Capuçon a Viotti proměnili Dvořákův koncert v emocionální mistrovské dílo

Beriova hra s tradicí

Večer zahájily Quattro versioni originali della “Ritirata notturna di Madrid” di L. Boccherini Luciana Berii (1925–2003). Skladba vznikla v roce 1975 na objednávku Filarmonica della Scala a dle zadání měla být krátkým zahajovacím kusem orchestrálních koncertů orchestru. Berio se rozhodl zpracovat “madridská nocturna” svého krajana Luigiho Boccheriniho, který v Madridu žil. Nebylo to poprvé ani naposled, co přepracoval skladby svých kolegů, případně své vlastní. Kdo dílo neznal a čekal Beria modernistu, byl přinejmenším překvapen. Neboť v sále to jen sládlo, rokoková hudba jako vyšitá, ale nebyl by to geniální Berio, aby do díla nevpašoval zajímavou a hravou hudební formu variací všemi možnými způsoby a především vynalézavou instrumentaci.

Druhou ze skladeb byl Koncert pro violoncello a orchestr h moll Op. 104 (1894–1895) Antonína Dvořáka, patrně jeden z nejhranějších a nejznámějších koncertů pro tento nástroj. Vznikl v posledním roce Dvořákova pobytu ve Spojených Státech, na vrcholu jeho tvůrčích sil. Navzdory tomu, že violoncello jako hudební nástroj neměl Dvořák příliš v oblibě, napsal na základě inspirace Violoncellovým koncertem Victora Herberta, který v New Yorku slyšel, dílo, které se stalo takřka povinným repertoárovým číslem každého sólisty na tento nástroj. Možná pro svou melancholii, niternost, duchovní hloubku, monumentální výraz a velkorysé proporce. Orchestr je v tomto díle sólovému nástroji zcela rovnocenným partnerem.

Gautier Capuçon a Dvořák: Technická brilance i hluboká emoce

Dvořák dokonale využil velkého rozsahu nástroje, zejména jeho zpěvnosti. Závěrečnou třetí větu po návratu do Čech přepracoval. Koncert přednesl Gautier Capuçon, mladší bratr neméně slavného houslisty Renauda Capuçona. Na violoncello hraje už od pěti let a s nástrojem je bytostně spojen. Jeho neuvěřitelná, samozřejmá technika, které si vlastně ani nevšimneme, je podtržena výraznou muzikalitou a pozoruhodnou zvukovostí a množstvím barev na sametově zbarveném nástroji Mattea Goffrillera z roku 1701.

Dvořák v “italsko-francouzské” interpretaci nezněl pateticky, jak jsme na to my Češi často zvyklí, byl krásně dramatický, zpěvný a vroucí. Dirigent Lorenzo Viotti pracoval s kontrastními tempy a dynamikou, ritardandem i accelerandem, doslova vymazlil nástupy a návaznosti jednotlivých nástrojů, případně nástrojových skupin.

Druhá věta koncertu byla nesena velmi pomalým tempem, Dvořákovu inspiraci českým lidovým folklórem nezapře, ale v provedení Filarmonica della Scala zněla velmi romanticky, s krásně vystavěnými pauzami a přechody v rytmu přirozeného lidského dechu, což dalo Dvořákovu dílu další možný rozměr.

Třetí věta Rondo pracovala s ještě většími tempovými kontrasty, byla opět vzdušná, lehká a až verdiovsky temperamentní. Není divu, že toto náročné dílo je často označováno jako Dvořákova 10. symfonie a v tomto duchu jej Lorenzo Viotti vystavěl, takže téměř čtyřicetiminutová skladba vyzněla ve své šíři i hloubce, závažnosti a lyrice, přitom ale svěže, nezatěžkaně a plná hlubokých emocí. Bez absolutní souhry sólisty a orchestru v nástupech, výrazu a troufám si říci i po lidské stránce, by tato mimořádná interpretace nebyla možná. Gautier Capuçon po velkých ovacích přidal ještě dalšího Dvořáka.

Romeo a Julie: Precizní tempa, síla emocí a dokonalá souhra

Ve druhé polovině koncertu zazněl výběr ze tří suit z baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Světová premiéra baletu proběhla 30. prosince 1938 v Brně poté, co Kirovovo divadlo v Petrohradě stejně jako Velké divadlo v Moskvě od jeho prvního provedení odstoupilo. Lorenzo Viotti si s vynikajícím orchestrem může dovolit skutečně všechno, svižná virtuozní tempa i téměř neslyšitelná, přesto přesná piana a pianissima, díky kterým Prokofjev vyzněl noblesně a vyšperkovaně. Např. hravost ve scéně Ulice se probouzí, tíha, tragika, smutek i síla v obraze Tybaltova smrt, něha, jemnost a nevinnost v Tanci dívek, dokonalá souhra koncertního mistra s houslemi ve scéně Romeo u Juliina hrobu, či klidné, odevzdané tempo v poslední větě Juliina smrt. Každá z frází byla pečlivě vystavěna, ukončena a navázána na další, což vyniklo především v pomalém tempu, ale i v rychlosti. Sympatická byla také výměna koncertních mistrů v druhé polovině večera. Prokofjevova hudba vyzněla díky precizním tempům, skvělé souhře se vší vroucností, tragikou a lyrikou tohoto snad nejhranějšího baletu 20. století. Celý večer uzavřelo jako přídavek Intermezzo z opery Manon Lescaut Giacoma Pucciniho. 

Lorenzo Viotti debutoval s Filarmonica della Scala v roce 2018 a řídí orchestr na tomto turné. Velký dík za cituplný, hluboký umělecký zážitek, který do šedivých, fádních dnů konce zimy vnesl radost, temperament, silné emoce a naději, že přestože je dnes vážná hudba vývozním a obchodním artiklem, existují ještě umělci, kterým víc než o image a prvoplánový dojem, jde o službu hudbě a nám všem.

P. S.: Právě kvůli tomu by mohli někteří z nás ocenit neskutečnou dřinu, která se za takto zahranými koncerty skrývá přinejmenším tím, že neodejdou ze sálu hned po doznění posledního tónu, aniž umělce odmění potleskem a také tím, že do koncertního sálu nepřijdou v outfitu jakoby se právě vrátili z výšlapu na Großglockner. Což bohužel vyniklo o to víc, když do města přijedou Italové v na míru střižených fracích.

Filarmonica della Scala / Gautier Capuçon / Lorenzo Viotti
25. února 2025, 19:30 hodin
Velký sál, Konzerthaus, Vídeň

Program:
Luciano Berio: Quattro versioni originali della “Ritirata notturna di Madrid” di L. Boccherini (1975)
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 (1894–1895)

Přídavek:
Antonín Dvořák: Kéž duch můj sám “Lasst mich allein” op. 82/1 (Čtyři písně, arr. Gautier Capuçon)

***

Sergej Prokofjev: Montekové a Kapuleti (Suita č. 2 z baletu Romea a Julie, op. 64b)
Sergej Prokofjev: Ranní tanec, Veronské náměstí (Suita č. 3 z baletu z Romea a Julie op. 101)
Sergej Prokofjev: Scéna Ulice se probouzí (Suita č. 1 z baletu Romea a Julie op. 64a)
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, balkonová scéna (Suita č. 1 z baletu Romea a Julie op. 64a)
Sergej Prokofjev: Tybaltova smrt (Suita č. 1 z baletu Romea a Julie op. 64a)
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie před rozloučením (Suita č. 2 z baletu Romea a Julie op. 64b)
Sergej Prokofjev: Ranní serenáda (Suita č. 3 z baletu Romea a Julie op. 101)
Sergej Prokofjev: Tanec antilských děvčat (Suita č. 2 z baletu Romea a Julie op. 64b)
Sergej Prokofjev: Romeo u hrobu Julie (Suita č. 2 z baletu Romea a Julie op. 64b)
Sergej Prokofjev: Smrt Julie (Suita č. 3 z baletu Romea a Julie op. 101)

Přídavek:
Giacomo Puccini: Intermezzo 3. Akt Manon Lescaut

Účinkující:
Filarmonica della Scala
Gautier Capuçon – violoncello
Lorenzo Viotti – dirigent