Zbyněk Brabec: Listování v archivu I. – Libuše Domanínská v Brně

V našem listování se budeme zabývat uměleckou činností významné sopranistky Libuše Domanínské, která s Národním divadlem Brno spojila prvních deset let své umělecké kariéry, která pak vyvrcholila v pražském Národním divadle. Tímto přehledem bychom chtěli oslavit vynikající českou sopranistku poválečné generace, která nedávno v požehnaném věku 96 let zemřela v Hodoníně.

Do brněnské opery byla Libuše Domanínská angažována ještě za dob svých studií na brněnské konzervatoři. Angažmá přijala k 1. srpnu 1945, debutovala 11. října téhož roku jako Blaženka ve Smetanově Tajemství. V Brně za deset let svého angažmá vytvořila celkem 35 rolí, některé dokonce v několika inscenacích, např. Blaženku v Tajemství a Terinku v Jakobínu dokonce ve třech, šest rolí potom zpívala ve dvou inscenacích. Vystoupila také ve dvou inscenacích opery Dvě vdovy, v první (v roce 1946) vytvořila Anežku, ve druhé (v roce 1950) Karolinu. Podobně nastudovala v Hubičce z roku 1946 Vendulku a v roce 1950 Barče (asi bych předpokládal obrácený postup), a v Psohlavcích z roku 1946 zpívala Hančí (Kozinou jí byl Antonín Jurečka) a v inscenaci z roku 1951 pak Sopránové sólo za scénou, když roli Hančí převzala Květa Belanová. V Brně nastudovala Libuše Domanínská základ svého repertoáru, mnohé role si potom zopakovala v Praze, k řadě jiným se už, ke škodě pražských diváků, nedostala. Zde mám na mysli např. Mimi v Bohémě, Xenii v Dimitrijovi, obě zmíněné role ve Dvou vdovách, Taťánu v Eugenu Oněginovi, Hraběnku ve Figarově svatbě, Jaroslavnu v Knížeti Igorovi, Gorislavu v Ruslanovi a Ludmile, Blaženku v Tajemství nebo Aljeju v Janáčkově poslední opeře Z mrtvého domu. Většinu svého repertoáru si v Praze zopakovala a pokud ne, jednalo se o role menšího významu, které tato skromná a pokorná umělkyně přijímala od svých šéfů bez sebemenší stopy nějakého primadonského chování, např. Kněžku v Aidě (v Praze jí byla svěřena titulní role), Sopránové sólo za scénou v Psohlavcích apod. Některé nastudované role z Brna také v Praze nemohla uplatnit, protože se zde nehrály nebo se hrály až později, kdy Libuše Domanínská již zpívala jiný obor, např. Nanetta ve Falstaffovi, Svatava v Ostrčilově neprávem opomíjené opeře Vlasty skon, Ljuba Ševcova v Mladé gardě, Vincka v Hejtmanu Šarovci (opera Karla Horkého), Tarasova dcera Nasťa v Kabalevského Tarasově rodině apod.

V Brně byl vždy vynikající operní ansámbl a zpívali zde přední pěvci, z nichž někteří později účinkovali i na světových jevištích, např. Soňa Červená, Jarmila Kristenová nebo Rudolf Asmus, abych jmenoval alespoň pěvce, s nimiž Libuše Domanínská stála v prvních poválečných letech na jevišti brněnské opery. Jako sopranistka byla často partnerkou tenoristů, s nimiž tvořila milenecký pár. Z nich nejvíce zpívala s Borisem Čechovským, Jaroslavem Jarošem, Antonínem Jurečkou, Gustavem Talmanem, Františkem Šubertem, Jaroslavem Ulrychem a také se svým pozdějším kolegou v Národním divadle Jaroslavem Stříškou. Když zpívala Taťánu v Eugenu Oněginovi, byl jejím partnerem vynikající brněnský barytonista Eduard Hrubeš, ve Figarově svatbě jí byl zase partnerem Géza Fischer. V Příhodách lišky Bystroušky zpívala Libuše Domanínská ve dvou inscenacích Lišáka Zlatohřbítka. V první, z roku 1947, jí byla Bystrouškou nezapomenutelná Míla Ledererová, v druhé z roku 1952 k ní přibyla ještě Jindra Pokorná. Když zpívala Anežku ve Dvou vdovách (premiéra 1946), byla jí Karolinou Cecílie Strádalová, dlouholetá představitelka koloraturních sopránových rolí v Brně. V inscenaci z roku 1950 zpívala Karolinu a Anežkou jí byla Marie Steinerová. Co jméno, to v operním světě pojem!

Libuše Domanínská na brněnské konzervatoři studovala u Hany Pírkové, absolvovala ji u Bohumila Soběského. Podle jejího vlastního vyjádření vím, že ji hodně naučila kolegyně z brněnské opery Marie Řezníčková, s níž Libuše Domanínská účinkovala asi ve dvaceti inscenacích. Vzpomínala, jak paní Řezníčková sledovala její výkony přímo na jevišti nebo v portále a hned ji upozornila na případné nedostatky. Marie Řezníčková byla Libuši Domanínské Olgou v Eugenu Oněginovi, Děčanou v Braniborech v Čechách, Rózou v Tajemství, Suzuki v Madame Butterfly, Ježibabou v Rusalce a spolu vystupovaly i v dalších operách. Mnoho rolí nastudovala Libuše Domanínská bez alternace, tzn., že účinkovala v každém představení té které opery, např. Xenie v Borisi Godunovi, Ludiše v Braniborech v Čechách, Jitka v Daliborovi, Anežka i Karolína ve Dvou vdovách, Nanetta ve Falstaffovi, titulní role v opeře Káťa Kabanová, Gorislava v Ruslanu a Ludmile, Libina v Šárce, Nasťa v Tarasově rodině aj. Jiné role alternovala s vynikajícími sopranistkami brněnské opery, např. Jindrou Pokornou, Emilií Zachardovou, Mílou Ledererovou, Alenou Novákovou, Květou Belanovou, Jadwigou Wysoczanskou (také pozdější kolegyní v Národním divadle v Praze), ale i Soňou Spurnou a Blaženou Koskovou.

Úroveň operního domu vždy dělají dobří dirigenti a na ty měla Libuše Domanínská v Brně štěstí. Spolupracovala s takovými osobnostmi, jakými byli např. Zdeněk Chalabala, Antonín Balatka, František Jílek, Bohumír Liška, Robert Brock, Václav Nosek a další. S některými se také později setkala v Praze. Domanínská vystupovala v operách, které režírovali Miloš Wasserbauer, Ota Zítek, Aleš Podhorský, Oskar Linhart, Josef Munclinger, Milan Pásek, ale i Rudolf Málek, Jiří Fiedler nebo Hanuš Thein.

Brněnskou operu Libuše Domanínská milovala a vřele na ni vzpomínala i v době svého pražského působení. S mnoha brněnskými kolegy se později setkala na jevištích pražského Národního divadla, ať už zde získali angažmá nebo jen hostovali. Nikdy nevynechala příležitost, aby nebyla přítomna hostování brněnské opery v Praze. Z brněnského jeviště vedla její cesta nejen do Prahy, ale i do Vídně, Buenos Aires a na další světové operní scény.