Operní panorama Heleny Havlíkové (77)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 28. května do 3. června 2012

 – Jezevčí hovínka i strhující pěvecké výkony z Glyndebourne
 – Giovanni na psychoanalytické „postýlce“
 – Gioconda až napodruhé s Giocondou
 – Inspirace na dny příští 
***

Jezevčí hovínka i strhující pěvecké výkony z Glyndebourne

Mimořádnou událostí byl v neděli 10. června přímý přenos Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky z britského Glyndebourne do kin. Je to vůbec poprvé, kdy se česká opera stala součástí nového fenoménu přenosů do kin. Vyprodané představení Bystroušky s významným dirigentem Vladimirem Jurowským v režii Melly Still tak od 18:30 viděla nejen více než tisícovka diváků přímo v divadle uprostřed idylického malého venkovského statku (za vyhlášeně vysoké vstupné v přepočtu od 2,5 do 6,5 tisíc Kč), ale díky přenosu s hodinovým časovým posunem první části (kvůli jeden a půl hodinové délce přestávky pro tradiční glyndebournský piknik) také diváci sedmdesátky britských kin a desítky kin českých včetně Prahy, Olomouce, Plzně, Českých Budějovic, ale i Chomutova nebo Zlína. Britské recenze na premiéru, která letošní festival zahajovala, vyznívaly příznivě.

Festival v Glyndebourne má vynikající uměleckou pověst a z perspektivy skomírajícího zájmu našich divadel i diváků o českou operu můžeme jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak pravidelně se na něm objevují Janáčkovy a vůbec české opery. Protože ani počet repríz není malý (letošní Bystrouška se hraje 8x), uvádí se Janáček na anglickém venkově v posledních dvaceti letech častěji, než v Praze nebo v Brně, o ostatních našich operních scénách ani nemluvě.

České opery v Glyndebourne (tučně jsou vyznačeny premiéry nastudování – zdroj: webové stránky festivalu zde):

1975 Příhody lišky Bystroušky
1988 Káťa Kabanova
1989 Jenůfa
1990 Káťa Kabanova
1992 Jenůfa
1995 Věc Makropulos
1997 Věc Makropulos
1998 Káťa Kabanova
1999 Prodaná nevěsta
2000 Jenůfa
2001 Věc Makropulos
2002 Káťa Kabanova
2004 Jenůfa
2005 Prodaná nevěsta
2009 Rusalka
2011 Rusalka
2012 Příhody lišky Bystroušky

Festival je přitom finančně nezávislý a kromě dotací na svou vzdělávací činnost nedostává žádnou finanční podporu ze státního rozpočtu a musí si na své velkorysé operní produkce a honoráře světovým umělců vydělat zisky ze vstupného a darů mecenášů. Platí tak pro něj ještě více než jinde, že si může dovolit zařazovat jen takové inscenace, o které je zájem. Inscenace Bystroušky týmu tvořeného dirigentem Vladimirem Jurowskim, režisérkou Melly Still na scéně Toma Pye v kostýmech Dinah Collin a s choreografií Maxine Doyle však v našich zeměpisných šířkách vyvolávala i nepříjemné otázky.

Bystrouška (premiéra 1924 v Brně) je jedna z nejpoetičtějších oper světového repertoáru, v níž se Janáčkovi geniálně podařilo zhudebnit populární „komiks“ malíře Stanislava Lolka, který vycházel od roku 1920 v brněnském deníku Lidové noviny, provázený texty Rudolfa Těsnohlíka. Janáček si text upravil do vlastního libreta a povýšil příběh do filosofické úvahy o tom, že vše živé je si podobné, podřízené zákonitostem přírodního koloběhu.

Zkušené britské režisérce Melly Stihl (1962) se bohužel nezdařilo lyričnost, něhu, životadárnou radost, ale i melancholii Bystroušky scénicky postihnout a s její filosofickou hloubkou se míjela.Už úvodní scéna, kdy Jezevec ze svého doupěte vynáší nočník a pečlivě svá hovínka vytírá, byla až nechutná a odér toho nočníku bohužel nevyčpěl ani do konce inscenace. Následovala scéna, kdy Revírníka štípne Komár, který si nasátou krví pomaže obličej. Tím ale naturalisticky propracované krvavé scény zdaleka nekončily a pokračovaly zkrvavenýma rukama kluka, když se chytá za nohu, kterou mu Bystrouška pobodala kinžálem vytaženým zpoza pasu. Bystrouška pak rekvíruje Jezevcovu noru opět velmi naturalisticky předvedeným močením rozkročené Bystroušky s vykasanou sukní na jeho hlavu.Tím až ordinérní akce ale zdaleka neskončily – slepice byly nahrazeny děvkami z bordelu v růžových apartních negližé a Kohout je doslova „opíchává“ jakýmsi podivným rudým nástrojem podobným penisu.

V příběhu Bystroušky je sex jistě obsažen, ale způsob, jak tuto rovinu věčné zvířecí i lidské touhy vyjádřit, se nedařilo ani režisérce, ani Tomovi Pyemu, jehož scéna nepomohla navodit lyričnost i bilanční posmutnělost Janáčkovy opery – les nahrazoval obrovitý strom uprostřed scény, seskládaný z dřevěných desek (v jeho úpatí byla jezevčí nora). Ani to, že strom byl zabydlen lesním ptactvem a další havětí nepomohlo překonat geometrickou kubistickou strohost, vzpírající se Janáčkovu impresionistickému pojetí přírody a koloběhu života. Za stromem bylo jeviště po celé výšce a délce uzavřeno strmou zelenou stěnou, sloužící občas jako skluzavka, odshora dolů proříznutou korytem polní cesty, připomínající tobogán v aquaparcích. Herci na této „lezecké“ stěně balancovali, připoutaní na lanech – bylo to sice efektní, ale zbytečné.

Hudebně Bystroušku velmi pečlivě připravil ruský dirigent Vladimir Jurowski. Pod jeho vedením hrál orchestr bezchybně způsobem, který u nás chronicky postrádáme. Nicméně pro ty, odchované v posledních letech zejména měkkým pojetím Bohumíra Gregora, působilo Jurowského pojetí celkově chladně, až tvrdě. Zejména v tanečních scénách jsme vnímali nezvykle rychlá, až hektická tempa (hudebně vyjádřené lehounké poletování éterických vážek u nás tančí křehké ženy, zde je představovali urostlí mužní svalovci v divokých skocích), která atmosféru lesa s jeho jemným šuměním a zvukovým mihotáním posouvala až kamsi k hektičnosti velkoměsta.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Glyndebourne)

[Total: 13    Average: 3.5/5]

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (ND Praha)

[Total: 95    Average: 2.8/5]

Vaše hodnocení - Ponchielli: La Gioconda (DJKT Plzeň)

[Total: 153    Average: 2.8/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama