70 let oslavilo město Nova Gorica zpěvem sborů z Brna

Nova Gorica je krásné moderní slovinské město, které začalo vznikat až v roce 1947, neboť původní město se jménem Gorica se ocitlo díky poválečnému uspořádání na italském území a slovinský region tak přišel o správní středisko. Proto bylo rozhodnuto postavit nové město a vznikl tak dnešní soubor dvou měst, společně propojených a spolupracujících. Dělítkem je jen vlakové nádraží a koleje a v roce, kdy Slovinsko vstoupilo do Evropské Unie, vystavěli kolem nádraží Evropské náměstí. Na náměstí v centru města se nachází divadlo, knihovna, galerie a radnice a nechybí spousta parků, kterým dominuje kultovní rostlina – růže. Město Nová Gorica ji má i ve znaku.
Nova Gorica (zdroj wikivoyage.org)

Válka tento region vždy velmi poznamenala, za první světové války zde procházela sočská fronta, pojmenovaná podle řeky Soče, a u nedaleké vesnice Dutovlje je pohřebiště, kde je pochováno nejvíc českých vojáků na světě. I proto se Češi zde těší velké úctě a česko-slovinské přátelství zde není prázdné slovo. Odvolává se například na odkaz Jožeho Plečnika. Navíc kultovním stromem místních je lípa – stejně jako u nás. Protože jsem se účastnila akce jako zástupce města Brna, dostala jsem spolu s županem (starostou) města do ruky lopatu a společně jsme zasadili v parku před radnicí malou lipku. Snad se ujme a vyroste do krásy. Na sázení se totiž podíleli i oba naši sbormistři a s lopatou to kupodivu uměli.

Díky úsilí nadšenců vznikl zajímavý projekt, který uvedl v život Vachův sbor moravských učitelek z Brna v součinnosti s Česko-slovinskou společností v Brně. Ta vznikla díky úsilí Aleny Šamonilové, která veškeré akce realizuje a tlumočí. Od roku 2014 se projektu zúčastnilo osm pěveckých sborů. Za českou stranu to je kromě Vachova sboru moravských učitelek i sbor Mladost, Kantila a K dur a za slovinskou Domžalský komorní sbor a sbor Základní školy France Prešerena z Mariboru. V roce 2016 se do akce zapojil i další slovinský sbor – ženský pěvecký sbor Rože z Nové Gorice a dětský školní sbor z Nové Gorice.

Reklama




Setkání probíhají jak na Moravě, tak i ve Slovinsku, a o akci mají moravské i slovinské sbory zájem. Akce si neklade za cíl zorganizovat přehlídku s obrovským množstvím zúčastněných sborů, jedná se spíše o uspořádání komornější. Proto si mohou sbory v obou zemích řádně zazpívat, spřátelit se a poznat zemi a města, ve kterých pěvecké sbory působí.

První setkání proběhlo v Brně a koncerty se konaly v Konventu Milosrdných bratří, druhé setkání bylo ve slovinské Domžale a koncerty se pořádaly na půdě filozofické fakulty univerzity v Lublani pod záštitou velvyslanectví České republiky a poté v Mariboru.

Na přelomu září a října proběhlo již čtvrté setkání v Nové Gorici. Měla jsem tu čest být očitým svědkem společného vystoupení, na kterém se ve velkém sále místní radnice potkaly Vachův sbor moravských učitelek z Brna a smíšený sbor K dur z Kuřimi s domácím ženským sborem Rože z Nové Gorici.

Mám-li srovnávat, Vachův sbor moravských učitelek je ženský sbor se stoletou tradicí, ale stoleté důchodkyně tu není vidět. Naopak překvapil mladší věk a jen sedmnáct žen. Proměna generační i životního stylu kdysi mohutného sborového tělesa je dokonalá. V tomto komorním obsazení je velké umění se sezpívat a vytvořit kompaktní a čistý zvuk. Navíc při výměnách sbormistrů. Mladý sbormistr Jiří Najvar působí se sborem několik měsíců a z tělesa sálá úsilí být jedním kompaktním útvarem.

Výběr repertoáru sahal od italské klasiky (Antonio Sacchini Salvum fac regem) a Jacoba Handla Galluse (Benedictus) přes Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka až k brněnským skladatelům Zbyňku Mrkosovi (Bude večer) a samozřejmě k Leoši Janáčkovi a jeho Lásce opravdivé. Stavba na výrazu a na měkkém pianu spolu s pečlivě vystavěnou dynamikou dávala tušit, že spolupráce se sbormistrem je zárukou dalšího uměleckého růstu.

Smíšený sbor K dur z Kuřimi je podobné velikosti, ale neobvyklého obsazení, pět sopránů, pět altů a pět mužů působí vizuálně neobvykle, ale zvukově byli překvapivě vyrovnaní. Zpívali s nadšením, s výborným frázováním a prací s dechem. Ve výrazu mají jiskru, která koresponduje s nízkým věkovým průměrem. Úpravy lidových písní jsou nápadité a mají vtip, pěvci s gustem zpívají i populární písně a gospely. Mají sice ve srovnání s Vachovým sborem moravských učitelek krátkou tradici, ale v poslední době sbírají ceny na festivalech. Jejich sbormistr, mladý Jiří Šon, je vede od roku 2011 a na výkonu je znát, že si se svými svěřenci rozumí.

Závěr vystoupení patřil domácímu Ženskému pěveckému sboru Rože. Sdružuje třicet obyvatel Gorice i okolí a jedná se o dámy spíše důstojného věku. Jejich klavíristka je nestorka, jejich sbormistryně je zase naopak viditelně nejmladší. Přesto si zjednává respekt energickým přístupem a důrazem na kompaktní výkon. Nicméně se v průběhu vystoupení s nástupem únavy hlásily problémy. Soprány postupně ztrácely čisté výšky a intonace se stávala diskutabilní a alty rovněž povolovaly v intonaci. Snaha ale vše napravila a nadšení nahradilo drobné nedostatky. V programu jejich vystoupení převažovaly upravené lidové písně, které připomínaly naše i lidové písně ruské. Raritou byla japonská lidová. Závěrečná píseň, kterou složil Slavko Vuko Avsenik s názvem Slovinsko, kde bereš své krásy, dojala všechny přítomné a všechny sbory i publikum zpívali společně.

Akce pokračovala ještě další den, kdy byly koncerty v Pivce u Postojné, kde vystoupily vedle dvou našich sborů a sboru Rože ještě Domžalský komorní sbor a pěvecká skupina Studenec z Pivky. Zakončení čtvrtého ročníku setkání českých a slovinských sborů bylo v emotivní rovině, a tak se také plánoval již další ročník, který by měl proběhnout zase v Brně. Tak se těšme, že v roce 2018 budeme moci v Brně přivítat nadšence sborového zpěvu ze Slovinska, kteří nám projevují velké sympatie a se kterými nás sbližuje pocit sounáležitosti.

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na