Natalie Dessay pro Operu Plus: Nebojím se zkoušet nové věci

  1. 1
  2. 2

Natalie Dessay mezi slovy hudbou a ledem
(v jedné recenzi a dvou rozhovorech) (2)

 

Natalie Dessay (foto archiv)
Natalie Dessay (foto archiv)


Operu jste opustila v říjnu 2013 a už dlouho předtím jste neskrývala svou touhu po činohře. Proč trvalo déle než rok a půl, než došlo k vašemu vstupu na činoherní jeviště?

Právě tolik času je třeba, abyste vytvořili něco nového – myslím, že to šlo vlastně spíš rychle. Začali jsme zkoušet rok a půl před premiérou v květnu 2015, v té době jsem ještě vystupovala na koncertech a denně jsem vysílala v rádiu. Při práci na Und jsme se každý měsíc setkávali dvakrát – třikrát. To je doba, kterou jsem potřebovala, abych se text naučila zpaměti a s rolí se sžila.

Und není divadelní postava v klasickém slova smyslu. Přesto se právě ona stala vaší první činoherní rolí…

Pro mě Und divadelní postavou je. Jakmile člověk stane na jevišti, aby pronášel text napsaný dramatikem, máte tu divadlo. I když text je moderní monolog, někdy i trochu podivný, je dramatický – možná tím víc.

Herectví pro vás bylo vždy velmi fyzickou záležitostí. Jak je tomu v případě Und, kdy na jevišti téměř sedmdesát minut stojíte na podstavci?

Und je velmi fyzická záležitost. Používat svůj hlas na veřejnosti, to je vždycky fyzická záležitost. Musí vás být slyšet, musí vám být rozumět a musíte v publiku vyvolat emoce. Fyzická složka není nutně spjata s velkým pohybem a Und nabídlo přesně ten druh fyzična, který chci prozkoumávat, něco méně pohybového, víc tajemného.

Text Und je zvláštní a má i zvláštní rytmus. Pomohla vám při jeho studiu nebo interpretaci nějak vaše zkušenost v hudební oblasti?

Nepomohlo mi to při studiu role, protože mám spíše zrakovou než sluchovou paměť. Ale když došlo na provedení, to, že jsem hudebnice, možná pomohlo: byla jsem citlivější k posunům v hlasovém rozsahu a citlivější k rytmu, jako bych chtěla znovu vytvořit hudbu, která je skryta za textem. Ale to je pravděpodobně práce každého herce: objevovat hudbu za slovy dramatika.

Je hudební doprovod Alexandra Meyera při každém představení stejný?

To, co Alexandre Meyer dělá, je nesmírně subtilní. Máme celou řadu styčných bodů, často daných v textu režií (například zvonek). Ale každý večer jsou tu drobné změny, které záleží na náladě v daném okamžiku, na našem propojení při konkrétním představení. Jsem pravděpodobně jediná, kdo to registruje: je to takové tajemství mezi námi dvěma, ale právě jím se naše propojení udržuje.

Od premiéry inscenace uplynul rok. Jak se vyvíjí vaše interpretace Und?

Teď je mi to mnohem bližší. Při prvních představeních jsem se hodně zaměřovala na svou paměť. I to bylo správné, jelikož Und je také text o paměti a moje úzkost z toho, že zapomenu text, zvyšovala i utrpení postavy. Nyní pracuji na tom, abych zachovala svěžest a spontaneitu a byla přístupná čemukoli, co přijde, třeba i během představení. Přizpůsobuju se tomu, co se děje s ledem, při každém představení tedy hraje svou roli náhoda.

Překvapila vás během zkoušek nebo představení něčím role Und nebo nějaká vaše reakce na práci na této roli?

Byla jsem překvapena tím, jak klidní byli Jacques a Vanasay během zkoušek. To souvisí s celým procesem, který se protáhl na víc než rok a půl. Ale obecně řečeno, energie byla zcela jiná než při operních produkcích. Zpěv vyžaduje především určitou úroveň energie, která by v Und byla už nadbytečná. Dali jsme si čas na experimentování, na práci do hloubky a nechali jsme věci přicházet, což je – a týkalo se to i opery – druh práce, který hledám.

Mnoho vašich uměleckých projektů slučuje slovo a hudbu, je to například četba pohádek s doprovodem Ensemble Agora či Shani Diluky, Sondheimův muzikál Passion, melodram Scénographies d’Edward Hopper od Graciane Finzi… V čem vám konvenuje spojení slova a hudby, navíc tak různorodé?

Dostávám tyto nabídky. Když pracujete na projektech, které kombinují hudbu a mluvené slovo, výhodou je, že na práci s hudebníkem je víc času. A samozřejmě mě také zajímá hudebnost mluveného slova.

V rozhovorech nápadně často používáte slovo „prozkoumávat“ (nikoli něco „studovat“ – roli, písňový repertoár – ale „prozkoumávat“ to). Vypovídá to něco o vás?

Možná. Slovo „studovat“ má nádech pedantství, ale ve slově „prozkoumávat“ je něco vzrušujícího. Miluji dobrodružství, jsem zvědavá a nebojím se zkoušet nové věci.

Můžete prosím říct, jaké zajímavé průzkumy vás čekají v dohledné době?

Ještě nevím, kam zamířím. Samozřejmě mám projekty – s divadlem, s hudbou, někdy s obojím. Budu pokračovat v práci na písních. Pokud jde o divadlo, ráda bych pracovala na projektu s velkým obsazením.

Děkuji za rozhovor.
***

Jacques Vincey: Natalii Dessay jsem režíroval velmi delikátně

Jacques Vincey (foto © Marie Pétry)
Jacques Vincey (foto © Marie Pétry)


Proč jste nabídl roli Und ve hře Howarda Barkera právě Natalii Dessay?

Natalie a já jsme se poznali prostřednictvím našich společných přátel. Byla obeznámena s mou prací a já s její. Dala mi najevo, že má zájem hrát spíš v činohře než v opeře, a tak jsme začali vymýšlet projekty, když vtom můj spolupracovník Vanasay Khamphommala navrhl Und Howarda Barkera. Poslal jsem jí text a byl jsem velmi překvapen její kladnou reakcí, protože je to dost obtížné. Ale Und je velmi hudební dílo – téměř hudební partitura, což obrací pozornost k hlasovým kvalitám a vyžaduje herce se znamenitým hudebním sluchem. Myslím, že Und se dotklo Nataliiny citlivosti. Hra je také o ženě, která něčeho zanechá, aby čelila neznámému, o změně stavu. Něco z té postavy a z ní jako umělkyně se v jistém období jejího života propojilo, a tak jsme se rozhodli do toho jít a ponořit se do této zkušenosti.

Bylo při vaší společné práci nějak poznat, že pracujete s herečkou, která má víc než dvacetiletou zkušenost z operního jeviště?

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Natalie Dessay pro Operu Plus: Nebojím se zkoušet nové věci

Napsat komentář