Interpretka se svým specifickým, bryskním způsobem uklonila na úvod a leckterý divák mohl být zaskočen hned vzápětí, pokud sledoval programovou brožuru. V ní stál první v pořadí Ludwig van Beethoven, ten se však Rudolfinem nerozezněl. Leckdo následně o přestávce pátral, jak přesně byl program pozměněn, a možná stejně jako já zabloudil na stránky České filharmonie. Ani zde však nenašel vše správně, byť je zde zmíněno: „Verze programu, pro který se sólistka rozhodla v den konání koncertu“. Zkrátka vyšlo najevo, nejen že Yuja Wang těsně před koncertem přeskládala původní program, ale že ho zároveň doplnila o jedno číslo ze suity Iberia od Isaaca Albénize.
Na úvod tedy zazněly dohromady dvě části suity tohoto katalánského rodáka: Málaga a Lavapiés. „Španělské rytmy a kolorit, ale i melancholie a záblesky časů dávno minulých“, jak psala Lenka Petáková v programové brožuře, byly dobře slyšitelné. Albénizův současník, Alexandr Nikolajevič Skrjabin, složil čtyřvětou Sonátu pro klavír č. 3 fis moll, která v podvečer následovala. Sonáta s podtitulem Stavy duše, končící vskutku znenadání, od umělkyně opět žádala značný um, ale to hlavní mělo teprve přijít. Dvě „prskavky“ hrané attacca, Preludia č. 11 a č. 10, op. 53 Nikolaje Kapustina, završily kratší první polovinu. Nápadně se vyskytující jazzové prvky daly hráčce možnost předvést zase jinou hráčskou polohu a nutno dodat, že na nás dýchnul autenticky jazzový „feel“.
Po pauze byl na programu jako první výše zmiňovaný Ludwig van Beethoven a jeho Sonáta pro klavír č. 18 Es dur, op. 31, č. 3. Virtuoska zahájila druhou polovinu koncertu, nikoli překvapivě, v nových šatech. Zajímavý však byl účinek Beethovenovy sonáty: po ní i před ní zněly samé spíše moderně znějící díla a záměr umělkyně využít svého „hvězdného“ postavení k až edukativním účelům ve smyslu seznámení publika s trochu netradičním repertoárem je sympatický. Jistě ne každému klavíristovi „by prošel“ takto neotřelý pořad kladoucí zvýšené nároky na posluchače. Zvuková složitost a místy sluchová nepřehlednost ostatních skladeb poskytly té Beethovenově nezvyklý kontext, ve kterém mohla zaujmout nově. A tak rozumím klavíristčině rozhodnutí přesunout Beethovena za pauzu: nejstarší dílo koncertu působilo nečekaně svěže vzhledem ke společnosti, jíž bylo obklopeno. Během dvaceti minut jsme slyšeli lehké, rovné, průzračné hraní, které přineslo až očistný zážitek. Interpretaci nechyběl beethovenovský temperament (časté subito forte či piano) a z tohoto pohledu se umělkyně musela cítit jako „ryba ve vodě“.
Suita pro klavír, op. 25 Arnola Schönberga se stala dalším číslem večera a řekněme, že sluchový náraz byl skutečně tvrdý. Tvrdě atonální a relativně dlouhá (čtvrt hodiny) skladba o šesti prokomponovaných větách byla volbou z mého pohledu až riskantní. Jednak neuvěřitelně náročná spíše úhozově než hbitostně a zadruhé posluchačsky dosti nevstřícná, byť se hráčka snažila o maximum a také ukázala širokou škálu technických odstínů. Dvě koncertní etudy, Etuda č. 6 Podzim ve Varšavě a č. 13 Ďáblovo schodiště György Ligetiho, na závěr základní části koncertu předznamenaly sekci přídavků: závratné tempo bylo typickým znakem většiny skladeb nad rámec avizovaného repertoáru. Soudím, že umělkyně si uvědomovala jeho určitou posluchačskou odtažitost, a tak bez velkého pobízení zahrála dokonce sedm vesměs blyštivých, temperamentních a maximálně virtuosních skladeb, aby tak publiku dala, na co čekalo. Vzbudila ve mně dojem lapidárně shrnutý slovy „nejdřív práce, potom zábava“.
Český spolek pro komorní hudbu – Yuja Wang
24. dubna 2022, 17:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program:
Isaac Albéniz: Malaga ze suity Iberia
Isaac Albéniz: Lavapiés ze suity Iberia
Alexandr Nikolajevič Skrjabin: Sonáta pro klavír č. 3 fis moll, op. 23
Nikolaj Kapustin: Preludium, op. 53, č. 11
Nikolaj Kapustin: Preludium, op. 53, č. 10
Ludwig van Beethoven: Sonáta pro klavír č. 18 Es dur, op. 31, č. 3
Arnold Schönberg: Suita pro klavír, op. 25
György Ligeti: Etuda č. 6 „Automne à Varsovie”
György Ligeti: Etuda č. 13 „L´escalier du diable“
Účinkující:
Yuja Wang – klavír
