky orchestru vyšly Dva pochody v D dur KV 335 (320a), zvláště ten první, veselý a efektní, s hobojovým sólem a ťukáním smyčců do rytmu. Následoval recitativ a árie Misero! O sogno… Aura, che intorno spiri, KV 431 (425b). Dílo značné délky určené již od svého vzniku ke koncertním účelům se vyznačuje téměř romanticky rozevlátou melodikou a výrazem, s proměnlivými harmoniemi, některá místa zněla tak nově, jako by předběhla svou dobu.

Po přestávce dramaturgie uplatnila nápad rozčlenit Mozartovu „Pražskou“ Symfonii č. 38 D dur, KV 504 na jednotlivé věty a prostřídat jimi Villazónovy vstupy. Z nějakých důvodů to moc nefungovalo – snad pro délku vět, snad pro stálé návraty do tóniny a myšlenek stejné symfonie, ale na náladu v sále to mělo dost utlumující efekt. Takže po Adagiu – Allegru (1. věta) nastoupil Villazón s árií teprve devítiletého Mozarta Va, dal furor portata, KV21 (19c), psanou v Londýně pravděpodobně do Händelova Ezia. Náročný kus s odvážnými skoky do výšek Villazón mohutně vyzdobil komplikovanými ornamenty, zpíval s energickým a velmi odhodlaným výrazem. Je zajímavé na těchto „výpůjčkách“ do cizích oper sledovat, jak rozdílný mají hudební styl.

O dvacet let později vznikla Mozartova nedokončená buffa s dlouhým názvem Rozladěný ženich neboli Soupeření tří žen o jediného milovníka KV 430 (424a). Z fragmentů Mozartovy hudby rekonstruoval Franz Beyer árii Pulcheria z prvního dějství Dove mai trovar quel ciglio? Při ztvárnění misogynního Pulcheria mohl Villazón rozehrát naplno své komediální vlohy a bezprostřednost. Posledním číslem byla již zmiňovaná óda k výročí kněžského svěcení biskupa Schrattenbacha Or che il dover… Tali e cotanti sono, recitativ a árie KV 36 (33i), slavnostní a poměrně rozsáhlé dílo, v závěru s několika těžšími skoky do výšek.

Jako přídavek zařadil Villazón árii Ottavia Il mio tesoro z Dona Giovanniho, poté zazpíval árii Con ossequio, con rispetto (také z nové desky), v níž měnil barvu hlasu, když zpíval jednou napřímo – k publiku, jednou jakoby pomlouvačně bokem. Na závěr se zapojili do árie Clarice cara mia sposa i členové orchestru, kteří mu zazpívali narážky jiných postav – a dost dobře, řekla bych! Villazón se zas ocitl ve svém živlu: divoce gestikuloval, hrál, vrtěl boky a dělal vtípky. A diváci mu za to byli vděční, atmosféra ožila. Nejčastější hláška z publika? „Ty přídavky byly na tom nejlepší!“

Hodnocení autorky recenze: 75 %

Rolando Villazón – Mozart
Rollando Villazón (tenor)
Kammerorchester Basel
Florian Donderer (dirigent, housle)
28. března 2014 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
–  Předehra Lucio Silla, KV 135
–  Si mostra la sorte, KV 209 árie pro tenor a orchestr
– Per pietà, non ricercate, KV 420 árie pro tenor a orchestr
– Dva pochody D dur, KV 335 (320a)
– Misero! O sogno… Aura, che intorno spiri, KV 431 (425b) recitativ a árie pro tenor a orchestr
=přestávka=
– Adagio – Allegro (1. věta)
   Symfonie č. 38 D dur, KV 504, „Pražská”
– Va, dal furor portata, KV21 (19c) árie pro tenor a orchestr
– Andante (2. věta)
   Symfonie č. 38 D dur, KV 504, „Pražská”
– Dove mai trovar quel ciglio? (Pulcherio)
   Lo sposo deluso, KV 430 (424a)
   1. dějství (realizace: Franz Beyer na základě fragmentů Mozartovy partitury)
– Finale – Presto
   Symfonie č. 38 D dur, KV 504, „Pražská”
– Or che il dover… Tali e cotanti sono, KV 36 (33i) recitativ a árie pro tenor a orchestr