Vražda, znásilnění, sebevražda a nuda. V Met měla premiéru nová Tosca

  1. 1
  2. 2

Dosud největším fiaskem za působení Petera Gelba v Metropolitní opeře byl zmatený postmoderní pokus režiséra Luca Bondyho z roku 2009 o ztvárnění násilnických a nihilistických aspektů Pucciniho Tosky. Tento debakl byl zahlazen o silvestrovské noci, kdy operní společnost představila poněkud bezbarvou novou inscenaci tohoto melodramatu, postiženou statickou dramaturgií a lajdáckým hudebním projevem.

Uprostřed metaforické i doslovné fádnosti tohoto „gala“ představení zazářila jedna jiskřička v podobě debutující sopranistky Sonyi Yonchevy v roli rtuťovité divy Florii Tosky. V jejím luxusním temném hlase byla lyrická vřelost vyvážena dramatickým ocelovým nádechem ve vyšších polohách a ve chvílích vrcholného rozrušení se odvážně nořila do hrudních tónů, při nichž tuhla krev v žilách.

Zajímavým aspektem pěveckého umění Yonchevy je, že zřejmě podobně jako Anna Netrebko a Angela Gheorghiu vždycky upřednostňuje legatový zpěv, dokonce i s rizikem, že na okamžik přijde o svou průraznost. Sopranistčino pojetí slavné modlitby Vissi d’arte pak vyústilo v nádherný příval smyslně krásného zvuku s pouze mírným nádechem úzkosti ženy, jež prosí Boha, aby ji uchránil před hrozícím znásilněním.

Tenor Vittorio Grigolo jako milenec Tosky, politický aktivista Cavaradossi, zvolil jiný, takříkajíc komplementární přístup, jeho zpěv překypoval horlivostí a zápalem, který by dokázal zastrašit i toho nejdrsnějšího odpůrce žen. „Umírám v zoufalství!“ křičí Mario ve své árii ve třetím jednání, a když Grigolo zazpíval tuto větu, diváci čekali přinejmenším tryskající krev. Tenor ovšem přežil dost dlouho na to, aby přišel na děkovačku před oponou, ale také sešplhal po nakloněném jevišti, aby zvedl špatně mířenou kytici, kterou kdosi hodil Sonye Yoncheva.

Ve srovnání s touto živou dvojicí Scarpia Željko Lučić budil dojem, že se trochu trápí, a nenabídl o mnoho víc než plný zvuk, který však jako by trochu zapadal do orchestřiště.

Ani jemu, ani komukoliv jinému se nepodařilo vykřesat nějaké drama v tomto dioramatu Davida McVicara, kde se hlavní postavy většinu času ploužily před těžkopádnými fotorealistickými kulisami Johna Macfarlanea. Dění v intrikami nabitém prvním jednání působilo matoucím dojmem a nepovedené procesí, pějící Te Deum, nedávalo smysl – dramatický ani liturgický. Scéna vraždy se od stoleté tradice odchýlila jedině v nesmyslných baletních pohybech mstící se divy. A poslední „coup de théâtre“, sebevražda hrdinky, byl proveden jako nesmělý skok z „parapetu“ ve výšce pouhých tří stop.

Po slibném začátku – zvonivé a přízračné úvodní fanfáře opery, dirigent Emmanuel Villaume postupně ztrácel tah, neustále se „babral“ s nespočetnými detaily známých složitých rytmů Tosky. Nikomu se nepodaří zvládnout úplně správně každou nepatrnou změnu tempa, ale trik, jak dosáhnout toho, aby tato opera v divadle fungovala, spočívá v tom, že je potřeba řešit všechny tyto drobné chyby takříkajíc „za pochodu“ a nedopustit přitom, aby opadlo napětí. Jakmile se Villaume zapletl do houštin druhého jednání, neustále zastavoval, aby dal všechno znovu dohromady; účinek byl skutečně smrtící, ovšem nikoliv tak, jak Puccini plánoval.

Je fakt, že tato produkce musela fungovat navzdory ohromné smůle, snad až prokletí: během roku 2017 z různých důvodů vypadli tři představitelé hlavních rolí a dva dirigenti. Přesto bychom od Metropolitní opery čekali něco lepšího.

Mezi VIP na tomto gala představení byli také Bill a Hillary Clintonovi, kteří sklidili potlesk a volání bravo, jakmile se v sále rozsvítilo. Možná by Met po této zmasakrované Tosce měla požádat zmíněný důvtipný pár, aby opernímu domu poskytl nějaké rady z krizového managementu.

(The Observer – 1. ledna 2018 – James Jorden)

 

Giacomo Puccini:
Tosca
Dirigent: Emmanuel Villaume
Režie: David McVicar
Scéna a kostýmy: John Macfarlane
Světla: David Finn
Pohybová spolupráce: Leah Hausman
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 31. prosince 2017 Metropolitan Opera House New York

Tosca – Sonya Yoncheva
Cavaradossi – Vittorio Grigolo
Scarpia – Željko Lučić
Sacristan – Patrick Carfizzi
Spoletta – Brenton Ryan
Angelotti – Christian Zaremba
Sciarrone – Christopher Job
Shepherd – Davida Dayle
Jailer –  Richard Bernstein

www.metopera.org

Přeložila Kateřina Bodnárová

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář