Baví mě setkávat se s lidmi, které klasická hudba takzvaně „dostala“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica Martinem Prokešem

Zatímco v roce 2000 pouhých pět koncertů duchovní hudby v českolipských kostelech, dnes ceněný mezinárodní festival zaměřený na vážnou hudbu s přesahy do jazzu, folku i jiných žánrů. Na počátku bylo jeho dějištěm malé severočeské město, dnes je rozprostřen do šestnácti lokací ve třech regionech – Libereckém a Ústeckém kraji a příhraničním Sasku. Loňských čtyřiadvacet koncertů navštívilo přes čtyři tisíce lidí. Tuto obdivuhodnou pouť má za sebou festival Lípa Musica – a před sebou letošní patnáctý ročník. Po celou tuto dobu je opečovávaným dítětem svého zakladatele, jinak také aktivního muzikanta Martina Prokeše – a je to na něm znát.

Martin Prokeš (foto © Lukáš Pelech Atelier)
Martin Prokeš (foto © Lukáš Pelech Atelier)

 

Od počátku existence festivalu jste se netajil ambicí vytvořit přehlídku, která zprostředkuje divákům i mimo velká kulturní centra mimořádné zážitky. Dnes je nepochybné, že se vám to povedlo. Když se ohlédnete zpátky, jaké nejsilnější dojmy z těch uplynulých patnácti let ve vás zůstaly?

Několik silných momentů si skutečně budu pamatovat dlouho. Zcela jistě mezi ně patří první vystoupení Moskevského patriarchálního sboru v roce 2002, to nepopsatelné mrazení, které bez problémů přenesli na zaplněný kostel, Českou filharmonii, kterou jsme přivezli po padesáti letech do České Lípy. Ten pocit naplnění, který jsme prožívali v momentě, kdy zazněla Smetanova Vltava, první setkání s Dagmar Peckovou, která vyprodala a naprosto skvostně přednesla těžký písňový recitál v roce 2007, čas strávený s buddhistickými mnichy z Japonska Gjosan-rjú Tendai šómjó, setkání s klavírním mistrem Gerhardem Oppitzem. Dojetí jsem se neubránil ani při prvních tónech Bachovy Mše h moll, která rozezněla českolipskou baziliku v podání Václava Lukse a jeho Collegia 1704. A je toho mnohem víc…

Přehlídku pořádáte tradičně v podzimních měsících, ale tak dlouho své příznivce čekat nenecháte – letos už na květen jste připravili Jarní galakoncert v České Lípě, na kterém si diváci mohou zopakovat zážitek z vystoupení japonských mnichů.

Setkání s mnichy z Kjóta je pro mne setkáním, které patří mezi mé nejsilnější zážitky. Měli jsme se souborem Schola Gregoriana Pragensis tu čest, že jsme byli přizváni ke společnému projektu. Díky němu jsme měli příležitost společně strávit několik mimořádných týdnů – ať už při koncertním turné v Německu a Lucembursku nebo při  setkání v jejich domovském klášteře v Japonsku, kam jsme byli pozváni jako reprezentanti křesťanské tradice. Náš společný projekt Blízké hlasy zdáli byl navíc natočen v Biberově kapli v České Lípě. Na tomto projektu jsem společně s Česko-japonskou společností pracoval jako producent. Asi nejlépe za náš společný projekt vypovídá věta, kterou se vyjádřili naši japonští přátelé ke svému návratu do České Lípy: „Nevracíme se do České Lípy, ale do svého srdce.“ Upřímně jsem již nedoufal, že budeme mít ještě jednou příležitost pro společné setkání, nicméně hvězdy jsou nám nakloněné, protože k tomuto setkání dojde opět, a to 20. května od 19 hodin v bazilice Všech svatých v České Lípě.

MHF Lípa Musica 2008 - Gjosan-rjú tendai šómjó a Schola Gregoriana Pragensis (foto archiv MHF Lípa Musica / © Lukáš Pelech Atelier)
MHF Lípa Musica 2008 – Gjosan-rjú tendai šómjó a Schola Gregoriana Pragensis (foto archiv MHF Lípa Musica / © Lukáš Pelech Atelier)

Také červencový festivalový prolog bude mimořádný – koncert k 700. výročí narození Karla IV. pořádáte ve skutečně stylovém prostředí – zřícenině gotického hradu Oybin.

Pro letošní prolog jsme opět zvolili výjimečné místo romantické zříceniny hradu a kláštera v německém Oybině. Patří mezi největší turistickou atrakci Žitavských hor a je jednou z nejvýznamnějších památek Horní Lužice. Hrad vznikl asi ve třináctém století jako strážní stanoviště u významné zemské stezky, spojující Čechy s Lužicí, a naše volba není náhodná. Právě Karel IV. totiž založil v roce 1369 na Oybinu klášter celestýnů. Představíme zde společný projekt Hany Blažíkové a Scholy Gregoriany Pragensis věnovaný době, kdy Karel působil. Současně byla u společnosti Supraphon vydána nahrávka Carolus IV. Té se za pouhé dva měsíce prodalo více než 4 tisíce kusů a blíží se tak k limitu pro udělení Zlaté desky. Letní prolog připravujeme na saském Oybinu na 8. července pod názvem Karel, král, císař.

Pokud jde o stěžejní podzimní část festivalu – která proběhne od 14. září do 10. listopadu – z čeho vychází vaše dramaturgická koncepce?

Hlavní dramaturgickou linkou je dlouhodobě česko-německý dialog. Ten se projevuje nejen vzájemnou výměnou umělců, ale i působením festivalu na německé straně. Do dramaturgie pochopitelně dále promlouvají významná výročí, jako je v letošním roce například Mozart, Karel IV. a další. Jedním z nejdůležitějších aspektů je vysoká umělecká úroveň interpretů, výběr unikátních koncertních míst a oživování regionu.

V každém ročníku si plníte nějaké hudební sny. Jaké to budou tentokrát?

Zcela nepochybně to bude 10. listopadu závěrečný koncert, na kterém vystoupí Česká filharmonie. Přivezeme ji po pětačtyřiceti letech do Liberce – do tamního Domu kultury. Koncert je navíc hvězdně obsazený, filharmonii bude řídit ruský dirigent Semjon Byčkov, za dva klavíry usednou sestry francouzského původu Katia a Marielle Labèque. Na programu je Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll francouzského skladatele Francise Poulence a Čajkovského Symfonie Manfred.

Před pěti lety jste začali pořádat koncerty i v příhraničních saských městech. Jaký tam mají ohlas a jak toto vykročení za hranice prospělo sousedským česko-německým vztahům v regionu?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář