Svědomitě nepřipravené kočkování s DEKKADANCERS

Taková improvizace má v tanci a pohybovém divadle mnoho podob. Někdy může jít o zcela abstraktní kompozici podobnou té hudební. Celé potěšení z tvorby tady a teď spočívá na využívání principů nejrůznější kombinatoriky a vrstvení, napojení na hudbu na úrovni pocitu, rytmu, na energii spoluhráčů-spolutanečníků, reaguje tu pohyb na pohyb a impulz na impulz. Situace vznikají, ale tak jako energické rozmachy štětcem, jenž nemaluje nic určitějšího než atmosféru.

Nebo je naopak situační a herecká, taková, kdy z každého z těch zřetězených setkání vykrystalizuje situace zcela jasná, vypointovaná, ale překlápí se hned v jinou. Třeba taková, na které jsou postaveny Stand’artní kabarety souboru Vosto5. A soubor My kluci, co spolu chodíme se pohybuje také v tomto hájemství, žánrově ovšem na půli cesty mezi oběma světy, tím pohybově nonverbálním a hereckým. Kombinují pohybový humor se slovním, rozvíjejí scénky s postavami a charaktery, a zásadní je pro ně právě zábavnost. Možná proto si do své série Svědomitě nepřipravených střídaček setkání přizvali ke společnému vystoupení DEKKADANCERS, kteří s nimi sdílí lásku k humoru (občas trochu nekorektnímu a drsnějšímu).

Vyzyvateli jsou Kluci a DEKKADANCERS přijali. Oba soubory se ale sešly na půdě, kterou velmi dobře znají, na Jatkách78. Jejich hodinové představení pohybových i hereckých gagů, ve kterých se co chvíli stíraly profesní rozdíly, aby všichni splynuli v jednu skupinu, mělo za úkol diváky především pobavit, a to naplnili vrchovatou měrou. Jak jsme se mohli dozvědět, šlo skutečně o nepřipravené setkání – nebylo určeno žádné téma, žádná struktura či pokyny, jak postupovat. O to obdivuhodnější tedy byla sehranost a fantazie umělců. V několika málo okamžicích snad dynamika trochu poklesla a rozhostilo se několikavteřinové ticho, ale toho si snad diváci ani nestačili povšimnout.

Z Kluků se humorného jamu zúčastnil Lukas Blaha Bliss, Andrej Lyga a Šimon Pliska, za DEKKADANCERS se odvážili Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar, Patrik Čermák a Mathias Deneux. „Kluci“ jsou absolventy nonverbálního divadla, takže jde o fyzicky zdatné performery, kteří se nemusí bát ani fyzické interakce a partneřiny s tanečníky, ačkoliv v jejich improvizaci nikdy nechybí především slovo. Ondřej Vinklát je zase skvělý hudebník, nebojí se řeči, zpěvu ani beatboxu, Štěpán Pechar, ten je rozený bavič a Mathias Deneux má komično přímo v krvi svého demicharakteru, zatímco Patrik Čermák, i když exceluje jako představitel záporných rolí, má přirozeně projev mírný a vlídný. Není divu, že si oba tábory tak báječně porozuměly a že se jim podařilo vytvořit hodinovou komedii, protože humor na jevišti je jim přirozený. Byl cítit vzájemný respekt, v němž se zbytečně netlačili ani do hereckých etud, ani do příliš náročných tanečních variací, kdy by mohly vyniknout rozdíly, právě naopak spíš vzájemně zkoumali svůj slovník a rychle přiskočili na pomoc váhajícím.

Tanečníci DEKKADANCERS působili ze začátku až nezvykle mírně, osahávali si terén, než se energie obou skupin zmnožila. Mathias Deneux na jeviště přišel oblečen od hlavy k patě v merchi obchodního řetězce Lidl (až později se ukázalo, do jakých vrstev je tanečník ve skutečnosti obrandován!), před sebou nákupní vozík s nejrůznějším oblečením a doplňky, Šimon Pliska se jej marně snažil vytlačit ze scény a vše se stočilo k tématu jazykové bariéry. Mathias pak přijal alter ego francouzského, tedy galského kohouta, ale trochu neurotického a oškubaného, kteréžto figury se přidržel, protože skýtala mnoho prostoru k rozehrání pohybové parodie i hereckého gagu. Strhával na sebe pozornost zpěvem a nejrůznějšími dalšími kousky, až ho museli jeho kolegové krotit.

Všichni performeři se směle pouštěli do akrobatických formací a tanečníci si do toho občas zajamovali jen svým vlastním tělem, zatímco především Lukas a Andrej zase postupovali cestou jazykové hry, ze které se ovšem vylouply další situace, včetně obrazu netradičního manželského páru a atypické rodinky, a dalších. Bylo patrné, kdy kdo převzal znamení nebo výzvu ke společné synchronizované pohybové akci, ale závěrečná absurdní hromadná scéna, kdy se performeři změnili v jediný hrozen urostlých mužských těl, vyplynula tak organicky, jako kdyby se na ni byli domluvili předem.

Neopomenutelnou složkou byla i stejně improvizovaná hudba, v programu na webu jsou vedeni jako hudebníci Tomáš Kůgel, David Lomič a Haštal Hapka, za klávesami a mixážními pulty se jim ale občas pletli performeři, také kolovaly mikrofony a hudebně se projevit neodolal především Ondřej Vinklát jakožto multitalent. Světelný design tvoří zkušeně Jonatan Vnouček (který také pochází z líhně HAMU, ale s Kluky jako performer nevystupuje). Je obdivuhodný jeho postřeh, s nímž dokáže měnit a podbarvovat atmosféru na jevišti, ať už barvou nebo intenzitou světel, ale také práce s reflektory. V jednom okamžiku se „honba za světlem“ stala i součástí vydařeného skeče.

Kdo performanci neviděl, si ale stěží dokáže představit, jak náramná zábava to, při zachování pohybových kvalit, ve výsledku byla. Kvalitní pohyb a nenáročný humor prostě svoje místo má, protože člověk se nemůže pořád živit jen intelektuálními tématy. Klukům bravo a brzy na shledanou!

My kluci, co spolu chodíme a DEKKADANCERS: Svědomitě nepřipravená střídačka
Tvůrci & obsazení
My kluci, co spolu chodíme: Lukas Daniel Blaha Bliss, Andrej Lyga, Šimon Pliska
Výběr z členů souboru DEKKADANCERS: Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar, Patrik Čermák, Mathias Deneux
Hudba: Tomáš Kůgel / David Lomič / Haštal Hapka
Světelný design: Jonatan Vnouček
Uvedeno poprvé a naposledy 17. 1. 2025, Jatka78