Výročí: Před 220 lety se narodil Alexandr Sergejevič Puškin, věčná inspirace pro hudební skladatele

Před 220 lety, 6. června 1799, se narodil Alexandr Sergejevič Puškin (zemřel v roce 1837), největší ruský básník 19. století, zakladatel moderní ruské literatury, jeden z vrcholných představitelů romantismu, věčná inspirace pro tvorbu mnoha hudebních skladatelů.
Orest Kiprensky: Portrét A. S. Puškina (zdroj wikipedia.com)

Puškin pocházel ze starého šlechtického rodu, politicky se angažoval (sympatizoval s děkabristy). Psal básně, poémy, prózu i dramata. Bojoval s cenzurou, znepřátelil si carskou vládu a byl poslán do vyhnanství na jih Ruska. V roce 1831, kdy se oženil a usadil se v Petrohradu, se stal úředníkem ministerstva zahraničí. Jeho bouřlivý život skončil tragicky: byl zraněn v souboji s baronem D’Anthèsem, údajným milencem Puškinovy krásné, ale povrchní manželky Natálie Gončarovové, jejíž sestru Jekatěrinu si D’Anthès krátce před soubojem vzal za ženu. Puškin zranění o dva dny později podlehl. Ačkoli zemřel předčasně, zanechal po sobě rozsáhlé a velkolepé dílo, které se často stávalo námětem pro hudební zpracování; snad žádný jiný spisovatel kromě Johanna Wolfganga Goetha, Friedricha Schillera či Victora Huga nebyl s takovou oblibou a četností zhudebňován jako právě Puškin.

Nejslavnějším Puškinovým dílem je román ve verších Evžen Oněgin z let 1825–1833 (ten se dočkal zatím pěti kompletních českých překladů, naposledy vyšel překlad Milana Dvořáka v roce 1999), podle něhož napsal Petr Iljič Čajkovskij neméně slavnou operu. Existuje také známá baletní adaptace Oněgin choreografa Johna Cranka, poprvé uvedená ve Stuttgartu v roce 1965, a to na hudbu z různých Čajkovského děl, kterou upravil Kurt-Heinz Stolze. Evžen Oněgin byl také několikrát zfilmován. Filmovou verzi Čajkovského opery natočil v roce 1988 režisér Petr Weigl, a to na nahrávku sira Georga Soltiho, s Michalem Dočolomanským a Magdou Vášáryovou v rolích Oněgina a Taťány (na nahrávce je zpívají Bernd Weikl a Teresa Kubiak).

Dále uveďme – vedle mnoha lyrických básní a pohádek ve verších – poémy Ruslan a Ludmila (opera Michaila I. Glinky), Kavkazský zajatec (opera Césara A. Kjuje), Bachčisarajská fontána (balet Borise Asafjeva), Cikáni (opera Aleko Sergeje Rachmaninova), Poltava (Čajkovského opera Mazepa) či Měděný jezdec; drama Boris Godunov (opera Modesta P. Musorgského); čtyři tzv. malé tragédie Skoupý rytíř (opera Sergeje Rachmaninova), Mozart a Salieri (opera Nikolaje Rimského-Korsakova), Kamenný host (opera Alexandra S. Dargomyžského) a Hodokvas v době moru (opera Césara A. Kjuje); nedokončenou lidovou hru Rusalka (opera Alexandra S. Dargomyžského); a prózy Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina, Piková dáma (proslulá opera Petra Iljiče Čajkovského) a Kapitánská dcerka (opera Césara A. Kjuje) a další.

Řada skladatelů zhudebnila také množství Puškinových jednotlivých básní jako písně. Za všechny připomeňme alespoň nádhernou a velmi známou píseň Sergeje Rachmaninova Не пой, красавица (Nezpívej, má krásko) z cyklu Šest písní, op. 4 (č. 4) na slova Puškinovy básně z roku 1828 (citujeme v překladu Hany Vrbové) v podání Anny Netrebko:

Nezpívej, nech těch písní, nech,
má krásko. Z jejich smutné něhy
gruzínských nocí vane dech
a hledám znovu dálné břehy.

Svou divostí mě oslepí,
vzpomínka zas mi hlavou bleskne.
Vidím noc, měsíc nad stepí,
pobledlou dívku, oči teskné.

Ten přelud jsem v tvém objetí
už zapomněl. Však písně tvoje
jej probouzejí v paměti
a zas jsem plný nepokoje.

Nezpívej, nech těch písní, nech,
má krásko. Z jejich smutné něhy
gruzínských nocí vane dech
a hledám znovu dálné břehy.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na