Výzva Jiřího Vejvody: Moravskoslezský kraj nesmí být precedentem

Krátce po zveřejnění zprávy o náhlém zásahu hlavní hygieničky Moravskoslezského kraje Pavly Svrčinové, která v pátek z minuty na minutu omezila kulturní akce nad 100 osob (což zdůvodnila přáním ministra Adama Vojtěcha), nás kontaktoval přední český propagátor klasické hudby Jiří Vejvoda a svým prohlášením se připojil k protestům, které na internetu získaly hashtag “Z minuty na minutu”.

Jiří Vejvoda (archiv autora)

To, co se přihodilo v pátek 17. července 2020 v Moravskoslezském kraji, se opery a klasické hudby zdánlivě netýká. Ale jen zdánlivě.

Ředitelka prestižního festivalu Colours of Ostrava Zlata Holušovská byla postavena do situace, která se může napříště přihodit jakémukoli organizátorovi od Pražského jara přes Smetanovu Litomyšl po Concentus Moraviae. Ale také pořadatelům koncertních cyklů, sezón či individuálních koncertů.

Krajská hygienická stanice vyhodnotila epidemiologickou situaci jako natolik rizikovou, že s okamžitou platností zakázala mj. veškeré akce přesahující počet sto účastníků. To kromě jiných akcí samozřejmě postihlo i jakési „miniColours“, náhradní národní festival, který měl divákům alespoň trochu nahradit každoroční hudební megaakci, která byla letos zrušena.

Colours of Ostrava 2020 – letošní NeFestival (zdroj Colours of Ostrava)

Smyslem mého prohlášení není relativizovat zmíněné nařízení; k tomu nemám dostatek podkladů. Se vší naléhavostí ale upozorňuji manažery a ředitele oper, festivalů, symfonických orchestrů, pěveckých sborů i individuálních počinů v oblasti klasické hudby, aby na moravský precedent adekvátně zareagovali. Například tím, že se prostřednictvím svých asociací anebo jednoduše mezi sebou poradí, co učinit, aby už napříště podobné krizové situace nenastaly.

 Je totiž zřejmé, že pokud není vyjasněno, kdo má nyní v epidemiologických otázkách právo rozhodovat, nemůže si být žádný pořadatel jistý tím, co bude povoleno a co na poslední chvíli zrušeno. Byli jsme svědky situace, kdy krajská hygienická stanice konala navzdory tomu, že ji hejtman celého kraje i primátor krajského města nabádali k přiměřenějšímu postupu, který by např. pořadatelům kulturních akcí umožnil alespoň trochu reagovat. Takto byli postaveni před hotovou věc, o které se dozvěděli z médií.

Pokud se kulturní top manažeři neozvou způsobem, který uznají za nejvhodnější, hrozí české hudební kultuře nezvládnutelná budoucnost. Nejde o to, torpédovat péči o zdraví obyvatelstva. Je ale žádoucí dosáhnout s politiky dohodu, jak se napříště bude postupovat, aby nebyla kultura – hudební i jiná – devastována.