Jak je možná neznáte: Igor Fjodorovič Stravinskij
(Nejen) bigamista Stravinskij
V roce 1905 se Igor Stravinskij zasnoubil se svojí sestřenicí Katerine Gavrilovnou Nossenko (byla dcerou jeho tety z matčiny strany), kterou znal už od raného dětství. Navzdory nesouhlasu ortodoxní církve (stejně tak tomu bylo u Rachmaninova) se snoubenci 23. ledna 1906 vzali. Narodily se jim čtyři děti (1907, 1908, 1910, 1914). Stravinského mladší syn byl koncem roku 1939 mobilizován do francouzské armády a později úspěšně prokázal, že jeho otec nebyl židovského původu. Stravinského nejstarší syn byl internován poblíž Toulouse v červnu 1941, jeho židovský zeť byl zavražděn gestapem a jeho vnučka zůstala sirotou.
Ze začátku byl Igor Stravinskij mužem pro rodinu, se kterou trávil mnoho času, a veškeré příjmy obětoval ve prospěch svých synů a dcer. Ale brzy začal jeho poměr s pozdější druhou manželkou Verou, která následně opustila svého manžela, malíře a návrháře Sergeje Sudeikina. Od té doby až do smrti své manželky Ekateriny Stravinskij vedl dvojí život, ve kterém dělil svůj čas mezi svou první rodinu a Veru de Bosset.
Katya údajně snášela nevěru svého manžela „se směsí velkorysosti, hořkosti a soucitu“. Dne 9. března 1940, rok po smrti své první manželky, která zemřela na tuberkulózu, se Stravinský s Verou oženil a soudci řekli, že je rozvedená. To byla ale lež. Pár upřednostnil bigamii. Nicméně po skladatelově smrti ztrpčovaly jeho vdově Veře spory o jeho majetek a provozovací práva celý zbytek života.
Více než čtyřicet let po smrti Igora Stravinského se stal předmětem zvýšeného zájmu jeho sexuální život. Robert Craft, dirigent a Stravinského dlouholetý asistent, píše ve své nové knize Stravinskij: Discoveries and Memories, že skladatel měl několik homosexuálních vztahů – včetně jednoho s Mauricem Ravelem – během let, kdy složil své tři velké balety, Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara. V kapitole Objevování píše Craft: „Ravel a Stravinskij byli ze všech umělců nejúspěšnější v zatajování své sexuality. Oba byli občasnými milenci…“ Dále tvrdí, že Stravinskij měl poměr s nejstarším synem skladatele Nikolaje Rimského-Korsakova Andrejem a s belgickým skladatelem Mauricem Delagem. Craft píše, že hlavní bisexuální skladatelova zkušenost nastala během Svěcení jara, považovaného za ztělesnění maskulinity v hudbě a srovnatelné s Wagnerem. Je-li to pravda, Craftovo odhalení nastoluje velmi kontroverzní otázky ohledně Stravinského sexuality.
Stěhovavý pták Stravinskij
Narodil se v Oranienburgu (předměstí Petrohradu), od roku 1915 bydlel v Petrohradu, ve švýcarském kantonu Morges Distrikt, následně střídal byty v Paříži (1920–1921), Biarritzu (1921–1924), Nice (1924–1931), Vrype (1931–1934), Paříži (1934–1939), New Yorku (1939–1941), v Hollywoodu (1941–1969) a opět v New Yorku (1969–1971).
Stravinského poslední adresa ve Francii na Rue du Faubourg-Saint-Honoré patřila k jeho nejméně šťastným, protože tam tuberkulóza manželky nakazila nejen jeho, ale i jeho nejstarší dceru Ludmilu, která zemřela v roce 1938. Katya, se kterou byl třiatřicet let ženatý, zemřela na tuberkulózu o tři měsíce později, v březnu 1939.
Jinak byl Stravinského život spořádaný a klidný. Nepotrpěl si na žádné extravagance a podobné projevy u svých kolegů často kritizoval. Byl optimistou, nepropadal hlubokým depresím, které by mu bránily v práci jako například Rachmaninovovi.
Jeho okolí neunikla ani Stravinského šetrnost a nejednou byl nařčen, že je posedlý penězi. Je o něm známo, že odmítl dirigovat, pokud nedostal honorář před začátkem koncertu. Jeden z jeho přátel byl udiven, když spatřil jeho pracovní stůl: „Všechno zde bylo srovnané jako podle pravítka. Vypadalo to spíš jako stůl chirurga než umělce.“
Velkou část svého života strávil na cestách. Jen Atlantický oceán překonal více než stokrát. Velkou část života byl nemocen a sám o sobě tvrdil, že je hypochondr. Dokonce si nechal preventivně vyoperovat slepé střevo. Byl také velkým kuřákem již od svých čtrnácti let.
Kuriozitou je, že vymyslel přístroj na linkování notového papíru, který byl patentován pod názvem „Stravigor“.
Film Coco&Igor
Film Coco Chanel & Igor Stravinskij je založen na fiktivním románu Chrise Greenhalgha Coco a Igor z roku 2002 a vypovídá o údajném vztahu mezi Coco Chanel a Igorem Stravinským v Paříži v roce 1920. V tomto roce přišel na svět populární parfém Chanel N° 5. Film byl premiérován 24. května 2009 jako závěrečný film festivalu v Cannes. Produkci filmu podpořil hlavní designér módního salónu Chanel Karl Lagerfeld a firma poskytla své archivní módní kolekce. Tým získal také přístup do slavného bytu Coco Chanel na Rue Cambon 31 v Paříži. Osobní vztahy zobrazené ve filmu jsou z velké části fikcí.
Stravinskij byl však údajně velkým záletníkem. Vztah Coco Chanel a Stravinského se zdá být typicky francouzský; to jest vášnivý, nevysvětlitelný, krutý, nešťastný, krátký, přesto nějakým způsobem změnil jejich život. Nejprve se milenci oddávají sobě navzájem; Stravinskij učí Chanel hrát na klavír a návrhářka vštípí skladateli hlubší respekt pro její módní umění. Přesto oba dva neztrácejí navzájem svou vášeň. Chanel ochladne vůči Stravinskému, když si uvědomí, že ho bude muset sdílet s jeho ženou. Koneckonců Chanel citovat kdysi řekla: „Velká láska se musí přetrpět.“
Coco Chanel byla představena Stravinskému Sergejem Ďagilevem, impresáriem Ballets Russes. Během léta Chanel zjistila, že rodina Stravinských hledá místo, kde se ve Francii usídlí. Pozvala je do svého nového domova Bel Respiro na pařížském předměstí Garches, dokud nenajdou vhodnější bydliště. Na začátku září 1920 se do Bel Respiro nastěhovali a zůstali tam až do května 1921. Chanel také podpořila anonymním darem Ďagilevovu ztrátovou produkci Ruského baletu Svěcení jara. Jednalo se údajně o dar ve výši 300.000 franků.
Zatímco Stravinskij se o této údajné aféře nikdy veřejně nezmínil, Chanel o něm v roce 1946 podrobně mluvila se svým životopiscem Paulem Morandem. Přesnost tvrzení Coco Chanel byla zpochybněna jak Stravinským a jeho druhou manželkou Verou, tak i jeho blízkým hudebním spolupracovníkem Robertem Craftem.
Výpůjčky od jiných skladatelů
Stravinskij se nikdy nevyhýbal „hudebním výpůjčkám“. Přetvářel však věci svým osobitým způsobem. Zde je jeho několik „krádeží“, které však lze opodstatnit z estetického nebo logického hlediska, ať už sloužily pro vytvoření atmosféry (Polibek víly), nebo jako základní myšlenka (Pulcinella):
– Již v Ptáku Ohnivákovi použil pro finále jednu ranou klavírní skladbu Petra Iljiče Čajkovského.
– Když pracoval na baletu Petruška, slyšel neustále hrát za svým oknem populární popěvek Dřevěná noha (Jambe en bois), a protože předpokládal, že je to nějaká stará lidová melodie, v baletu ji použil. Netušil však, že autor stále žije a má na melodii autorská práva. Stravinskij proto musel celou jednu třetinu honoráře ze všech představení baletu odeslat autorovi.
– Úvodní téma Svěcení jara je úpravou litevské lidové písně.
– Úvodní motiv ze Slavíka připomíná motiv z první části Debussyho Nocturnen.
– V baletu Pulcinella jsou přepracované skladby Giovanniho Battisty Pergolesiho a Domenica Galla.
– Balet Polibek víly jsou přepracované rané klavírní skladby Petra Iljiče Čajkovského.
– Na konci skladby Cirkusová polka je použit motiv ze Schubertovy čtyřruční skladby Trois Marches Militaires, Op. 51, D. 733.
– Greeting Prelude (věnované u příležitosti osmdesátých narozenin dirigentovi Pierru Monteuxovi) je upravenou melodií Happy Birthday to You.
– Za svoji ilegální úpravu hymny Spojených států The Star-Spangled Banner pro Boston Symphony navzdory mytologii vytvořené kolem této události nebyl Stravinskij nikdy zatčen.
Igor Stravinskij byl po většinu svého života zbožným věřícím Ruské pravoslavné církve. Jak nejednou poznamenal: „Hudba chválí Boha. Hudba dokáže Boha chválit více než chrám a jeho veškerá výzdoba. Hudba je největší ozdobou církve.“ Robert Craft píše ve své knize, že se Stravinskij denně modlil, jak před, tak i po komponování. Otto Klemperer popsal Stravinského jako osobu spolupracující a nekomplikovanou. Zároveň však Stravinskij projevoval v běžném životě šlechtické pohrdání sociálně znevýhodněnými osobami. Robert Craft často odsuzoval skladatelův zvyk hlasitě vyžadovat pozornost v restauracích boucháním vidličkou do skla. Ve stáří byl skladatel zaníceným přívržencem hry scrabble.
Igor Stravinskij zemřel 6. dubna 1971 v New Yorku. Smuteční mše a pohřeb se uskutečnily na žádost skladatele v Benátkách a je pohřben nedaleko hrobu Ďagileva na ostrově Sv. Michala u Benátek.
Citáty a rčení:
O inspiraci:
„Mně se tento žádoucí anděl zjevuje teprve při práci, ale někdy ho musím hodně pošťuchovat, než začne mávat křídly.“
„Inspirace je síla, potřebná pro každou lidskou činnost. Může se však rozvíjet jen tehdy, je-li provázena úsilím, a úsilí není nic jiného než práce. Práce s sebou přináší inspiraci.“
„Můj Bože, jak rád piji skotskou – někdy si myslím, že se jmenuji Igor Stra-whisky“.
„Umění je opakem chaosu. Umění je organizovaný chaos“.
„Dobrý skladatel nekopíruje. Krade.“
„Harfisté tráví 90 procent svého života laděním svých harf a 10 procent hrají falešně.“
„Obávám se, že Vivaldi napsal pětsetkrát týž koncert.“
„Americká hudba bude co nejdříve potřebovat zřízení Fordovy nadace k potlačení neslibných skladatelů.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
