Klíče odnikud. Zuskův mistrovský kus v Českých Budějovicích

Balet Jihočeského divadla pod uměleckým dohledem Lukáše Slavického zaznamenal změny nejen ve složení samotného souboru, jehož řady rozšířili tanečníci ze zahraničí, ale především nabral nové směřování v dramaturgické linii. Repertoár už netvoří převážně choreografie jednoho tvůrce (jako za předchozího vedení Attily Egerháziho) a výběr titulů¨, zaměřující se na trendy současného tance, se stává rozmanitější. Aktuální premiéra „Klíče odnikud“ navíc ukazuje, že ojedinělá divadelní událost (světových parametrů) nemusí být výsadou jen velkých, finančně lépe zajištěných baletních souborů.

Do Českých Budějovic tentokrát zamířil Petr Zuska, který přijal nabídku na vytvoření nového díla pro tamní taneční soubor. Tohoto umělce není třeba obšírněji představovat, neboť během svého patnáctiletého působení v Národním divadle Praha vstoupil do povědomí širší veřejnosti.

Petr Zuska jako choreograf ve svých začátcích pracoval s Pražským komorním baletem, už zde projevil svou muzikalitu, nápady a režijně-dramaturgické schopnosti. Komornější atmosféra menších divadel mu od počátku vyhovovala, těsnější kontakt s divákem dovoloval větší soustředěnost na detail, na osobnosti tanečníků souboru. V Národním divadle byl pak Zuska v roce 2002 postaven před velkou výzvu, kterou v roli uměleckého šéfa zužitkoval a soubor vyprofiloval k obrazu svému. V červnu 2017 se Zuska s Národním divadlem rozloučil Sólem pro nás dva (recenzi z obou premiér Opera Plus přinesla zde).

Premiéra nového kusu v budově budějovického Metropolu ukazuje, že Zuska se vrací po několikaměsíční odmlce na taneční prkna ve skvělé formě. V produkci Klíče odnikud vychází z osobní zkušenosti, ze situace schizofrenní tety, která žila a zemřela zcela osamocena v domě Zuskových prarodičů. Její příběh se stal klíčovým momentem, od něhož Zuska odvinul svou téměř devadesátiminutovou inscenaci.

Silné prožitky jsou prvotním impulsem pro řadu tvůrců, značné osobní zaujetí ovšem skýtá i mnohé překážky. Pro přetlumočení příběhu, významů a symbolů beze slov je třeba nalézt určitý odstup, přesvědčivou argumentaci – dramaturgickou, režijní, taneční, výtvarnou a hudební. A Zuskovi se to vše podařilo.

Tanec o životě a smrti
Když se otevře opona, uprostřed vidíme tanečnici, unavenou ženu v nedbale oblečených bíločerných šatech. Zoufalá vybíhá vpřed, po chvíli zůstává bezvládně sedět na černé židli, je mrtvá… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec z osmi jasně nasvícených průniků vnikají na scénu tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Když se dveře pootevřou, na hrací plochu pronikne proud světla.

Taneční kontemplace představují reminiscence opuštěné ženy, která se potýká se svými děsy, trápením a úzkostnými stavy. Její vzpomínky a představy ztělesňuje chor tanečníků, jež oděni v černé, u krku upnuté, úzké kabáty vtrhnou na jeviště jako neodbytné, zlé myšlenky, s nimiž se hrdinka potýká.

Zuska ji pojmenoval Ona, sbor Oni a ponechává na divákovi, jaké pocity a asociace v něm jednotlivé obrazy vyvolají, neboť pochybnosti, smutek, trápení, radost, zoufalství i nadějí zažíváme asi všichni.

Zadní tmavý závěs vyjíždí nahoru, horizont se prosvětluje a před námi vyvstává obraz s jasnějšími barvami. Pro ženu-tanečnici představuje tento prostor únik do vzpomínek, do nichž se stále více hrouží. Na světle zelené trávě stojí hnědý klavír, za ním na okamžik sólistka mizí a za křídlo usedá Ona-pianistka. Hlavní role je zdvojena, ztvárňuje ji tanečnice Julie De Meulemeester a Božena Steinerová, interpretující prvou část klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku, který Leoš Janáček zkomponoval v období, kdy přišel o svou jednadvacetiletou dceru Olgu. Zuska si rovněž pečlivě vybíral skladby, které svým obsahem odpovídají tématu inscenace. Janáčkova partitura střídá vokálně symfonický opus Antonína Dvořáka Requiem. V obou kompozicích zaznívá téma smrti. Téma bolestné, niterné a příznačné pro Klíče odnikud.

Janáčkovy klavírní tóny doprovází nejprve výjev, kdy hrdinka vzpomíná na matku s otcem. Vždyť každý z nás potřebuje kotvu v životě, jinak ho „agresivní dění“ každodennosti semele a rozdrtí. I Zuskova protagonistka ji hledá doma, vybavují se jí prchavé, konejšivé okamžiky, kdy se choulí do náruče svých rodičů. Vzpomíná na šťastné chvíle dětství, ale i do něho se promítají střety s otcem, kterým matka nedokáže zabránit. Do reminiscencí se postupně vkrádají partnerské konflikty, zlověstné postavy bez identity (tanečníci mají v závěru zahaleny hlavy černou, průhlednou látkou) opět zahlcují vyšinutou mysl nemocné, osamělé ženy a ovládnou ji.

Vybroušené detaily
Scénické dění odehrávající se během klavírní hry znamená útěk od tíživé reality a duševních pochodů, před nimiž pro hrdinku není úniku. Tyto světlé chvilky se ovšem postupně zatemňují pochybnostmi, strachem, šílenstvím a Julie De Meulemeester v jeden moment pomalu zvedá ruce pianistky od kláves a vtahuje ji do svých černých myšlenek.

Božena Steinerová se stává nedílnou součástí hlavního dění, vstupuje do něho jako připomínka matky, jako střet s imaginativním „já“, stárnutím i skonem. Petr Zuska citlivě zakomponoval přítomnost, tělesné nastavení a herectví klavíristky do dramatického dění. Ona zosobňuje zklidnění, něhu, porozumění, dotek i smíření s koncem, kdy obě ženy zůstávají na jevišti bez známek života – Julie De Meulemeester leží vpředu a Božena Steinerová sedí na židli ve stejné poloze jako v úvodu tanečnice.

Klíče odnikud jsou velmi niterným dílem, do něhož se jeho autor beze zbytku ponořil. Se svým tvůrčím týmem a s tanečníky budějovického baletu vytvořil silné vjemy, jejichž proměny sledujete jedním dechem. Zuska zřetelně opustil neoklasické tvarování, došel k sytému zvnitřnění taneční textury, v níž se pohyb dere dravě prostorem, aby se vzápětí zpomalil, zastavil a opět naplno vytryskl. Choreografie je zabarvena tisíci odstíny subtilních fyzických záchvěvů, od interpretů vyžaduje maximální koncentraci na prožitek, přítomnou emoci, kterou je třeba vyjádřit celým tělem i výrazem tváře. Každá vteřina inscenace je dotažena do vybroušeného výtvarného a světelného detailu, včetně využití židlí, jež jsou pro účinkující oporou ve variacích i symbolem lidského údělu, když si je jako břemeno tanečníci zavěšují kolem krku. V samém finále je pak nechávají pohozené ve středu jeviště a odkládají na ně své pláště.

Petr Zuska své nové dílo pojímá jako taneční divadlo. Naléhavost a emocionální přesvědčivost mu dávají všichni účinkující a představitelka hlavní role, Francouzka Julie De Meulemeester, se dotkne nejen vaší mysli, ale i srdce. A také díky ní a skvělému výkonu celého souboru mohl Zuska na jihu Čech představit svůj nový mistrovský kus.

Hodnocení autorky recenze: 100%

 

Klíče odnikud
Námět, režie a choreografie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř
Zvukový design: Zbyněk Perla
Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek
Balet Jihočeského divadla
Premiéra 23. března 2018 DK Metropol České Budějovice

ONA tanečnice – Julie De Meulemeester (alt. Barbora Coufalová / Rosa Maria Pace)
ONA pianistka – Božena Steinerová (alt. Ayano Nagamori)
Matka – Petronela Bogdan (alt. Tereza Szentpéteryová)
Otec – Sebastiano Mazzia (alt. Christoph Schaller)
Přítel – István Varga (alt. Aleš Hanzlík)
ONI – Petronela Bogdan, Rosa Maria Pace, Lucie Horná, Alkisti Angelatou, Manuel Fernandez, Magnum Phillipy, István Varga, Sebastiano Mazzi (alt. Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Shino Fujji, Rena Somehara, Patrik Koller, Christoph Schaller, Aleš Hanzlík)

www.jihoceskedivadlo.cz