Flórez fascinoval Prahu, pětkrát musel přidávat

Svatava Barančicová, 07.12.2012 20:00

Dvě a půl hodiny dokonalosti, virtuozity, absolutního zážitku z umění – tak by se dal popsat velkolepý recitál tenoristy Juana Diega Flóreze 6. prosince v Rudolfinu. Tento vynikající pěvec původem z Peru potvrzuje trend poslední doby, že velcí tenoristé se dnes rodí spíše v Latinské Americe, než na starém kontinentu. Flórezova kariéra začala před šestnácti lety a od té doby se bez přestávky drží na výsluní, zpívá v nejlepších operních domech a se světovými orchestry, a přitom nepřestává publikum svými výkony stále překvapovat a fascinovat. Jeho hlas ve devětatřiceti letech zní velmi mladě, svěže a neopotřebovaně.Na programu bylo dvanáct náročných árií a písní s klavírním doprovodem, které by samy vydaly nejmíň za dvě opery, co se náporu na sólistovy síly týče. Flórez zahájil květnatě zdobenou barokní árií Ernesta z Bononciniho Griseldy (Per la gloria d´adorarvi) a pokračoval árií Tre giorni son che Nina z opery Gli tre cicisbei ridicoli Vincenza Campiho. Zde uplatnil svůj světlý, italsky zabarvený tenor s naléhavostí a velkým citovým nábojem – a krásným obloukem do výšek v závěru. V podobném romantickém stylu jako Caruso, jenž tuto árii s oblibou zpíval. Od třetí árie, již dostatečně rozezpíván, nasadil ještě těžší kalibr – Medora z Picciniho opery Roland. V milostné árii, která se však nese ve smělém až bojovném tónu (En butte aux fureurs de l´orage) Flórez vyzpíval mistrovsky vypracované koloratury, často v neuvěřitelně dlouhých frázích na jeden dech. A při plné síle hlasu. Jeho technické možnosti jsou úplně v jiné úrovni, než na jakou jsme v koncertních sálech či divadlech zvyklí. Pro publikum to bylo zjevení – již po téhle árii zahrnulo drobného tenoristu na pódiu bouřlivým aplausem. A údiv pokračoval s každou další částí večera. Rossiniho písně přinesly vlastenecký náboj (L´esule), hrdinný patos a závratné výšky (La promessa a dramatická Tirana alla spagnola), které jsou zřejmě Flóresovým koníčkem – ne nadarmo se mu říká král vysokých cé. Flórez má i ty nejtěžší vysoké tóny vždy čisté, bezchybně intonované a suverénně nasazované – zaváhání či selhání hlasu u něj nepadá v úvahu. Předvedl to i v dlouhé scéně a kavatině Adriana z Meyerbeerovy opery Il crociato in Egitto: výšky stále opakované, a stále bez jediné poskvrnky.Po přestávce se pokračovalo ve francouzském tónu: kavatinou Romea z Gounodovy opery Romeo a Julie (L´amour… Ah! Léve-toi, soleil!)a poté sladce zpěvnou, lehce plynoucí melodií v recitativu a árii Mylia z Lalovy opery Le Roi d´Ys. Tím si tenorista šikovně vytvořil přechod k lehčímu žánru – k operetě Jacqua Offenbacha Krásná Helena, konkrétně k Paridovu soudu, který zpíval zábavně a bravurně, jak jinak. Následovaly písně ze španělských zarzuel – Princesita od Josého Padilla, Amapola od Josepha Lacalla, Bella enamorada od Reveriana Soutulla a Juana Verta. Zde bylo znát, že jsou to písně Flórezovi velmi blízké, jeho „krevní skupina“. Roztoužené melodie přednesl s vášní a zároveň vážností a se slavnostním výrazem, který by byl ozdobou každého velkého gala večera. Klavírista Vincenzo Scalera jej doprovázel po celou dobu korektně a decentně, bez ambicí nějak upozorňovat na svůj výkon. Bylo to příjemné, i když nenápadné partnerství.Na závěr se Flórez vrátil k vítězným výškám v Peppeho rozverné árii Allegro io son z Donizettiho opery Rita. Jak se však ukázalo, závěr koncertu se dosti oddálil, protože pražské publikum slavného tenoristu nehodlalo pustit jen tak. Pětkrát se musel vrátit s klavíristou na pódium, a zdálo se, že i on se nechal strhnout mimořádnou náladou a uznáním pražského publika. I přídavky stály za to – Rigoletto, Lazebník sevillský (trylkoval neúnavně jako slavíček), Dcera pluku – další vysázené výšky bez zaváhání a bez jediné stopy únavy – Ah, mes amis), pak romantický kousek Be My Love a nakonec oblíbená La dona e mobile z Rigoletta. Tuhle skvostnou hudební nadílku, které se nám dostalo na Mikuláše, už do konce roku asi nikdo netrumfne.
Hodnocení autorky recenze: 100 %

Juan Diego Flórez (tenor)
Vincenzo Scalera (klavír)
6. prosince 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Giovanni Bononcini
Per la gloria d’adorarvi
árie Ernesta z opery Griselda

Vincenzo Ciampi
Tre giorni son che Nina
píseň z opery Gli tre cicisbei ridicoli