Není to vina těch lidiček, ale všech těch předepsaných postupů

Texty Ivana Medka (166)

Po návratu z ozdravného pobytu ve Františkových Lázních psal v září 1971 Karel Boleslav Jirák z Chicaga opět Ivanu Medkovi do Prahy. Mimo jiné o tom, že množství jeho dopisů do Československa (osobám i institucím), které zůstaly bez odpovědi, je značné. Je to vlastně variace téhož, co psal Ivanu Medkovi Karel Ančerl z Toronta v prosinci 1969: „Mnoho z mých přátel se odmlčelo, a neodpovíte-li, pochopím.“ Strach z korespondence s „emigranty“ byl evidentně velký. Ivan Medek ovšem patřil k lidem, kteří se tomu strachu ubránili. V korespondenci s Chicagem i s Torontem samozřejmě pokračoval.

30. října 1971 píše Medek Karlu Boleslavu Jirákovi – už naposledy – ohledně anabáze kolem vydání desky skladatelových klavírních skladeb u Supraphonu. Je charakteristické, v jak náročný úkol se v normalizačním Československu proměnilo například pouhé poslání desky do zámoří; a mezi řádky lze samozřejmě číst především to, že nebýt enormního úsilí Ivana Medka, Jirákovi by se deska ani nikdy nedostala do rukou.

Vážený pane profesore,

nezlobte se, že odpovídám tak pozdě na Váš poslední dopis, ale trvalo trochu déle, než se mi podařilo zařídit poslání desky naším zahraničním oddělením Supraphonu. Teď je to ale /prý a doufejme/ všechno v pořádku, deska má být v nejbližších dnech odeslána. Není to vina těch lidiček v příslušném oddělení, ale všech těch předepsaných postupů, které není možno vynechat. Kdyby se však přece stalo a deska nedošla, mám ještě jeden exemplář k disposici a ten bych Vám pak poslal osobně.

Profesor Rauch se skutečně před kratším časem přestěhoval a má nyní novou adresu: Na Veselí 10, Praha 4 – tel: 425 682.

Děkuji za lístek z Františkových Lázní a za pozdravy. Bylo to v Praze opravdu moc milé a krásné setkání. Mám z toho radost a ještě navíc mám radost z pořadu, ke kterému jsem byl nedávno pozván do Plzně, kde bude 15. listopadu ve Smetanově sálku – to je v budově plzeňské knihovny – koncert z Vašich skladeb. Mám tento pořad uvádět a něco o Vás a Vašem díle vypravovat. Nevím ovšem ještě přesný pořad – snad tam má být Violová sonáta, Klavírní sonáta /z r. 1950/ a Písně. Přesně se to ještě dozvím a pak Vám také hned napíšu, jak to dopadlo a co se vlastně hrálo. Nevím, na základě čeho jsem právě pro Plzeň „jirákovským odborníkem“, ale mám z toho radost, snad Vám neudělám ostudu.

Pozdravujte od nás všech také milostivou paní a srdečně zdravím.

Ivan Medek

Karel Boleslav Jirák odepisuje pohlednicí 20. listopadu. Krátce poté, co mělo v Praze světovou premiéru jeho Requiem psané v padesátých letech a věnované památce jeho matky. Prvního provedení se ovšem neujala Česká filharmonie, jak bylo skladateli slibováno ještě koncem šedesátých let. 17. listopadu 1971 dílo premiéroval Smíšený sbor a orchestr pražského Hlaholu pod taktovkou sbormistra a dirigenta Zdeňka Tomáše (1915–1999). Sólisty byli Marcela Machotková, Růžena Radová, Jaroslav Stříška a Eduard Haken.

Milý příteli, dnes došla Rauchova deska se sympatickým dopisem p. Vrány, takže je snad vše v pořádku. Jak to dopadlo v Plzni? Slyšel jste 17. t. m. mé Requiem? Bohužel nejsem stále ještě dost zdráv na takové cesty. Snad přijedu až v únoru na VI. symfonii (bude-li!). Nejlepší pozdravy od nás obou vám i Vaší paní.

Karel Boleslav Jirák

 

(pokračování)