Filharmonie Brno potěšila Severočechy ukázkovou Mou vlastí
Festival Lípa Musica je po třiadvaceti letech své existence již zavedenou značkou a nebojím se říci, že v na kulturu skoupém Českolipsku se jedná o hudební vrchol každého roku. Jeho renomé, zosobněné v řediteli Martinu Prokešovi, láká stále zvučnější osobnosti české, ale i zahraniční klasické scény. Jmenujme například Borise Giltburga, Josefa Špačka, Joyce DiDonato či Adama Plachetku.
Přes to všechno je pro místní posluchače, pokud tedy nevyrazí do Prahy nebo Drážďan, možnost slyšet velké symfonické těleso vzácná. Kamenem úrazu je absence vhodných koncertních prostor, které by odpovídaly nutným akustickým a kapacitním nárokům. Dramaturgie je většinou realizována v kulturních domech, kostelích, divadelních a zámeckých sálech. K pořádání takovýchto projektů proto tým Martina Prokeše přistupuje výjimečně.
Má vlast je zajisté základní dílo české orchestrální hudby a dle slov skladatele Vítězslava Nováka „symfonickým evangeliem“. České publikum ji má bezesporu ve svém DNA. Filharmonie Brno ji zařadila do repertoáru v pandemickém roce 2021, kdy tímto cyklem zahajovala svou 66. sezónu. Proto bylo na místě očekávat velkou jistotu provedení.
Šéfdirigent orchestru Dennis Russell Davies je původem Američan, ale od 80. let trvale žije v Evropě a s vedením středoevropských orchestrů a prováděním českých skladatelů má bohaté zkušenosti. V rámci napojení se na Smetanův cyklus navštívil všechna místa, která jsou ve skladbě ztvárněna.
Od prvních taktů bylo zřejmé, že brněnská Má vlast bude oděna do tradičního hávu. Dirigent se rozhodl pro obvyklou interpretaci v rozvážnějším tempu, která dílu sluší a umožňuje, aby zarezonovaly všechny detaily a témbry. Z úvodního Vyšehradu bych vyzdvihla především nádherně znějící dechovou sekci. Každý jednotlivý nástroj jsme slyšeli výrazně a průzračně a pozdější jistá sóla prvního klarinetisty Lukáše Daňhela korunovala celý večer.
Vltava byla nepřekvapivě, ale pochopitelně, nejvíce anticipovanou částí. Smyčce předvedly v plynulých rozkladech krásně plný a vřelý zvuk, ve vesnické polce následovala ukázková práce s dynamikou. V měsíčním tanci rusalek dostala melodie pohádkově křehkou stříbřitou podobu, načež do lyrického pianissima vstoupil motiv putující řeky, která postupně graduje až ke zpěněným Svatojánským peřejím. Orchestr zde ukázal dramatický vrchol svého umu a následně hladce přenesl hlavní motiv z mollové tóniny do durové. V nové, majestátní podobě se ozývá téma Vltavy: vyvolává pocit zdolání překážek, dosažení nové jistoty. Naděje publika byly očividně naplněny, neboť hudebníky odměnilo spontánním potleskem.
Báseň Šárka nebyla navzdory své nosné myšlence přehnaně burácivá a agresivní. Pochod Ctiradovy družiny zněl v podání brněnské filharmonie laškovně a osobně se mi líbil více než Moderato, ma con calore – zobrazení milostného vzplanutí Ctirada k Šárce.
Druhá polovina večera, ač kvalitativně na stále vysoké úrovni, postrádala zapamatovatelný moment. Výjimkou byla melodie husitské písně Ktož jsú boží bojovníci, která tematicky spřízňuje poslední básně Tábor a Blaník. Orchestr se jí zhostil s patřičnou vervou a v Blaníku nás dechová sekce znovu potěšila vynikajícím sólem.
Filharmonici v každém případě po celou dobu vládli kompaktním zvukem, byli precizně sehraní a přesně věděli, co se od nich očekává. Dennis Russell Davies nepatří k těm, kteří divoce máchají taktovkou a vznáší se nad pultíkem, ale i tak vede těleso k maximálnímu výkonu. Hudebníci byli v České Lípě odměněni ovacemi ve stoje a já věřím, že na kompletní provedení Mé vlasti se tu bude dlouho vzpomínat.
Lípa Musica: Zahajovací koncert
6. září 2024, 19:00 hodin
Česká Lípa, Kulturní dům Crystal
Program
Bedřich Smetana: Má vlast
Účinkující
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]