Žlutý objekt podobný létajícímu talíři přistál v zasněženém lese. Vesmírná Bohéma v Paříži

Pařížská opera Bastille po mimořádně úspěšné produkci Verdiho Dona Carlose s Jonasem Kaufmannem a Elīnou Garančou uvádí tento měsíc novou inscenaci Pucciniho Bohémy v titulní roli se Sonyou Yonchevou a Atallou Ayanem, v režii Clause Gutha a pod taktovkou Gustava Dudamela.

V devatenáctém století se stal bohémský způsob života extrémně populárním: libreto, vycházející z příběhu Henryho Mürgera, vykresluje bohémy jako mladé Pařížany, spisovatele, hudebníky, umělce plné kreativního ducha, chudé, ale bezstarostné, vysmívající se povinnostem a konvencím. Jsou to lidé nezávislí a svobodní, snílci, žijící z ruky do úst, teď a tady, nekladoucí si otázky, co bude zítra a co pozítří. Láska Rodolfa a Mimi je tak vyzdvižená do podoby jakéhosi mýtu. Mimi, oběť nevyléčitelné choroby, si mohla užít jenom jaro své lásky k Rodolfovi. Umírá. V Rodolfově srdci ale zůstává živá navždy. Vždyť láska nikdy nezanikne. To je Pucciniho Bohéma.

Opera, kterou Puccini komponoval mezi lety 1892 a 1895, měla premiéru v roce 1896 v Teatro Regio v Turíně pod řízením Artura Toscaniniho. Současná nová produkce v opeře Bastille vyvolala již při veřejné generálce bouřlivé reakce publika i hudebních kritiků a publicistů. Plakáty na tuto operu jsou po celé Paříži už několik týdnů.

Vůbec jsem nechápal, co tohle vyobrazení představuje – jaká je souvislost mezi neznámým žlutým objektem podobným létajícímu talíři, který právě přistál v zasněženém lese, a Pucciniho operou. Se zvednutím opony jsem pochopil. Ocitli jsme se ve vesmíru. Mimo planetu Zemi. Rodolfo a jeho přátelé jsou kosmonauti. Scéna, kterou navrhnul švýcarský scénograf Étienne Pluss, je naprosto identická s estetikou filmu The Interstellar režiséra Christophera Nolana. Představa neztotožnitelná s Pucciniho Bohémou? Proč by ne.

Tato dramaturgicko-režijní koncepce působí zcela unikátně. Libreto bylo dodržené od slova do slova, poměrně hezky zapadajíc do „vesmírného“ kontextu. První a druhé dějství se odehrává ve vesmírné lodi. Rodolfo, kterého zpíval brazilský tenorista Atalla Ayan, a jeho bohémští přátelé, vynikající barytonisti Artur Ruciński (Marcello), Alessio Arduini (Schaunard) a basista Roberto Tagliavini (Colline) mají oblečený skafandr, zpívají o nedostatku tepla, jídla a kyslíku, což je v daném kontextu poměrně uvěřitelná představa. Mladý tenorista, který v Pařížské opeře s touto rolí debutuje, dokázal do své role vložit pěvecky i herecky celé své já, jeho hlas se ale zdál ve velkém sále opery Bastille v porovnání s ostatními pěvci poněkud málo znělý. Artur Ruciński coby Marcello oplýval zvučným hlasem bronzové barvy, kulatými výškami a výbornou dikcí, rovněž jeho kolegové Alessio Arduini a basista Roberto Tagliavini, kteří se na jevišti Pařížské opery objevují již pravidelně, si dokázali vtipně až groteskně vyhrát s textem, a přitom zůstali vokálně i technicky výborní.

Mezi vším vesmírným a dalekým se na jevišti objevuje ženská postava v červených šatech, která tak úplně nezapadá do našeho mezigalaktického prostoru. Bosá, pomalu kráčí vesmírnou lodí se svíčkou v ruce a prosí Rodolfa o zápalky. V titulní roli Mimi se představila fenomenální Sonya Yoncheva. Její kulatý, krásně barevný a znělý hlas, schopnost plně se vcítit do jevištní postavy a její světové renomé z ní dělají jednu z nejuznávanějších sopranistek současnosti. V postavě Musetty se představila mladá ruská sopranistka Aida Garifullina. Její Musetta byla přesvědčivá, témbr jejího hlasu barevný, precizní tónovou kontrolu a lesklé výšky ocenili diváci dlouhým potleskem na závěrečné děkovačce.

Nestává se každý večer, aby jeden ze současných nejlepších dirigentů své generace debutoval v Paříži: Gustavo Dudamel, který Pucciniho „bohémskou“ hudbu řídil již v milánské La Scale, dokázal i s orchestrem Pařížské národní opery pružně a efektivně propracovat všechny odstíny barev, napětí a nálad Pucciniho hudby, to vše jakoby s vrozeným smyslem pro divadelní estetiku a respektem pro jevištní integritu.

Režisérem nové pařížské inscenace Bohémy je německý divadelní a operní režisér Claus Guth. Jeho pojetí Pucciniho a přenesení příběhu z latinské čtvrti Paříže do vesmírného prostoru bylo publikem mezi jednotlivými dějstvími i při páteční premiéře jednoznačně vypískáno. Na závěrečné děkovačce však pískání a napůl vulgární hlášky nespokojenců nakonec přehlušily výkřiky bravo. Paříž tak právě uvádí režijně nejodvážnější, nejmodernější a nejkontroverznější inscenaci své sezony. Chudák Puccini? Ne! Inscenace navíc svým zpracováním možná bude atraktivnější pro širší publikum, mladé lidi i zvědavce. Věčný příběh lásky Rodolfa a Mimi zůstává nedotčený, ať jsme na zemi, nebo daleko ve vesmíru.

Hodnocení autora glosy: 90 %

 

Giacomo Puccini:
La bohème
Dirigent: Gustavo Dudamel
Režie: Claus Guth
Scéna: Étienne Pluss
Kostýmy: Eva Dessecker
Světelný design: Fabrice Kebour
Choreograf: Teresa Rotemberg
Dramaturg: Yvonne Gebauer
Sbormistr: José Luis Basso
Orchestre et Choeurs de l’Opéra national de Paris
Choeur d’enfants de l’Opéra national de Paris
Premiéra 1. prosince 2017 Opéra Bastille Paříž

Mimi – Sonya Yoncheva
Musetta – Aida Garifullina
Rodolfo – Atalla Ayan
Marcello – Artur Ruciński
Schaunard – Alessio Arduini
Colline – Roberto Tagliavini
Alcindoro – Marc Labonnette
Parpignol – Antonel Boldan
Sergente dei doganari – Florent Mbia
Un doganiere – Jian-Hong Zhao
Un venditore ambulante – Fernando Velasquez

www.operadeparis.fr