Seznamte se: Bohdana Tesařová
Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 12. listopadu 2000 v Praze.
Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě.
Má rodina je složena převážně z hudebníků, i když například můj prastrýc byl velmi známý malíř a bratr maminky je profesor fyziky (pravý ,,profesor” jmenovaný prezidentem) a vyučuje fyziku na Karlově univerzitě. Měla jsem tedy možnost nahlédnout i do jiných odvětví, ale má nejbližší rodina je čistě hudební. Oba rodiče jsou klavíristé, celý život se pohybují jak v klasické, tak populární hudbě. To mi umožnilo nahlédnout i do zákulisí populární hudební scény a setkat se s mnoha známými osobnostmi, což je pro mne cennou zkušeností. Maminka taktéž vyučuje na Pražské konzervatoři, kde v současnosti studujeme s mou starší sestrou, která je vynikající houslistka. Na některých koncertech se stává, že hrajeme dokonce celá rodina dohromady.
Jaké byly vaše hudební začátky?
U nás doma celé mé dětství neustále probíhaly zkoušky na různé koncerty, na divadelní představení nebo si rodiče brali domů některé své žáky. Se sestřičkou jsme pak po vzoru okolních zpěváků a hudebníků dokonce vytvářely vlastní operu – byla o mýdle (smích). Vyžadovaly jsme po rodičích, aby nám ji celou zaznamenali do not.
Ve čtyřech letech mne (dokonce mi ještě týden byly 3 roky), jako tehdy historicky nejmladšího člena, přijal pan profesor Jiří Chvála do legendárního Kühnova dětského sboru. Tam začal můj hudební rozvoj.
Když jsem pak začala objevovat svět hudebních nástrojů, nejprve jsem od svého dědečka, který miloval hudbu a amatérsky hrál na různé nástroje, odkoukala housličky. Hrát na ně se tehdy stalo mým velkým přáním. Ačkoliv původně si rodiče představovali, že budeme obě sestry hrát samozřejmě na klavír.
Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Rodiče mě nejprve dali na housličky k prof. Metelkové, ale ta, jako obrovský profesionál a dlouholetý pedagog ve svém oboru, dokázala mistrně rozlišovat typy dětí a jejich všestranné dispozice. Nějakou dobu sledovala, jak se učím, hraji a ze všech mých reakcí a tendencí při výuce odvodila, že jsem celou svou psychikou a osobou určena a stavěna pro dechový nástroj. Dodnes jsem jí velice vděčná za její skvělý úsudek. Mimo jiné takto skvěle poradila i mnoha dalším, v současnosti šťastným muzikantům. Tímto stejně trefným úsudkem pak zvala při hodinách mou přihlížející starší sestřičku, jestli by nechtěla housličky alespoň zkusit… A vše bylo rázem rozhodnuto!
Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Od okamžiku, kdy jsem se ve čtyřech letech dostala do Kühnova dětského sboru, jsem vystupovala v takových sálech, jako je Dvořákova síň Rudolfina, Národní divadlo nebo Státní opera. Za pár let už jsem tento skvělý sbor i doprovázela – nejprve na flétnu, brzy i na hoboj. V té době už začaly přibývat také ostatní koncerty, s rodiči, se sestrou, v hudební škole.
Všechny tyto koncerty byly krásnými zážitky. Například si hodně výrazně dodnes vybavuji, jak jsem si během jednoho našeho vystoupení, to mi bylo asi pět let, z jeviště s úžasem prohlížela celý obrovský sál Národního divadla a nejradši bych odtud tehdy vůbec neodešla. Když jsem se pak po letech viděla na záznamu, vypadalo to, že mám oči přes půl hlavy.
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Myslím, že jsem měla velké štěstí, že každý můj profesor byl zcela jiný. Získala jsem od každého z nich nenahraditelné rady a zkušenosti, což je úžasné.
Nejprve jsem se začala v Hudební škole Hl. města Prahy u prof. Gabriely Krčkové učit na zobcovou flétnu, s tím, že jsem si již od začátku přála co nejdříve začít na hoboj. Chuť do hry, kterou mi dokázala předat, byla pro mne naprosto rozhodující.
Na konzervatoři si velice vážím prof. V. Borovky a prof. P. Tylšara. Jsou to hobojisté s obrovskými zkušenostmi, kteří rozhodně mají co předávat.
Nyní jsem moc šťastná u pana profesora Jana Thuriho, se kterým objevuji nové neuvěřitelné možnosti, které hoboj a správně vedený umělecký rozvoj může nabídnout.
Také každý rok velmi ráda navštěvuji mezinárodní Mistrovské kurzy u vynikajícího hobojisty Viléma Veverky v Třeboni.
Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Mou úplně první zkušeností v tomto ohledu se stala mezinárodní soutěž Novohradská flétna. Hrála jsem tehdy na flétničku asi rok a jela jsem se tam spíše podívat. Když jsem vyhrála 1. místo a navíc skončila pár setin bodu těsně za absolutním vítězem, vůbec jsem tomu nechtěla věřit, ale udělalo mi to velikou radost a už jsem se moc těšila na další vystoupení.
Když jsem se začala učit na hoboj, asi po dvou letech hraní se mou první soutěží stala celostátní soutěž ZUŠ, kde jsem nejen prošla všemi koly, ale ve výsledném kole získala nejvyšší bodové ohodnocení ze všech kategorií hobojistů. Mimochodem tento úspěch se mi podařilo zopakovat i při následujícím konání této soutěže po několika letech, kdy jsem dosáhla taktéž nejvyššího bodového ohodnocení a titulu absolutního vítěze.
Na konzervatoři jsem se účastnila některých tuzemských soutěží, např. Pardubických dechů (1. místo), Pro Bohemia (2. místo), Soutěže LFA (absolutní vítěz) a mým posledním velkým úspěchem se stala výhra mezinárodní soutěže Encore competition v USA, kterou hodnotila porota ze šesti kontinentů. Velice mne mrzí, že vzhledem ke koronavirové krizi si nemohu zahrát na koncertě vítězů. Nejsem ale v této situaci ve své rodině sama, můj strýc byl za velký vědecký přínos nominován na významnou cenu Bostonské univerzity a nemůže si ji dojet vyzvednout.
Také je mi líto, že si v následujících týdnech nemohu zahrát na koncertech s orchestrem pana Oldřicha Vlčka, který mi poskytl nádhernou možnost vystupovat s jeho orchestrem jako sólistka. Tajně pořád doufám, že by se náš prosincový koncert v pražském Carolinu už mohl uskutečnit… To bych si moc přála, ale samozřejmě musíme vyčkat, jak se vše bude vyvíjet.
Za největší přínos soutěží obecně považuji motivaci hudebníků k další práci na svém vývoji.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Jsem velice vděčná za všechny šance, úspěchy a nabídky, které jsem zatím obdržela! Měla jsem možnost koncertovat jako sólistka jak s českými tak se zahraničními orchestry, vystoupit na různých televizních přenosech a koncertech, v hudebních pořadech (Česká televize, TV Noe, Kanadská TV), hrát sólově při příležitosti státní návštěvy pro ázerbajdžánského prezidenta nebo několikrát na velvyslanectví Spolkové republiky Německo. Také o mně ČT v rámci pořadu Terra Musica natočila krátký dokument. Stejně tak jsem vděčná za všechny možnosti zahrát si v různých báječných orchestrech.
Ale za svůj opravdu největší úspěch považuji, že si dokážu sama vyrobit vlastní strojek na hoboj. To je u tohoto nástroje základní stavební kámen. Závisí na něm celá barva zvuku, intonace, kvalita nasazení a staccata, prostě úplně veškerá kvalita hobojové hry. Jedná se o zcela minimalistickou ruční práci, která trvá týdny a pokud člověk na chvíli ztratí pozornost, může začít úplně od začátku.
Jaký je váš profesní vzor?
Z mého oboru velmi obdivuji svou paní profesorku z hudební školy Gabrielu Krčkovou, již zmíněného Viléma Veverku a svého pana profesora Jana Thuriho. Ze zahraničních interpretů bych ráda zmínila Jeana-Louise Capezzaliho, Dominika Wollenwebera a Barbaru Stegemann.
Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Hudba je pro mne vnitřním naplněním a jsem šťastná za každou chvíli v životě s ní strávenou. A co bude dále, to asi musí člověk vyčkat, kde bude na svém pravém místě. Souhlasím s myšlenkou, že život je cesta a ne cíl. Těžko říct, jestli štěstím bude v mém případě hrát v nějakém orchestru, výuka žáků v hudební škole nebo cokoli jiného.
Jakou hudbu provozujete nejraději?
Mám ráda všechna hudební období a bohatost hobojového repertoáru. Baví mne poznávat specifika konkrétních hudebních stylů z různých staletí, nejraději však tyto styly kombinuji.
Mám také velmi kladný vztah k moderní hudbě. V blízké době se velice těším na provedení dvojkoncertu pro hoboj, housle a orchestr, který pro mne a mou sestru napsal pan Jaroslav Krček a taktéž na studium Fantasií od Jiřího Temla. Ze současných autorů nám také napsali své skladby skladatelé jako Zdeněk Zahradník a můj přítel Indi Stivín, kterému se před pár týdny povedlo získat prestižní cenu OSA 2020 pro nejúspěšnějšího hudebního skladatele do 30ti let v České republice.
Jakou hudbu ráda posloucháte?
V tomto směru jsem zaměřena hodně všestranně. Doma jsem zcela automaticky obklopena mnoha hudebními žánry, což se mi moc líbí a vnímám to jako obohacení. Osobně mám opravdu mnoho oblíbených autorů i interpretů. Z klasické hudby určitě stojí za zmínku všech 19 Uherských rapsodií Ferenze Liszta. A za velice zajímavou pokládám hudbu Arama Chačaturjana. Je velmi emocionální, hluboká a přitom nekonvenční. Líbí se mi taktéž jeho hudba k baletům, na kterou je radost tančit. Například na jeho Maškarní ples jsme s baletním souborem tančili na festivalu Zlatá Praha a opravdu moc jsem si to užila.
Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Svůj volný čas nejraději trávím s rodinou. Vedle hudby se věnuji klasickému baletu, ve volném čase se často nacházím na baletním sále. Balet nabízí další různé možnosti jevištního vystupování, což mi ve vztahu s hudbou přijde úžasné. Je to spojení člověka s hudbou, ztvárnění hudby pohybem, aby ji lépe pochopili a procítili všichni diváci v sále. To mi stejně jako hudba přináší do života velkou radost a inspiraci. Kromě baletu jsem se dříve věnovala gymnastice, tanečnímu aerobiku a jezdila na různé atletické závody. Z tohoto období mám doma i nějaké pěkné medaile, všech kovových barev.
Co vám dokáže udělat největší radost?
Setkání s inspirativními lidmi a to nejen z uměleckého prostředí.
Jaké je vaše největší přání?
Moci i nadále skrze hudbu předávat lidem něco hezkého.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!
Slovo pedagoga
Bohdanka Tesařová je studentkou 5. ročníku v mé hobojové třídě na Pražské konzervatoři. Mohu říci zcela upřímně, že spolupráce s Bohdankou je pro mne velkou radostí i inspirací zároveň. Je to výrazný talent nově nastupující generace. Je pilná, nadšená, inteligentní a velmi aktivní. Oceňuji též, že je velmi samostatná a nezalekne se ani těch největších pódií. Do všeho jde s chutí, radostí i odvahou.
Když slyším hrát Bohdanku, mohu říci že má krásný tón, mimořádnou techniku atd. Ale ona má především velký dar. Dokáže skrze hoboj mluvit, vyprávět, zpívat… Oslovuje svou hrou posluchače a přináší jim radost a požitek z hudby… To nemá každý. Bohdanka hudbou žije!
Bohdanka má za sebou mnoho koncertních zkušeností, jako sólistka, i v komorních seskupeních. Je vítězkou několika velkých mezinárodních soutěží a reprezentuje školu doma i v zahraničí. Věřím, že má před sebou velkou hudební budoucnost a přeji jí, aby se jí splnila všechny její přání a koncertovala po celém světě.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
