Festival Dvořákova Praha byl zahájen koncertem souboru Filarmonica della Scala

Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 je pro každého hráče pomyslná meta, které chce v průběhu své kariéry dosáhnout. Díky své technické obtížnosti je tento koncert vyžadován na konkurzech světových orchestrů a svými poutavými melodiemi velké lákadlo pro publikum. Premiéra tohoto koncertu se konala dne 19. března 1896 v Londýně přímo pod taktovkou skladatele. Interpret, který byl poctěn premiérovat tuto skladbu, byl anglický violoncellista Leo Stern.

Na samém úvodu této slavnostní události zazněla Česká státní hymna. Orchestr Filarmonica della Scala hrál velmi jemným a charakteristickým zvukem, známou a důvěryhodnou melodii písně „Kde domov můj?“ pod taktovkou hudebního ředitele a šéfdirigenta Vídeňského symfonického orchestru Andrése Orozco-Estrady, který je i zároveň od sezony 2014/15 šéfdirigentem Frankfurtských rozhlasových symfoniků, hudebním ředitelem Houstonského symfonického orchestru a diriguje mnoho významných hudebních těles – například Berlínskou filharmonii, Staatskapelle Dresden, Královský orchestr Concertgebouw, Philadelphia Orchestra, Cleveland Orchestra aj. Pod vydavatelstvím Pentatone vychází jeho nahrávky, které jsou neustále pod drobnohledem kritiků.

Německý violoncellista Daniel Müller-Schott, který před třiceti lety vyhrál prestižní Čajkovského soutěž v Moskvě, přijal pozvání zahájit festival Dvořákova Praha violoncellovým koncertem h moll. Dle programu se mohli diváci těšit na vynikající techniku, intenzivní expresivitu a na zvuk vzácného benátského nástroje z dílny Mattea Goffrillera z roku 1727.

Sály v Rudolfinu jsou pověstné svými skvělými akustickými vlastnostmi. Možná s touto skutečností kalkuloval i sólista, jehož začátek koncertu vyzněl pro diváky na balkoně v mezzoforte a později se dynamika v prvních dvou větách propadala do někdy místy i téměř neslyšitelného ševelu – zejména v technických pasážích, kde je harmonie hlavním faktorem a dotváří napětí v hudbě. První věta probíhala v bezpečnějším tempu, melodie zde byly hrané expresivně, ale s jistou odměřeností. Po počáteční technice konce frází „nářků violoncella“ záměrně odsazuje, čímž vytváří zbytečně velké mezery a zvuk společně s napětím se tak v tomto místě vytrácejí. V hlavní teskné melodii, kdy ho doprovází dechová sekce, zejména flétny, užil jako výrazového prostředku glissanda. Orchestr reagoval pohotově na každé gesto dirigenta, doprovázel sólistu vnímavě a dynamicky přívětivě.

V druhé větě se konečně objevily náznaky emocí a vroucnosti během hry lidově působící melodie po D struně. Tempo bylo standardní, technika opět hůře slyšitelná. Ke konci této věty na počátečních dvou taktech kadence bylo znát, že se nástroj během hry trochu rozladil, což si violoncellista uvědomil a intonaci tomu přizpůsobil.

Třetí věta vzbudila dojem, že veškerou energii, dynamiku a emoce si šetřil interpret pro tuto větu. Technika byla zahrána dokonale, lehce, ale zároveň byla i slyšitelná, dynamika místy vygradovala i do silnějšího zvuku. Koncert pro violoncello a orchestr h moll je oblíbený právě pro vroucnost svých melodií, ale i pro pokoru, se kterou Dvořák psal i tvořil. To mi v této interpretaci nesmírně chybělo.

Orchestr Filarmonica della Scala se věnuje zejména symfonickému repertoáru, kvůli němuž byl i založen. Hostuje v nejprestižnějších sálech světa a spolupracoval s mnoha světovými dirigenty – například Danielem Barenboimem, Valerijem Gergijevem, Wolfgangem Sawallischem aj. Orchestr je schopen neskutečné dynamiky – mistrného piana, kdy se hudba jeví jako vzdálená ozvěna nebo také ohromného forte.

Další skladbou večera byla Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“. Již při první větě oslovil orchestr publikum svojí neskutečnou energií, perfektní souhrou a klenutými melodiemi. Až na jedno zřetelné nadechnutí hobojisty působila dechová sekce jako kdyby nepotřebovala dýchat, až tak byly melodie propojené a vyzpívané. Slavná melodie druhé věty vnesla do sálu teskno po domově, které skladatel cítil během svého pobytu v zahraničí. Pocit odcizení gradoval v každé melodii, které podpořil dirigent vytvořením silného ritardanda, sólisté a orchestr reagovali výhradně na jeho gesta. V následující větě odhalil orchestr širokou škálu dynamiky a během masivního zvuku zněl jako celý batalion. Všeobecně barvy zvuku tohoto tělesa jsou trochu jiné. Charakter každé věty vystihl dirigent dokonale a poslední věta symfonie vítězně zakončila tento slavnostní program. Potlesk byl ohromný a asi by byl i nekonečný, kdyby dirigent neohlásil přídavek tak typický pro orchestr milánského operního domu: předehru z Lazebníka sevillského od G. Rossiniho, která doplnila okázalý večer a stala se tak sladkou třešničkou svátečního koncertu.

Dvořákova Praha – Zahajovací koncert
Pondělí 6. září, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Účinkující:
Daniel Müller-Schott – violoncello
Filarmonica della Scala
Andrés Orozco-Estrada – dirigent

Program:
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“