Světová operní divadla: Káhira

22.5.2011 00:00 Aleš Bráza

Oblíbená destinace domácích turistů, příjemně teplo po celý rok, korálové moře, potápění… Anebo také staří Egypťané, pyramidy v Gíze, Údolí králů, Nil a … – Aida.

Ačkoliv by se mohlo leckomu zdát, že Verdiho opera Aida, vytvořená u příležitosti slavnostního otevření Suezského průplavu, dala Egyptu do vínku zájem o operu, je to jen zdání. Operu v evropském slova smyslu a její trvalé provozování zahájil v tomto arabském státě až rok 1988. Ale pěkně po pořádku.

Více než sto let budova opery v Káhiře stála a žila s tímto koloniálním velkoměstem. Většinu svého života ale opera v Egyptě vlastně jen čekala na svou opravdovou příležitost. Opera v Káhiře nebyla až do dvacátého století ničím, co by vzbuzovalo nějaký přehnaný zájem Evropanů, jichž zde žilo mnoho desítek tisíc, o místních ani nemluvě. Khedidovo divadlo – nazývané také Italská opera nebo také Káhirské divadlo – postavili v roce 1869 zcela ve středu města. Budova do architektonického charakteru islámského města nezapadala, byla vybudována v neorenesančním až klasicizujícím slohu. Jádro stavby bylo dřevěné, stěny byly opatřeny sněhobílou vápennou omítkou. Nezaměnitelné bylo především průčelí budovy se zaskleným vestibulem, balkónem a šesti vysokými okny. Na malém tympanonu pod střechou byly hodiny – nezvyklý architektonický prvek v arabském světě.

Původní budova opery před ničivým požárem v roce 1971

Aidu Giuseppe Verdi složil v druhé polovině roku 1870. Kvůli prusko-francouzské válce však musely zůstat kostýmy, dekorace i klenoty, vyrobené pro slavnostní káhirské představení, uvězněny až do poloviny roku 1871 v Paříži, obležené pruskými vojsky, takže je nebylo možné z francouzské metropole do Káhiry dopravit. A tak se celá slavnost spojená s otevřením Suezského průplavu musela odložit z původně plánovaného termínu v lednu 1871 až na 24. prosinec téhož roku. Roli Aidy napsal Verdi pro tehdy velmi známou a uznávanou českou pěvkyni Terezu Stolzovou, pro ni také nechal v Paříži jako doplněk ke kostýmu zhotovit scénické šperky (pozlacený plochý náhrdelník, drahokamový pás, pozlacené spony v podobě skarabeů, šest náramků na zápěstí, na paže a na kotníky u nohou, a dále též čelenku s bílým a červeným peřím a také pár výstavních náušnic). Kvůli již zmíněnému skoro ročnímu odkladu se ale slavnostní káhirská premiéra nakonec musela obejít bez Stolzové i bez Verdiho – v titulní roli vystoupila Antonietta Anastasi-Pozzoni. Stolzová Aidu zpívala až při evropské premiéře 8. února 1872 v Miláně. Káhirské divadlo, které bylo svědkem původní premiéry Aidy, však už bohužel neexistuje. Před třiceti lety, 28. října 1971, tedy dva měsíce před tím, než by oslavilo sto let své existence, totiž vyhořelo, a to zcela do základů. Ničivý oheň se i přesto, že město s vědomí velkého požárního rizika zřídilo speciálně pro dřevěnou budovu jen kousek od ní požární stanici, šířil tak rychle, že zničil všechny umělecké předměty i cenný fundus divadla, a to včetně zmiňovaných kostýmů a šperků pro první provedení Aidy.

Nová éra opery v Egyptě (prakticky jediné africké zemi, kde je opera v evropském pojetí provozována) započala v roce 1985, kdy prezident Hosní Mubarak poklepal na základní kámen stavby nové budovy opery. O tři roky později byla v komplexu nazývaném Národní kulturní centrum stavba dokončena. Kromě budovy opery se v tomto centru nacházejí i muzea a galerie a další divadla. Budova opery je postavena v maorském stylu a daleko lépe zapadá do architektonického pojetí arabského města, než její předchůdkyně. Kromě dvou sálů, z nichž hlavní má tři podlaží, je zde také venkovní auditorium, kde je příjemné pobýt zejména během návštěvy v zimě a na jaře, kdy ještě není tolik horko. Vystupuje zde domácí Káhirská operní společnost a také Káhirský balet. Oba soubory sestavené z domácích umělců jsou příležitostně doplňovány hosty ze zahraničí. Hrají se klasické operní „trháky“, ale i muzikály a operety. V této sezóně je to například Verdiho Maškarní ples, ale též zřídka uváděná Donizettiho opera Rita; z baletů je na programu například Louskáček, Labutí jezero i Šípková Růženka. Hraje se po celý rok a hostují zde i operní soubory z Evropy. V jednom ze sálů komplexu lze navštívit i operní přenosy řady Opera in Cinema (u nás známé z Palace Classics) a také Met in HD.

Pokud pobýváte při své dovolené v Egyptě přímo v Káhiře nebo někde poblíž, stojí za to představení opery nebo baletu či symfonické nebo komorní hudby navštívit. Budete překvapeni, jak v této arabské zemi rozumějí a kvalitně provozují evropskou hudbu, operu i klasický balet.

www.cairoopera.org

Související články

Komentář

Anonymous dne 22.5.2011 v 22:28

Dalsi first pro Operu Plus – do teto chvili me nenapadlo hledat operni dum na africkem kontinente. Az se situace v severni Africe vice uklidni, jiste by to stalo za navstevu – per dni v Cairo a pak u more… VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.