Svatováclavský hudební festival: Na matiné s Bachem a Telemannem servírovali skvělou muziku Poláci

V hlučínském kostele sv. Jana Křtitele představil svůj program polský ansámbl {oh!} Orkiestra Historyczna. Nadějný a mladý soubor zabývající se interpretací takzvané staré hudby se uznávaně pohybuje nejen na domácí půdě již pět let a v Polsku je považován za jeden z nejvýznamnějších ansámblů prezentujících starou hudbu.

Ambiciózně sepsané slovo o interpretech a souboru v programové brožuře ovšem naprosto vystihlo charakter hudebního myšlení již po pár úvodních taktech. Čím se tedy ansámbl tak slyšitelně prezentuje a na koncertě v Hlučíně jen podtrhl své ambice? Energie a nadšení mladých muzikantů je až nakažlivě do očí (uší) bijící. Osobnost fenomenální houslistky, sólistky a umělecké vedoucí souboru Martyny Pastuszky byla jako Slunce stojící uprostřed soustavy svých spoluhráčů a paprsky svého hudebního provedení a myšlení jako by až samozřejmě formovala celek v jednotnou hudební řeč. Bylo téměř zarážející, kolik práce s výrazem lze „narvat“ do pár frází, aby nešlo jen o nějaké bezpohlavní plochy běžících not, ale každá nota měla svou artikulaci, dynamiku, důležitost. Jako by nešlo na první poslech o barokní interpretaci, protože jsme nějak zvyklí si zaškatulkovat barokní hudbu do toho zvláštního dynamického šuplíku „terasovitá dynamika“. Snaha o vystižení afektů a zdůraznění rétorické dimenze hudby nebyla jen snahou (jak se píše v programu), ale především skutečností, a to jak v instrumentálních dílech, tak i vokálně-instrumentálních.

Již v prvním Koncertu a moll Johanna Sebastina Bacha se podtrhlo výše zmíněné a “sluneční soustava” {oh!} pozitivně laděných hudebníků jako jeden celek vtáhla své spoluhráče-posluchače do společného prožitku z hudby. Druhá věta (Andante) tohoto díla byla nejprocítěnější částí z celého koncertu. Tam se zastavil čas. A tato věta byla daleko klidnější než pomaleji tempově značená věta Largo, ma non tanto z následujícího Koncertu d moll pro dvoje housle. V poslední části Allegro assai se orchestr prosadil se zapáleným nadšením pro výraz, důrazy, rytmizaci a slyšitelně dal najevo, že hrát „rychle a hlasitě“ ho baví. Zvláště hezky se dívalo na violistu, který měl energie na rozdávání. Nepamatuji, že bych kdy na koncertech viděla tak strhující výraz violisty.

Bachovy koncerty doplnily dvě kantáty Georga Philippa Telemanna, čili protestantské autory a jejich dílo odrážel letošní charakter dramaturgie (pětisté výročí protestantské reformace a Telemannovo dvou set padesáté výročí úmrtí). O pěvecké provedení dvou kantát se postarala slovenská sopranistka Michaela Kušteková. Kantáta Ew‘ge Quelle, milder Storm zazněla pouze v doprovodu houslí a bassa continua (violoncello a cembalo). Kuštěková svým výrazem a dynamicky bohužel v této kantátě pokulhávala za svými instrumentálními partnerkami a až příliš využívala svého operního vibrata. Shledávám zvláštní zvukový efekt, kdy doprovázející trio více zvukově přehlušilo soprán než celý ansámbl v následující kantátě Ach Herr, strafe mich nicht in deinem Zorn. Tato vícedílná kantáta i zpěvačce sedla daleko více. Posluchač, ačkoliv neznaje německého jazyka, avšak v lepším případě pozorný k interpretaci hudebních afektů a rétorických figur, mohl lépe vychutnat hudební sdělení. Škoda jen, že v programu nebyl překlad árií, aby posluchač mohl více sledovat korespondenci textu s hudbou a jeho význam. Jestliže souboru jde o navázání spojení mezi interprety a diváky, pak posluchač občas potřebuje nějakou tu berličku v podobě překladu textu. Kušteková konečně zde uplatnila svou letitou operní zkušenost v předání výrazu, interpretačně si vedla daleko poutavěji a srozumitelněji (mimochodem skvělá výslovnost v rychlé části Weichet von mir, ihr Übeltäter). Tato část ve mně opět vzbuzovala dojem, že soubor opravdu raději hraje stylem rychle a výrazně, a trošku předurčila výběr přídavku. Ano, nezklamali.

Bachův Koncert d moll pro dvoje housle předcházel Telemannově kantátě. Pastuszka si k sobě vybrala rovnocenného partnera (Violetta Szopa-Tomczyk) a ačkoliv jde o dva sólové nástroje, nijak ve svých sólových částech nad ostatními zbytečně nevyčnívaly. Výše zmíněná druhá věta tohoto koncertu mohla více nahrávat opětovnému pozastavení a rozjímaní nad dlouhými frázemi a rozezvučením dlouhých držených tónů, které jsou vždy za použití messa si voce velmi působivé.

Soubor Orkiestra Historyczna sklidil za svůj výkon právem bouřlivý potlesk a standing ovation, také slovní ohodnocení a poděkování starosty Hlučína (?). Mladý soubor si vtipně a zkratkovitě zvolil ikonu v podobě iniciály svého názvu, kde si můžeme dosadit i povzdech „och“ („oh“), navíc vykřičník za jakýmkoliv výrazem je vždy výzva. Nebo si domyslet v tomto citoslovci jistý údiv, obdiv a vykřičníkový apel na další pětiletku tohoto souboru.

Hodnocení autorky recenze: 80%

Svatováclavský hudební festival 2017
Martyna Pastuszka (housle, umělecký vedoucí)
Michaela Kuštěková (sorpán)
{oh!} Orkiestra Historyczna
10. září 2017 kostel sv. Jana Křtitele Hlučín
11. září 2017 Evangelický kostel SCEAV Bystřice
(psáno z koncertu 10. 9. 2017)

program:
Johann Sebastian Bach: Koncert a moll pro housle, smyčce a basso continuo, BWV 1041
Georg Philipp Telemann: Kantáta Ew’ge Quelle, milder Storm, TWV 1:546 (ze sbírky Harmonischer Gottes-Dienst pro soprán, housle a basso continuo)
Johann Sebastian Bach: Koncert d moll pro dvoje housle, smyčce a basso continuo, BWV 1043
Georg Philipp Telemann: Kantáta Ach Herr, strafe mich nicht in deinem Zorn, TWV 7:1

www.shf.cz