Vůle a snaha vždy nestačí. Čarostřelec v Plzni

  1. 1
  2. 2

Teprve druhá premiéra této operní sezony se uskutečnila 23. ledna na moderní Nové scéně v Plzni. Byla jí německá romantická opera Čarostřelec Carla Marii von Webera. Zhlédl jsem dne 26. ledna její první reprízu, která tentokrát de facto suplovala obvyklou druhou premiéru.

Carl Maria von Weber: Čarostřelec – DJKT Plzeň (foto Pavel Křivánek)
Carl Maria von Weber: Čarostřelec – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

Dílo je historicky zásadně významné ve vývoji nejen německé opery, ale je i nesmírně důležité pro rozvoj národních hudebních kultur. Plzeňská opera uvádí operu raného hudebního romantismu v hudebním nastudování nového šéfdirigenta Norberta Baxy a v režii švýcarského režiséra Dominika Neunera, kterého známe především z jeho pražské režie Verdiho Otella v devadesátých letech. Naposledy mohlo plzeňské publikum zaznamenat premiéru Weberovy opery v roce 1993 pod taktovkou dirigenta Petra Vronského.

Weberův vztah k Čechám je poměrně známý. Byl dirigentem v Praze ve Stavovském divadle (1813–1816), děj svého Čarostřelce situoval do českých lesů na Domažlicku, přibližně v době po třicetileté válce. Lidová inspirace, lidové vzory pro nově realisticky vystavěné postavy, k tomu romantický vztah k přírodě, zejména té čarovné večerní a děsivé noční. Svébytná baladičnost a démonické personifikace jsou zde příznačné. Skladatelův symfonický orchestr se vymaňuje z dosavadních přiznávkových doprovodů, jeho instrumentace mu dává romantickou novost zvukovou plností v harmonii smyčců, nově uplatňuje klarinety a lesní rohy.

Čarostřelec představuje východisko německé národní školy, tím ale inspiruje i vznik všech národních škol, zejména naší české, ani nehovoře o otevření proudu vývoje opery k hudebnímu dramatu Richarda Wagnera. V Čechách byl Čarostřelec přeložen promptně do češtiny, jako vůbec jedna z prvních světových oper. Což je pro dnešní dobu vlastně nepříliš významné, opery se uvádějí většinou v originálech. Nová plzeňská inscenace je proto uvedena v němčině, včetně mluveného slova, kterého je v Čarostřelci hojně. Bez škrtů ba i více než v Mozartově Kouzelné flétně nebo Beethovenově Fideliovi. A ke škrtům švýcarský režisér Dominik Neuner, škoda, nesáhl, zřejmě pod vlivem němčiny jako rodného jazyka. Způsobuje problémy pěvcům v mluvených textech, vázne přirozený spád děje, který nazývá režisér psychothrillerem… Nu, dejme tomu, sice kvůli psychothrilleru na Webera nesměřuji, ale snad o to víc by mělo být spádu děje pomoženo, než ponechat rozvleklé texty, navíc s poněkud problematickou dikcí v německém jazyku, který dnes zřejmě není u mladých českých pěvců na prvním místě, jako býval přirozeně dříve. Divím se tomu, neboť operní zpěvák z Čech může dostat zahraniční šance především v německy mluvících zemích a zejména v německém repertoáru.

Po Smetanově Libuši je Weberův Čarostřelec teprve druhým premiérovým operním titulem, jenž je uváděn v Novém divadle. Bylo ostatně koncipováno jako náhrada za Komorní divadlo, nikoliv za historické Velké divadlo. Pokud bych ale porovnal tento projekt s rovněž obdobně novým, moderním Musiktheatrem v Linci (podobný počet obyvatel, jako má Plzeň), neuspěl by. Ani akusticky, a prostorově už vůbec ne. Ale ani z ryze diváckého pocitu, kdy od poloviny hlediště dozadu vnímám postavy jakoby z nepřiměřené dálky, prakticky jim moc nevidím do obličeje, což je v divadle jistá vada na kráse. Ale to pouze konstatuji pro úplnost, že by tato opera akusticky, ale i vizuálně vyzněla lépe v prostorách historické budovy, akusticky jedné z nejlepších v Čechách.

Carl Maria von Weber: Čarostřelec – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
Carl Maria von Weber: Čarostřelec – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

Orchestr připravený šéfdirigentem Norbertem Baxou nesl pečeť velice solidní přípravy. Dirigent sám vede orchestr i jeviště přesným, přehledným gestem, s čitelnými avízy, promyšleně volenými tempy. Do velké koncertní ouvertury mu však promlouvá hned do vstupních pian Adagia přidaný dialog z jeviště, který tuto perlu mezi operními ouverturami vědomě ruší. V Moltu vivace přesvědčují skupiny smyčcových nástrojů, svými výraznými vstupy se blýskne klarinetové sólo. Finále v C dur je dobře gradováno, ale do plného, širšího forte se zvuk orchestru nedostává akusticky ani zde, ale de facto ani nikde jinde v celém večeru. Tónům chybí v tomto prostoru svrchní alikvoty, tím i barvitost a přirozená plnost zvuku. Lesní rohy byly zjevně poctivě připraveny, na české divadelní poměry hrají jen s málem kazů, rytmicky pregnantně. Z nástrojů ale vynikali kvalitou nosného tónu a frázování především sóloví hráči orchestru na klarinet a hoboj.

Režie Dominika Neunera není avizovaný psychothriller, což nijak nepostrádám, ale je to režie konvenčně laděná, která se odehrává na minimalisticky volené scéně pana režiséra. Využije pouze jednou moderní techniku Nového divadla se zdvižemi – ve scéně Vlčí sluje. Tato scéna dostává jistou míru potřebné dynamiky, po více staticky laděném prvním obrazu s nepříliš přesvědčivými dialogy v němčině, poněkud málo srozumitelnými i nosnými, s mnohdy nezřetelnou dikcí.

Jediný Miloš Horák byl v roli Kašpara srozumitelný, neboť jeho mluva je posazena velmi dobře do masky, podobně jako pěvecký tón, čímž dokáže být prostorově znělá. Jeho pěvecký projev v dané roli dostál technicky nárokům role v rozsahu i v pohyblivých místech tohoto náročného partu.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Weber: Čarostřelec (DJKT Plzeň)

[Celkem: 34    Průměr: 3.1/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama