Těžké najít někoho, kdo by se obětoval přijít k Talichovi na hodinu

  1. 1
  2. 2

Texty Ivana Medka (172)

Na konci dubna 1948 se členové rozhodli rozpustit Český komorní orchestr, aby nezradili Václava Talicha, jehož chtěl poúnorový režim z čela orchestru odstranit. Ivan Medek ovšem hledal cesty, jak v nových, nepříznivých poměrech ve společné práci pokračovat.

„S jednotlivými bývalými členy našeho souboru jsme uspořádali komorní koncerty ještě v další sezoně. Byl to cyklus Beethovenových skladeb. První koncert jsme v novinách inzerovali s tím, že účinkují bývalí členové Českého komorního orchestru a že koncert nastudoval Václav Talich. Bylo vyprodáno. Následoval příkaz novinám, že jméno Talich a název Český komorní orchestr nesmějí být uváděny. V dalším inzerátu jsem napsal, že účinkují bývalí členové významného pražského komorního souboru v nastudování vynikající umělecké osobnosti. Zase to zakázali. Takhle jsme si v těch prvních měsících po Únoru pohrávali. Pořád ještě to šlo, ale pak zakázali úplně všechno.“

Z té doby je Talichův dopis Ivanu Medkovi:

 

Milý Ivánku,

točím se kolem Prahy, ale – pokud naše malá dcerka je nemocna – trávím všechen volný čas v Ústí, abych pak během 24 hodin vyřídil všechno, co si Prahu nevyhnutelně žádá. A právě kvůli té organizované úspoře Vám píšu. Potřebuju z Berouna

1.) materiál Beethovenovy I. symfonie, který je k nalezení v temné mojí knihovně v posledním, nejnižším oddělení u okenní zdi v deskách, kde jsou i ostatní Beeth. symfonie.

2.) čtyřruční klavírní výtahy 4., 5. a 6. symfonie Čajkovského, které by byly k nalezení tuším ve 3. oddělení shora v onom oddílu hudební knihovny, která zdobí klavírní pokoj v I. poschodí chalupy. Jsou nevázané a s ruskými nadpisy, poněvadž byly svého času koupeny v Moskvě.

Proč Vám o tom tak podrobně píšu? Přijedu do Pr. ve středu večer, čtvrtek padne na honbu po Praze a v pátek ráno odjíždím. Posloužíte mně neocenitelně, jestli byste ranním autobusem sjel ve čtvrtek ráno do Berouna (vyjíždí od smíchovské synagogy v 8 hod.), zmocnil se v bytě žádaných věcí a opustil místo činu buď vlakem, jenž opouští B. o ½ 12 nebo taky o ½ 1. Klíče od chalupy Vám může předati moje žena, která tvrdí sice, že bude ve středu asi od 2 hod dále k nalezení v pražském bytě po celé odpoledne, ale to víte: z opatrnosti si přece jenom to dřív ověřte telefonem.

Chci po Beethovenově večeru uctít Bacha. Myslím prozatím na 3 Brandenburgy – onen pro 2 flétny, ten pro violy a čely a pro trio (flétnu, housle a klavír) a zarámovat to chci mezi suitu C dur a suitu D dur. Usnadnilo by mně práci, jestli bych dostal materiál D suity, z něhož hrál PKO. Můžete mně být nápomocen v jeho nalezení? Nejraději bych si odvezl v pátek s sebou.

Sejít bychom se mohli nejvhodněji ve čtvrtek o ½ 8 večer ve vinárně u pantáty (tam blízko mého bytu), kde bychom si popovídali i pojedli i popili.

Zdravím Vás co nejsrdečněji, uctivě zdravím matičku i pí. Ljubu a jsem Váš

Václav Talich

Václav Talich a Ivan Medek (zdroj archiv)

Plány se ale již neuskutečnily. Nejen proto, že Václav Talich začal od podzimu 1949 pracovat v Bratislavě se Slovenskou filharmonií. Svoji roli sehrálo i to, že se členové Českého komorního orchestru po zániku tělesa rozprchli do různých hudebních zaměstnání i do světa svých vlastních osobních povinností a zájmů. Jak se podařilo uchovat si spřízněnost s tím, co bylo, hodnotí Ivan Medek 30. srpna 1949 ve zprávě, kterou psal pro schůzi bývalých členů ČKO.

 

Milí přátelé, považuji za správné stručně zrekapitulovat naši dosavadní činnost a zjistit některé skutečnosti poučné pro práci v příští sezoně. Když se za známých okolností rozpadl ČKO, považoval jsem za svoji povinnost spolupracovat dále s p. prof. Talichem a podle svých sil mu umožnit činnost tak, aby se zachovaly alespoň některé z kladných výsledků práce ČKO. Bude-li tato práce spojena s nějakým mimořádným veřejným a finančním osobním ziskem, jsem nepovažoval a nepovažuji za důležité. Byl jsem přesvědčen a stále ještě doufám, že všichni býv. členové ČKO a jeho spolupracovníci jsou stejného názoru a že se nám společně podaří znemožnit snahu určitých kruhů o to, aby všechny výsledky dosavadní práce p. prof. Talicha byly likvidovány, jak se tomu stalo v Národním divadle a do značné míry i v České filharmonii.

Je důležité si uvědomit, že práce v ČKO nebyla nějakou bezvýznamnou episodou a že tam nám všem byl ukázán jedině správný způsob, jak se má pojímat reprodukční umění. Jsou jen dvě možnosti. Souhlasit se způsobem práce, jak učil p. prof. Talich a jak se prováděl v ČKO, a pak se podle něj řídit stále, nebo se postavit proti a spokojit se s průměrnou prací, která sice nevyžaduje námahy, ale nepřináší také žádné výsledky.

Na začátku minulé sezony jsem se domníval, že ne-li všichni, tedy alespoň většina členů ČKO bude bez výhrady chtít pokračovat v cestě naznačené p. prof. Talichem. Přiznávám se, že tato víra byla do jisté míry živena fanatickým přesvědčením dvou ze zakladatelů ČKO Kroupy a Dvorského, kteří neustávali trochu romanticky zdůrazňovat „vysokou morální úroveň členů ČKO“. Ostatně, abychom nebyli nespravedliví, tato úroveň se opravdu často projevila a osvědčila, dokud byl ČKO pohromadě jako profesionální soubor. Bylo to proto, že většina vás si uvědomovala příslušnost k ČKO jako příslušnost stavovskou. Nechci nikomu křivdit a nikoho obviňovat, ale mám dojem, že po zrušení ČKO a po přirozeném odpadnutí tohoto pocitu stavovské příslušnosti nenastoupil na jeho místo dost silný pocit příslušnosti duchovní. Snad někteří z vás, nikoliv vlastní vinou, nýbrž vlivem pomluv, kterých se proti ČKO vytvořila celá řada, zapomněli, že ČKO není jen označení nějakého souboru, který vás sdružoval ke společné práci, ale že to je, zvláště v dnešní době, určitá idea, za kterou se postavili ti, kteří stojí za p. prof. Talichem a jeho pojetím hudební reprodukce.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář