List z Kanady: Emma Albani, kanadská hvězda opery

Jedna z nejvýznamnějších amerických spisovatelek Edith Wharton (1862-1937) situovala svůj román z roku 1920 The Age of Innocence (Věk nevinnosti, Pulitzerova cena 1921) do New Yorku poslední třetiny 19. století. Tedy do doby ještě před otevřením Metropolitní opery v roce 1883. Opera je v tomto románu důležitou kulisou, kolem niž se odehrávají mnohé intriky hlavních hrdinů.

Tento román je cenným zdrojem informací o tom, jaké úctě a postavení se v té době těšili operní zpěváci, hudebníci a vůbec všichni umělci v Severní Americe. Když se jedna z hlavních hrdinek, Hraběnka Ellen Olenská po ztroskotání svého manželství v Evropě vrátila do New Yorku, usadila se mezi “small dress-makers, bird stuffers and ‘people who wrote’ “ (švadlenami, vycpavači ptáků a lidmi, co píšou), tedy pro její postavení v nevhodné části města.

Román začíná popisem představení Gounodovy opery Faust, ve kterém zpívá slavná švédská sopranistka Christine Nilsson (1843-1921). V představení je všechno značně popletené, neboť “unalterable and unquestionable law of the musical world required that the German text of French operas sung by Swedish artists should be translated into Italian for the clearer understanding of English speaking audiences.” (nezměnitelný a pevně ustavený zákon hudebního světa vyžadoval, aby německý text francouzských oper zpívaný švédskými umělci byl přeložen do italštiny, aby mu jasněji rozuměli anglicky mluvící posluchači). V ložích se během představení místo poslechu řešily všemožné problémy a splétaly intriky. Mluvit se přestalo jen při velkých áriích, ale po jejich odzpívání publikum velmi často z divadla odcházelo.

Do takového světa se v roce 1847 (nebo také 1858, 1850 a podle svých pamětí v roce 1852) narodila v městečku Chambly, 25 kilometrů jižně od Montrealu, do rodiny profesionálního hudebníka Josepha Lajeunesse a jeho manželky Méliny Mignault malá Marie-Louise-Emma-Cécile Lajeunesse, později první kanadská operní superstar Emma Albani. Otec této dívenky byl zkušeným hráčem na housle, harfu, piano a varhany, a tak možná právě proto žil v přesvědčení, že talent se musí rozvíjet už od útlého mladí. Malá Emma tedy denně až čtyři hodiny cvičila na harfu a klavír.

Po matčině smrti v roce 1856 byla Emma zapsána do kláštěrní školy v Montrealu, kde se její otec stal hudebním mistrem. Bylo to vlastně štěstí v neštěstí, protože Emmě se tak dostalo lepšího hudebního vzdělání. Její talent byl nesporný a řádové sestry ji občas držely zpátky, aby nevyhrála všechny místní hudební soutěže. Emma však nedala dohromady dostatek finančních prostředků na další vzdělání v Montrealu, kde ovšem stejně zpěv a vystupování na jevišti bylo považováno pro ženu za nevhodné povolání. Rodina se nakonec přestěhovala do města Albany v USA, asi tři hodiny jižně od Montrealu. Tam se mladá žena stala populární zpěvačkou a ušetřila tak dost peněz na studia ve Francii a v Itálii, kde také změnila svoje příjmení na Albani. Což je italské znění názvu města Albany, kde se cítila tak dobře.

V následujících letech Emma Albani přidala další role: Ophelii v Hamletovi (Thomas), Hraběnku ve Figarově svatbě (Mozart), Lindu di Chamounix (Donizetti) a Marthu (Flotow). Našla si také čas na hostování Paříži, v Rusku zpívala pro cara. Na konci své třetí sezóny v Covent Garden dostala Emma pozvání od anglické královny Viktorie (1819-1901) na soukromý koncert, kde mimo jiné předvedla árii Caro none z Rigoletta.

Královna byla jejím výkonem tak unesena, že ji začala na Windsorský zámek zvát pravidelně.

V roce 1874 podnikla Albani koncertní turné po Spojených státech, v New Yorku zpívala poprvé ve Wagnerových operách – a to v italštině, stejně jak to bylo tehdy zvykem v Covent Garden. V roce 1876 (tedy během své páté sezony v Královské opeře) vytvořila roli Elisabeth v londýnské premiéře Wagnerova Tannhäusera. V roce 1879 se jí narodil syn Frederick Ernest Gye. Roku 1881 byla Madame Albani pozvána do Berlína, aby v Lohengrinovi ztvárnila Elsu, kterou už dříve zpívala v Londýně, pochopitelně také italsky. Pro Berlín ji ale nastudovala v němčině. Německý císař Vilém I (1797-1888) byl tak nadšený, že ji udělil honosný titul Hofkammersängerin.

V roce 1883 se Emma Albani vrátila po dlouhé době zpět do svého rodiště, aby v Montrealu odzpívala tři recitály. Na její příjezd čekalo více než deset tisíc lidí, básník Louis-Honoré Fréchette napsal na její počest báseň. Téhož roku Emma zpívala v Torontu Donizettiho Lucii di Lamermoor. V osmdesátých letech pak následovala další turné po Evropě a Americe a znovu častá vystoupení v Londýně, kde se v roce 1886 setkala s Franzem Lisztem (1811-1886), který ji pochválil za ztvárnění jeho Legendy sv. Alžběty.

Sezonu 1891-92 strávila Emma Albani v Metropolitní opeře v New Yorku, kde se předvedla v operách Les Huguenots (Meyerbeer), Lohengrin (Wagner), Die Meistersinger von Nürnberg a Der fliegende Holländer.