Vittorio Grigolo: Každý umělec musí hledat svou vlastní jedinečnost

V těchto dnech záříte v nové inscenaci Hoffmanových povídek v La Scale. Můžete nám říct něco málo o této hudbě a možná o produkci? Je to vaše první spolupráce s Davidem Livermorem? Bohužel se nejedná o operu, která by se lokálně uváděla příliš často, proto jsme rádi, že se bude vysílat živě, ale jak vnímáte operní přenosy vy? Jste fanouškem projektu The Met: Live in HD a jim podobných?
Hudba je velmi krásná a specifická, pamatuji si sladké tóny Barcarolle z doby, kdy jsem byl dítě. Uhrančivý příběh tří žen, které se mezi nimi střídají, pak sled fantastických světů, kde se drama a hudba harmonicky prolínají. Tuhle roli miluji, i když je neprostupná a plná obtížných pasáží. Hoffman musí vždy být schopen utáhnout celý příběh a fungovat jako spojka mezi všemi ostatními rolemi. Je to velké zadostiučinění, když se dostanete na konec, víte, že jste dali všechno. Věřím, že v mém případě to tak diváci cítí.

S Davidem Livermorem se naše cesty již zkřížily, když jsme společně pracovali na tzv. inauguraci La Scaly během covidu. Koncert se namísto před živým publikem “jen” natáčel a Davide dohlížel na všechny minirežie různých árií. Myslím, že je to velký génius této doby a vyzrálý režisér, plný nápadů se silným základem, vycházejícím z činoherního divadla a obohacené o jeho vášeň pro zpěv. Jsem velmi rád, že jsem s ním mohl pracovat na této nové inscenaci Hoffmanna, která se kvůli rozpočtovým omezením potýkala s mnoha problémy. Ale když máte nápady a znáte způsob, jak jich úspěšně dosáhnout, kouzelný lektvar je zaručen. Mám za to, že televize jako vysílací medium je důležitá, protože umožňuje rozšířit naše umění a povědomí o něm těm, kteří nemohou být přítomni v divadle. Vždy jsem věřil, že média jsou velkou pomocí pro šíření umění. Rovněž doznávám, že to nám umělcům pomáhá zdokonalovat se, učit se práci před kamerou. Například mnohá gesta, která bývala velká, se nyní musí zmenšit, aby mohla projít touto magickou katodovou trubicí, která pak vše nadměrně transformuje a zesiluje. Je to tak trochu cukr i bič: skutečné kouzlo, které je třeba milovat, ale také se ho bát!

Všeobecně jste znám jako italský tenor. Jaké je vaše vlastní chápání italské kultury a identity a proč se tak liší od zbytku světa?
Tak to děkuji za kompliment! Být italským tenoristou znamená být sluncem za jak chladného, tak i teplého dne a zároveň být oknem s výhledem na pobřeží Amalfi. Stručně řečeno, být slunečný a mít stejnou kvalitu ve zpěvu, ale především: jednoduchost ve vyzařování. Tak nějak by to mělo být. Zpívat tak bezmyšlenkovitě, jako když jste ve sprše! Být považován za italského tenora s sebou samozřejmě nese i povinnosti a nároky. Mohou být užitečné pro udržení vysoké úrovně koncentrace, ale především hluboké úcty k zemi, odkud pocházím, s vědomím, že mohu sloužit jako velvyslanec, který bude pokračovat v její skvělé hudební tradici, respektive opeře.

Jste uznávaný nejen pro kvalitu svého hlasu, ale také proto, že je snadno rozpoznatelný. Čím to je? Jak se odlišujete od mnoha jiných dobrých tenorů, jejichž hlasy (jakkoli dobré) jsou od sebe téměř k nerozeznání?
Myslím si, že být uznávaný a mít hlas, který vyčnívá z řady, je klíčovým bodem pro úspěch v kariéře umělce. Každý umělec v každém oboru musí tuto jedinečnost hledat a přivést ji k odlišení od ostatních. Je to cesta, kde člověk hledá barvy a nuance, které pak společně vytvářejí podstatu jeho umění. Ať je to cokoli, malba, sochařství, poezie, zpěv atd… Nalezení vlastního prostoru, vlastní dimenze, vlastního jedinečného hlasu! Nic nemůže být jednodušší a zároveň i složitější, pokud mi rozumíte, jak to myslím. Je to směs kapky štěstí a spousty studia, práce a vášně.

Ve vašem repertoáru jsou především italské a některé francouzské opery. Plánujete v budoucnu převzít role v jiném jazyce? Znáte nějaký český repertoár? Myslím, že byste byl v Rusalce velkolepý Princ!
Francouzštinu miluji, protože jsem ji studoval jako dítě, a italština je můj mateřský jazyk. Už jsem hrál role i v dalších jazycích, jako je Bernsteinova West Side Story nebo Wagnerův Bludný Holanďan, kde jsem ztvárnil Steuermanna. Obě ty role jsem měl moc rád. Možná jednou předvedu Lenského v Evženu Oněginovi… kdo ví! Teď, když jste poukázal na roli Prince v Rusalce, dal jste mi brouka do hlavy, protože tu roli jsem vždy miloval!

Jaké by bylo vaše vysněné operní představení? Představte si, že si můžete vybrat jakoukoli operu, jakýkoli dům, jakékoli obsazení, jakéhokoli režiséra, orchestr, maestra atd.? Co by byla ideální opera á la signore Grigolo?
Mé vysněné představení je vždy to, na kterém právě dělám. Vždy se snažím neodvádět pozornost k jiným věcem, které jsou ještě daleko, a raději si užívat přítomnost a to, co mám právě po ruce. A především: Ideální opera ještě nebyla napsána… a těžko říct, zda jí někdo vůbec kdy napíše (smích). Nemohu vybrat jednu operu, režiséra, dirigenta, divadlo. Je lepší být vybrán než si vybírat.

Pokud byste mohl pozvat jakoukoliv postavu z operní literatury na skleničku, kdo by to byl a proč?
Tak těch by bylo opravdu hodně. Můžu jich vybrat několik? Co takhle uspořádat pořádný mejdan, kde by se rozlévalo mé víno a kde by se veselí, hádky, vášně, úklady a dramata odehrávala až do rána?!

Vittorio Grigolo v Praze vystoupí se stejným recitálem, se kterým nedávno sklidil velký úspěch v milánské La Scale. Detaily včetně programu jsou dostupné na stránkách pořadatele.