Nejen Medaile za zásluhy, ale i Řád Bílého lva pro české umělce

28. října 2024 se rozhodl Prezident Petr Pavel udělit Medaile za zásluhy 1. stupně mnohým hercům, scénáristům, režisérům, spisovatelům, ale i zpěvákům. Nejvyšší vyznamenání Řád Bílého lva občanské skupiny 3. třídy byl propůjčen vedle prof. Ing. arch. Evy Jiřičné, dr. h. c, i choreografovi a tanečníkovi Jiřímu Kyliánovi.

Jiří Kylián

Pražan narozený 21. března 1947 byl nadšeným tanečníkem již od mládí. Jako dítě se věnoval akrobacii a posléze tanci v rámci Školy baletu Národního Divadla v Praze. Odsud jeho kroky vedly na Taneční konzervatoř hlavního města Praha, kde vytvořil své první dvě choreografie Nine eight´s a Quartet na hudbu Bély Bartóka. Díky stipendiu na Royal Ballet School v Londýně se setkal s Johnem Crankem a získal angažmá ve Stuttgart Ballet. Zde vytvořil za svého působení v letech 1969–1975 několik choreografií. Jeho působení bylo víceméně ukončeno předčasnou smrtí Johna Cranka.

Nové angažmá si jej našlo v Haagu v Nederlands Dans Theater, kde působil nejprve jako choreograf a částečně se podílel na uměleckém vedení. Zlomem byla jeho choreografie na Janáčkovu Sinfoniettu na americkém festivalu Spoleto-Charleston, kam byl pozván impresáriem Josephem Wishym. Dílo mělo takový úspěch, že otevřelo Kyliánovi cestu nejen do NDT, ale i do celého světa. Jeho hlavním fokusem však bylo Nizozemské taneční divadlo, kde vytvořil několik odnoží hlavního souboru. Ten se jmenoval NDT 1, vedle něj díky Kyliánovi vznikla juniorská skupina s názvem NDT 2 a mezi posledními založil zcela unikátní ansámbl NDT 3, určený „pro výjimečné tanečníky mezi čtyřicítkou a smrtí”. Ke konci tisíciletí začal Kylián postupně opouštět Nizozemské divadlo a věnoval se choreografické činnosti v zahraničí.

Včerejším nejvyšším vyznamenáním Jiří Kilián doplnil prestižní ocenění, která získával celý svůj život po světě, i českým oceněním. Po Prix Benois de la Danse za choreografie As If Never Been a One of a Kind, po Řádu oranžsko-nassavském, čestném doktorátu na Juilliard School v New Yorku, po Ceně Laurence Oliviera, Řádu umění a literatury, hodnost velitele, po Řádu čestné legie, hodnost rytíře, Rytířském kříži uděleném polským prezidentem Aleksanderem Kwaśniewským, Řádu Prince Oranžského pro umění a vědu uděleném nizozemskou královnou Beatrix a po Zlaté medaili za zásluhy z roku 1997.

Dagmar Pecková

Svou pěveckou kariéru začala studiem na Státní konzervatoři v Praze. Po angažmá v Drážďanech v Sächsische Staatsoper, často cestovala a účinkovala i v Berlíně, kde byla několik let členkou Staatsoper v Berlíně. Za svou dlouhou kariéru vystoupila v Carnegie Hall New York, Amsterdamu, Ženevě, v Národním divadle v Praze, v opeře de Monte-Carlo, v Londýně, San Franciscu, Paříži a Lisabonu. V roce 2000 získala cenu Thálie za roli Carmen. Stále se aktivně podílí na pěvecké umělecké scéně. Vedle operního repertoáru se věnuje též písňové tvorbě především Gustava Mahlera. Ve spolupráci s dirigentem Jiřím Bělohlávkem natočila CD s s písněmi autorů pozdního romantismu a modernistická díla.

Marie Rottrová 

Od Rozmarného stvoření po Medaili za zásluhy o stát v oblasti umění. Česká zpěvačka, dcera varhaníka, sbormistra a operetní zpěvačky. Ještě jako amatér, začala koncertovat s velkým orchestrem Břetislava Pěchníka. V 60. letech prošla několika hudebními tělesy například instrumentální skupinou F. Trnky, která natáčela v Československém rozhlase, Ostravským rozhlasovým orchestrem, rockovou skupinou Samuel, souborem Majestic. Její stále více se rozšiřující specializace na soul vedla k časté spolupráci s Flamingem Richarda Kovalčíka. Často zpívala písně anglické případně převzaté ze zahraničí. Nicméně měla štěstí i na původní české písně a texty. Například Řeka lásky, Zřejmě letos nikde nejsou kytky nebo Měli jsme se potkat dřív, kteréžto písni si napsala text sama. Z dalších z jejích hitů z vlastní tvorby můžeme zmínit Ach lásko, Gobelín a Labutě. Podle Arethy Franklinové je Marie Rottrová nazývána “česká Lady Soul”. Diváci si ji zamilovali v jejím televizním pořadu Divadélko pod věží.

Petr Janda

Český rockový zpěvák, kytarista a skladatel, jehož život je spjat se skupinou Olympic, v níž je dlouhá léta frontmanem a pro kterou složil mnoho hitů. Jeho prvním hudebním nástrojem byly housle, stejně jako jeho otce, který jej k hudbě přivedl. V začátcích fungování kapely často doprovázeli na nahrávkách jiné interprety. Velkým zlomem pro jejich kariéru a úspěšným titulem se stala píseň Dej mi víc své lásky. Často spolupracoval na písních pro Marii Rottrovou, Hanu Zagorovou nebo Václava Neckáře. Druhý dech, získala jeho hudební kariéra v 80. letech, kdy založil nahrávací studio Propast, současně v anketě Zlatý slavík časopisu Mladý svět s kapelou obhájili trojnásobné vítězství v letech 1981–1983 a v letech 1996–1998 znovu nastolili tříletou vládu na první příčce v Českém slavíkovi. Akademie české populární hudby uvedla Jandu v roce 1993 do Síně slávy. V letech 1992–1997 byl Petr Janda předsedou výboru Ochranného svazu autorského (OSA). V rámci dvojitého jubilea jeho narozenin a výročí šedesáti let skupiny Olympic byl v roce 2022 natočen dokumentární film, který letos vyšel do kin, s názven Django.

Všem novým laureátům gratulujeme.