Onutė Gražinytė na Moravském podzimu, tentokrát sólově

První část recitálu sestávala ne zcela tradičně z řady preludií tří autorů. Pásmo rámovala Skrjabinova preludia z opusů 11, 17, 39 a 48, která ilustrují Skrjabinův přerod z romantického, „chopinovského“ skladatele v autora s velmi specifickým hudebním jazykem i náhledem na svět. Preludia z nižších opusů z roku 1896 jsou ozvuky Skrjabinových prvních cest po Evropě, kdy teprve začínal s koncertní a kompoziční kariérou. Opus 39 z roku 1903 pochází z období Skrjabinovy Čtvrté sonáty a prvních symfonií, kdy se postupně rodí jeho koncepce spásy světa uměním. Opus 48 z roku 1905 byl napsán v době, kdy se Skrjabin ve třetí symfonii, Božské básni, poprvé pokusil propojit filozofii s hudbou.

Skrjabinova preludia spojila Onutė Gražinytė se skladbami zakladatele litevské národní hudby, symbolistického malíře a také Skrjabinova přítele, Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise. Stejně jako Skrjabin, také Čiurlionis kompozičně navázal na Fryderyka Chopina. Na čtvrtečním koncertě zazněla čtyři jeho preludia z let 1901 a 1902, která jsou ve zvuku ještě velmi romantická, Chopin je v nich však slyšet už jen jako inspirační zdroj osobitého skladatele.

Jako třetího autora preludií zvolila klavíristka Oliviera Messiaena, od nějž zahrála Preludium č. 1 „Holubice“ a č. 7 „Tichý nářek“. Messiaen svá preludia psal v letech 1928–1929 v závěru studií na pařížské konzervatoři a navazuje v nich na Debussyho. Impresionistický zvuk Messiaen spojil i s konkrétními barvami. Každé preludium má přiřazenou barevnou charakteristiku – Holubice je „oranžová, s fialovým žilkováním“, Tichý nářek „sametově šedý, s fialovými a zelenými odlesky“.

Pásmo preludií bylo velmi vydařené, jak koncepčně, tak interpretačně. Interpretka hrála miniatury takřka bez přerušení, takže vznikl zajímavý efekt prolínání romantické a impresionistické poetiky. Některé přechody byly posluchačsky kouzelné, velmi dobře se například pojila křehká Messiaenova preludia s hudbou Alexandra Skrjabina, jehož hudba má ve zvuku s francouzskými impresionisty mnoho společného a s Messiaenem sdílí nejen barevné slyšení hudby, ale také snahu o přesah hudby a duchovna.

Sólistka první část koncertu přednesla vesměs velmi intimním zvukem, s dynamikou šetřila, ale dramatičtějším místům dodala potřebný zvuk. Škoda jen, že právě ve Skrjabinových preludiích, která vyžadují velmi citlivou pedalizaci, jako by interpretka úplně neodhadla akustiku sálu, takže výsledný zvuk nebyl místy dostatečně pročištěný.

Před pauzou Gražinytė opustila preludia a uvedla dílo Stigmos Alvidase Remesy, litevského skladatele převážně chrámové hudby. Stigmos jsou věnované stigmatizaci Františka z Assissi. Pět vět zobrazuje pět Kristových ran, které se objevily také na těle světce.

Cyklus skutečně působí spíše jako sled zvukových obrazů, než celek s jednolitou gradací. Střídají se výrazné disonantní plochy s tichými konsonantními místy, skladatel využívá extrémní polohy nástroje, klastry, v jednom místě také hru na struny. Cyklus je charakteristický ostrými střihy a jistou repetitivností. Kompoziční technika by se dala přirovnat například k pozdním klavírním sonátám Luboše Fišera.

Gražinytė soubor podala velmi přesvědčivě a zajímavě. Zařazení Stigmos do programu hned po řadě jemných miniatur ale nebylo úplně šťastné. Interpretka se pravděpodobně snažila o vytvoření ostrého kontrastu, efekt byl ale poněkud rozpačitý.

Druhou polovinu koncertu zahájila Poema č. 4 polsko-litevského skladatele Vytautase Bacevičiuse. Také tento autor má co do činění se Skrjabinem, byť nepřímo. Ve svém pozdním díle vytvořil koncept „kosmické hudby“, kterým na Skrjabina navazuje. Poema z roku 1929 je také svým způsobem skrjabinovská, názvem i hudebním obsahem. Bacevičius pracuje s aluzí na Tristanův leitmotiv z Wagnerovy opery Tristan a Isolda a vůbec s tristanovskou chromatikou, z níž vycházel také Skrjabin. Skrjabinovský je i závěr Poemy, který vyšumí nečekaně do ticha.

Jako další skladbu zařadila klavíristka Dubnová preludia Vítězslavy Kaprálové z roku 1937, která patří mezi poslední její skladby z doby pražských studií před odchodem do Francie.

Je vždycky zajímavé slyšet českou hudbu v podání cizinců a zjistit tak, co v ní nacházejí. V tomto případě získala hudba Kaprálové až překvapivě impresionistický nádech. Gražinytė nehrála Dubnová preludia tak pregnantním zvukem, jak je našinec zvyklý je slýchat, zdůrazňovala lyrické a barevné polohy. Výsledek byl na jednu stranu osvěžující, na druhou stranu možná zvukově trochu příliš podobný ostatním skladbám večera.

Na závěr koncertu klavíristka zvolila Sonátu č. 2 skladatelky Grażiny Bacewiczové, sestry Vytautase Bacevičiuse, která se však hlásila spíše ke svému polskému dědictví. Její Druhá sonáta pochází z roku 1953, tedy z velmi nejisté a obtížné doby, což se odráží i v dramatické hudební náplni skladby. Velmi působivá je druhá věta, v níž expresivní melodii střídají názvuky těžkopádného pochodu, a třetí věta s názvem Toccata, která je spíše sžíravým scherzem. Technicky velmi náročnou sonátu Gražinytė přednesla bravurně a s nadhledem. Publikum si dlouhým potleskem vyžádalo ještě přídavek, během nějž klavíristka stejně jako na středečním koncertě také zazpívala.

Celkově se jednalo o velmi příjemný koncert, koncepčně dobře promyšlený, třebaže samotné uspořádání skladeb by si zasloužilo trochu lépe promyslet. Zřetelně nejlépe se interpretka cítila v litevsko-polské části programu, také ostatní skladby však byly předneseny zajímavě, byť někdy možná trochu jinak, než je zvykem.

Moravský podzim: Onuté Gražinyté – Klavírní recitál
5. října 2023, 19:00 hodin
Besední dům, Brno

Program:
Alexander Skrjabin: Preludium B dur op. 17. č. 6
Olivier Messiaen: Preludium č. 1 „Holubice“
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis: Preludium h moll VL 182a
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis: Preludium H dur VL 186
Olivier Messiaen: Preludium č. 7 „Tichý nářek“
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis: Preludium Des dur („Pastorální“) VL 187
Alexander Skrjabin: Preludium Des dur op. 11 č. 15
Alexander Skrjabin: Preludium d moll op. 11 č. 24
Alexander Skrjabin: Preludium C dur op. 48 č. 2
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis: Preludium F dur/a moll VL 188
Alexander Skrjabin: Preludium C dur op. 11 č. 1
Alexander Skrjabin: Preludium D dur op. 39 č. 2
Alvidas Remesa: Stigmos (Stigmata), pět miniatur
Vytautas Bacevičius: Poema č. 4 op. 10
Vítězslava Kaprálová: Dubnová preludia op. 13
Gražyna Bacewiczová: Sonáta č. 2

Účinkující:
Onutė Gražinytė – klavír