Album týdne Normana Lebrechta: Co dělat, když se svět hroutí – Poslouchejte Oistracha a neřešte to

Jaký byl můj týden? Z velké části byl věnován plenění rakve jednoho z nejúchvatnějších houslistů v historii. David Oistrach, rodák z Oděsy (tedy spíše Žid ukrajinský než ruský), udával tón houslové hry během éry Sovětského svazu. A to nejen svými vlastními vystoupeními, ale i prostřednictvím vystoupení svých moskevských žáků, mezi něž patřili Oleg Kagan, Gidon Kremer, Lydia Mordkovich, Nina Belina, Stojka Milanova, Rimma Sushanskaya a mnoho dalších, nemluvě o jeho vlastním vynikajícím synovi Igorovi. Zachovával si jedinečný individualismus v autoritářském státě a učil mladé hudebníky hledat vlastní cestu k proměnlivým významům hudebního díla. Od konce padesátých let byl vysílán na turné a pro západní publikum, až příliš znavené prázdnou virtuozitou, byl zjevením.

Tato kompilace obsahuje rozhlasové nahrávky z ruských archivů a komerční nahrávky pro zaniklou značku EMI. Některé z nich se téměř nedají poslouchat. Čajkovského koncert z roku 1938 byl zřejmě natočen na smirkový papír – zařazen je proto, že Oistrach hraje pasáž, která se neobjevuje v žádné tištěné partituře – osobní inspirace, kterou rychle převzali všichni ostatní. Jakékoliv akustické nepohodlí okamžitě zmírní Sérénade mélancolique z roku 1954, dirigovaná Kirillem Kondrašinem, v níž by Oistrachova lidskost dokázala obměkčit i srdce toho nejzarytějšího aparátčíka.

Nebudu vás obtěžovat polovinou toho, co jsem slyšel, ale je tu Hindemithův koncert, kterému Oistrach dává polibek života, příval Mozartů, kde protančí celou noc, a oba Prokofjevovy koncerty, v nichž je nedostižný. Beethovenův Trojkoncert je naservírován posluchači ve dvou verzích – notoricky známá berlínská s Richterem, Rostropovičem a Karajanem a provedení z roku 1958, dirigované Malcolmem Sargentem, s Philharmonia Orchestra a skromným Lvem Oborinem a Svjatoslavem Knuševickým, mistrovské dílo jemné komunikace.

Opakovaně jsem přehrávání pozastavoval, abych se zamyslel nad efektivitou dirigentů Alcea Galliera, Andreho Cluytense, Jeana Martinona, Nikolaje Malka a Sixtena Ehrlinga, neopěvovaných hrdinů EMI. Od těchto mistrů se můžeme mnohému naučit. V neposlední řadě nelze nezmínit George Szella a Otto Klemperera, kteří se Brahmsova koncertu zhostili dvěma velmi odlišnými způsoby.

Nemám dost místa na to, abych obsáhl tucet neuvěřitelných, zapomenutých sovětských skladatelů a nepřeberné množství nádherné komorní hudby včetně Schubertova Oktetu… Vypadá to, že o program na vánoční svátky je postaráno a polovina rozpočtu na dárky je také pryč. Nevadí. Oistrach, který zemřel v roce 1974, žije v této těžké krabici dál a jeho zjevení je stejně strhující jako vždy.

David Oistrakh — The Complete Warner Classics Edition

– set obsahuje 58 CD a 3 DVD

Label: Warner Classics
Datum vydání: 18. října 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ****