Adventní benefiční koncert: Margita, Danková a FOK se Štilcem pro UNICEF

Řadu letošních vánočních koncertních akcí v hlavním městě doplnil o poslední adventní neděli koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od těch ostatních se však lišil tím, že byl připraven jako benefiční ve spolupráci s Dětským fondem Organizace spojených národů UNICEF. Poprvé se tato bohulibá akce konala ve Smetanově síni před čtyřmi lety a nadále její řada pokračuje. První koncert řídil tehdy hlavní hostující dirigent Muhai Tang a v následujících dvou letech se ujal řízení koncertů šéfdirigent orchestru, finský dirigent Pietari Inkinen. Letošní program byl oproti minulým koncertním akcím zcela věnován hudbě operní.

Z tohoto hlediska je také třeba dívat se na dramaturgii stávajícího programu, která by se hudebním fajnšmekrům mohla zdát poněkud nesourodá a poplatná oblíbenosti. Byla zřejmě zvolena tak, aby zaujala co nejširší publikum. Coby hlavní magnet akce byl vybrán velmi populární a u nás oblíbený operní pěvec Štefan Margita. Jeho jméno samozřejmě zaplnilo do posledního místa Smetanovu síň Obecního domu. Jako partnerku si přizval u nás prakticky neznámou slovenskou sopranistku Andreu Dankovou. Program se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK nastudoval mladý a veřejnosti již poměrně známý dirigent Marek Štilec, který má za sebou i dosti bohatou zahraniční kariéru. Podobný operní koncert, avšak ne pro UNICEF, ale také se Štefanem Margitou a se sopranistkou Andou-Luisou Bogzou Štilec dirigoval ve stejné koncertní síni v loňském roce.

Přesně o půl osmé nastoupil před připravený orchestr dirigent a publikum se rázem ztišilo. Dal znamení orchestru, avšak v tu chvíli se ozvalo velmi silné vrzání šoupající se židle opozdilého posluchače, zřejmě někde v lóži. Ono elektrizující napětí samozřejmě pominulo. Dirigent tedy po chvíli  znovu zavelel a konečně se v hodně pomalém tempu ozvaly jemně se nesoucí tóny předehry k opeře Čarostřelec od Carla Marii von Webera.

Po krátce trvajícím potlesku nastoupil na pódium protagonista koncertu Štefan Margita, aby citlivě přednesl kratičkou píseň Antonína Dvořáka V tak mnohém srdci mrtvo jest z cyklu Písní milostných. Poté obdařil publikum ještě interpretací písně indického kupce z opery Sadko od Nikolaje Rimského-Korsakova. V této samozřejmě rusky zpívané árii získal interpret publikum převážně svými podmanivými pianissimy. Hlavně se ale nesnažil toto světoznámé operní číslo interpretovat přesně jako ruští pěvci. Sklidil velký aplaus.

Slovenka Andrea Danková je u nás prakticky neznámá. Rodačka z Lučence na jihu Slovenska studovala na konzervatoři v Žilině a pak na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Bratislavě. Po úspěchu na soutěži v Trevisu dostala v roce 1994 angažmá v bratislavské opeře, kde ztvárnila řadu hlavních rolí. Pak již následovaly úspěchy na zahraničních jevištích jako je Gran Teatro La Fenice, Bologna, Tokio, San Francisco, Londýn a další. Umělkyně se stala též význačnou představitelkou děl Janáčkových. Úspěch slavila v roce 1996 na prknech slavné milánské opery Teatro alla Scala jako nezapomenutelná Jenůfa. Tu pak zpívala v Madridu, Bruselu a v jiných divadlech. Jejím dalším janáčkovským partem byla Káťa Kabanová a v této roli jsem ji osobně poznal při provedení tohoto díla ve slavném Teatro Colón v Buenos Aires před osmi lety. Tehdy mne doslova ohromila. Tak sugestivní Káťu jsem do té doby nikde neslyšel. Byla tak jiná, ale úžasná.

Vrátím se ale do přítomnosti. Andrea Danková včera jako první zpívala árii Čo-Čo-San z prvního dějství Pucciniho opery Madame Butterfly. Zde mne již tak nepřesvědčila.

Program koncertu se poté vrátil k hudbě německé, speciálně k Richardu Wagnerovi. Štefan Margita se v poslední době stal žádaným v roli vychytralého boha Logeho v úvodním Rýnském zlatě z tetralogie Prsten Niebelungů. Tato role jako by mu byla šita na míru a prezentoval se v ní na americkém kontinentě v Metropolitní opeře, Chicagu, San Franciscu, Houstonu či v jihoamerickém San Paulu. V Evropě pak s ní měl velký úspěch ve Státní opeře v Mnichově.

Zde bych se rád zmínil o rozdílu mezi poslechem hlasu v koncertním sále a v divadle při operní inscenaci, kdy je orchestr umístěn v orchestřišti. A to nemluvím o Bayreuthu, kde jsou hudebníci ještě více překryti. Taková vyváženost může těžko nastat na koncertním pódiu, kdy sólisté stojí s velkým hudebním tělesem v zádech. Tím spíš, že operní koncerty navštěvuji minimálně, jsem si v průběhu tohoto večera několikrát uvědomil, že orchestr by měl občas ubrat, aby hlasy nepřekrýval.

Vraťme se ale k programu. Na pódium se vrátil další ruský autor – Petr Iljič Čajkovskij se svým Evženem Oněginem. Polonéza z úvodu třetího dějství mohla být též méně břeskná, ale zato Štefan Margita se s árií Lenského Kuda, kuda vypořádal na úrovni. Vzpomínám na jeho vynikající interpretaci této role před třiadvaceti lety v pražském Národním divadle.

Před přestávkou pak ještě zazněl závěrečný duet z Janáčkovy Jenůfy, který byl tím nejsilnějším, co mohl koncert v první půli nabídnout. Škoda, že nebylo Janáčka více. Vzpomínám na Margitova Lacu i Tichona v Berlíně, Ženevě i na dalších jevištích včetně Prahy.

Druhá část programu začínala často hraným evergreenem, krásnou předehrou k Verdiho Síle osudu, kde se nedalo orchestru pod spolehlivým vedením Marka Štilce nic vytknout. Andrea Danková pak zazpívala na úrovni svou Manon Lescaut z Pucciniho stejnojmenné opery, vystřídal ji Štefan Margita s velmi známým lamento Federico – È la solita storia del pastore z Cileovy Arlézanky. Zde docela šikovně proplul úskalími Cileovy náročné hudby.

Po áriích přišla na řadu předehra k Maškarnímu plesu Giuseppe Verdiho. V populárním programu pak nechyběl reprezentant moderní hudby George Gershwin se světoznámým dílem Porgy a Bess. Píseň It Ain’t Necessarily So zazpíval v češtině, se šarmem sobě vlastním Štefan Margita. Závěr programu pak gradoval sugestivním duetem Santuzzy a Turiddu z Mascagniho Sedláka kavalíra. Oba protagonisté výrazově i hlasově vskutku strhli publikum, k čemuž napomohl i výborný orchestr.

Samozřejmě se počítalo s přídavky. Do adventní doby se jistě hodilo jímavé Ave Maria od Franze Schuberta v citlivém podání Andrey Dankové, k níž se v závěru připojil Štefan Margita. Následovalo Brindissi z Verdiho Traviaty, kdy Margita přinesl lahev šampaňského, které rozlil do číší partnerky Andrey Dankové a koncertní mistryně, aby si sám – než mu přispěchavší číšník přinesl chybějící skleničku – připil rovnou z láhve. A aby toho nebylo dost, poté Štefan Margita sestoupil z pódia mezi diváky s úpravou populární francouzské písně Le temps des Cathedrales, marně však vzýval publikum, aby zpívalo s ním. Tím se večer naplnil a krásný cíl získat příspěvek pro postižené děti byl dovršen.

Hodnocení autora: 70 %

Štefan Margita pro UNICEF
Štefan Margita (tenor)
Andrea Danková (soprán)
Dirigent: Marek Štilec
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
17. prosince 2017 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Carl Maria von Weber: Čarostřelec, předehra k opeře
Antonín Dvořák: Písně milostné, píseň V tak mnohém srdci mrtvo jest
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Sadko, píseň Indického kupce
Giacomo Puccini: Madama Butterfly, árie Čo-Čo- San Un bel di vedremo
Richard Wagner: Zlato Rýna, árie Logeho Immer ist Undank Loges Lohn!
Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin, polonéza
Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin, árie Lenského Kuda, kuda
Leoš Janáček: Její pastorkyňa, závěrečný duet Laca a Jenůfy
=přestávka=
Giuseppe Verdi: Síla osudu, předehra k opeře
Giacomo Puccini: Manon Lescaut, árie Manon Sola, perduta, abbandonata
Francesco Cilea: Arlézanka, lamento Federica È la solita storia del pastore
Giuseppe Verdi: Maškarní ples, předehra k 2. dějství
George Gershwin: Porgy a Bess, píseň It Ain’t Necessarily So
Pietro Mascagni: Sedlák kavalír, duet Santuzzy a Turiddu Ah, lo vedi, che hai tu detto

www.fok.cz