Struny podzimu: Theatre of Voices zpívali Langa
Dánský soubor Theatre of Voices vede basista Paul Hillier, zakladatel slavného vokálního Hilliard kvarteta.
Na festivalu Struny podzimu vystupovali 12. října v exkluzivním prostředí Síně slávy Národního památníku na Vítkově. Koncert jsem zde zažila poprvé a mohu říci, že monumentální, stylově nevšední, až ponurý interiér novodobého „svatostánku“ velmi dobře rezonoval s programem moderní duchovní hudby.
Theatre of Voices přijeli představit dvě novější díla newyorského skladatele Davida Langa. První z nich – s názvem ark luggage – zpívala sólově sopranistka Else Torp za doprovodu Epoque Quarteta, českého multižánrového smyčcového kvarteta.
Krátká skladba na text excentrického filmaře Petera Greenawaye vypráví o Noemově arše, respektive o dvaadevadesáti kufrech, které do ní byly naloženy. Mužský hlas pomalu odpočítává čísla zavazadel, smyčce se nevzrušeně vlní a proplétají jako vlnky na stoupající vodní hladině a do toho zpívá soprán a postupně vyjmenovává seznam věcí, které byly v kufrech. K našemu překvapení jsou to obyčejné a někdy až bizarní „potřeby cestovatele“, jako první je voda na pití, také dvacet kusů goudy, kartáče, teplé spodky, spínací špendlíky, rajčata na omáčku a tak dále. Else Torp má příjemný flétnově zabarvený měkký soprán, který se dobře nesl obrovským prostorem vysoké mramorové síně památníku.
Druhá skladba, the little match girl passion, byla vokální – Theatre of Voices zpívali á capella s občasným vlastním doprovodem na jednoduché bicí nástroje (velký buben, zvonkohra, triangl a podobně).
Námětem skladby je Andersenova známá pohádka o děvčátku se sirkami, které se je snaží prodat a v zimní noci na konci příběhu umrzne. Příběh je vsazen do Bachových Matoušových pašijí, používá formu a některé slovní repliky (nikoli hudbu), postavu vypravěče, přičemž malá mučednice zde nahrazuje roli Krista. Lang za toto dílo dostal Pullitzerovu cenu. Pro vokalisty je to opravdu náročná zkouška kvality: postminimalistická skladba staví na dlouhém opakování krátkých motivků, na sekundových průtazích, celkově připomíná jakýsi nadčasový chorál. Jakkoli jsou některé prvky i hlasově nepohodlné, musejí se opakovat stále stejně precizně, aby ladily s ostatními hlasy. Velmi se mi líbil výkon Else Torp (skvěle zvládnuté vysoké skoky do poloh) a krásný citlivý vysoký tenor Christophera Bowena. Ostatně, v průzračně čistém ladění souboru byla znát Hillierova škola, v jeho kompaktnosti i v jemných nuancích, finesách, které dávají smysl a dynamiku jinak nenápadnému statickému charakteru skladby.
Záslužné bylo otištění textů skladeb v programu, nakonec však ve ztemnělém aranžmá sálu nebylo možné je během koncertu číst. Autor David Lang se večera osobně zúčastnil – v rozhovoru přímo na pódiu jej vyzpovídal Daniel Konrád.
Toto publicistické intermezzo mezi oběma hudebními částmi večera bych s chutí vyměnila raději za další hudbu, připadalo mi trochu dlouhé a svým způsobem rušivé. Ale chápu, že moderní hudba – stejně jako umění posledních dekád vůbec – je hodně závislá na vysvětlování obsahu, na příbězích, na historkách o jeho inspiracích a dalších marketingových nástrojích. Co s tím naděláme…
Hodnocení autorky recenze: 70 %
Struny podzimu 2015
Theatre of Voices
Dirigent: Paul Hillier
Else Torp (soprán)
Christopher Bowen (tenor)
Epoque Quartet
12. října 2015 Národní památník na Vítkově Praha
program:
David Lang: the little match girl passion
David Lang: ark luggage
Foto archiv
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
