Pozvánka k opožděné oslavě Mistra Moravce

V úterý 21. 6. – tedy již zítra – se ve Dvořákově síni pražského Rudolfina odehraje mimořádný koncert: recitál Ivana Moravce k Mistrovým osmdesátým narozeninám. Akce byla původně naplánována na počátek ledna, tedy do blízkosti data oslavencova jubilea, ale kvůli klavíristově zranění musela být odložena. Vzhledem k mimořádnému významu osobnosti Ivana Moravce přinášíme – kromě plánované recenze koncertu – také následující text, který přijměte jako pozvánku (stále zbývá několik málo volných míst) a zároveň jako hold umělci, který nikdy nebyl mediální hvězdou, přestože mistrovství, kterého ve svém oboru dosáhl, má zcela mimořádné kvality.

Ivan Moravec patří dlouhá desetiletí k absolutní světové špičce v oblasti klavírní interpretace. Výrazně na sebe upozornil již koncempadesátých let, kdy ho slavný italský klavírista Arturo Benedetti Michelangeli pozval k účasti na svých mistrovských kurzech. Jak už to ale často bývá, ani Moravec nebyl doma „prorokem“ a nejdříve se proslavil v zahraničí. Slavnému americkému dirigentovi Georgu Szellovi, který měl úzký vztah k českému hudebnímu životu, se do rukou dostala live nahrávka z koncertu Pražského jara 1962, na níž Moravec provedl sólový part Beethovenova 4. klavírního koncertu. Natolik jej zaujala, že Moravcovi nabídl hostování u Clevelandské filharmonie. Byl to počátek intenzivních vztahů českého klavíristy se Spojenými státy, na jejichž půdě později uskutečnil množství koncertů a kde vznikla řada jeho vynikajících nahrávek. Moravcova koncertní činnost se ovšem neomezila jen na USA, pravidelně vystupuje v řadě evropských zemí, v Austrálii a v Japonsku. Mezi jeho partnery patří přední světové orchestry a špičkoví dirigenti (Jiří Bělohlávek, Simon Rattle, Mariss Jansons, Kurt Masur ad).

Neodmyslitelnou součástí Moravcových aktivit je pořizování nahrávek. Řada z nich byla vydána u zahraničních vydavatelství a v českých zemích byla velmi obtížně dostupná. To se díky masivnímu rozvoji internetu naštěstí stalo minulostí, kromě toho některé snímky vycházejí v reedicích (shodou okolností právě v těchto dnech vychází u Supraphonu reedice již dlouho na trhu nedostupného chopinovského CD vydaného před dvaceti lety vydavatelstvím Dorian). Klavírista často zdůrazňuje, že poslech vlastních nahrávek je důležitý i pro něj samotného, neboť tak nejlépe odhalí nedostatky, na jejichž odstranění pak může pracovat. Mimořádná píle a sebekritika je ostatně pro Moravce typická, stejně jako jeho pověstná skromnost, která je patrná už při každém příchodu na pódium.

Moravcův význam spočívá především v jeho zcela nezaměnitelném, jedinečném interpretačním stylu, který se vyznačuje absencí jakékoli vnějškové efektnosti a neobyčejnou kultivovaností. Ta je výsledkem několika faktorů. V první řadě se jedná o soustředěnou práci s každým drobným detailem, takže při poslechu se zdá, že doslova každý jednotlivý tón Moravec odvažuje na lékárnických vahách. Dále je to kultura úhozu, která umožňuje jemné dynamické odstiňování. Moravcova hra není nikdy hřmotná a neohlušuje ani ve fortissimech. Ostatně zvukovými vrcholy klavírista šetří, pohybuje se spíše v nižších dynamických hladinách, které dokáže obdivuhodně diferencovat. A v neposlední řadě se jedná o promyšlenou pedalizaci, se kterou klavírista pracuje úsporně nejen u klasicistních autorů, ale třeba i při interpretaci Debussyho. Posedlost dokonalostí výsledného zvukového obrazu přivedla Moravce i k hlubokému zájmu o klavírní mechaniku, takže pro něj není problém vlastnoručně opravit případné technické nedostatky nástroje, který dostane k dispozici.

Je pochopitelné, že při takovém způsobu práce je Moravcův repertoár ve srovnání s řadou jiných klavíristů poměrně skromný. V klavíristově diskografii nenajdeme kompletního Chopina ani kompletního Mozarta, jako je tomu u množství jiných interpretů. Moravec si cíleně vybírá jednotlivé skladby, na nichž pak intenzivně (mnohdy celý život) pracuje, opakovaně je uvádí na svých koncertech a některé i opakovaně nahrává (Chopinova Balada č. 4 f moll). Rozpětí Moravcova repertoáru sahá od Bacha, Mozarta, Haydna a Beethovena přes Schumanna a Brahmse až po Janáčka a Debussyho. Jeho největší doménou je však hudba Fryderyka Chopina, kterou dokáže tlumočit s neodolatelnou intimitou a křehkostí.

Mistru Ivanu Moravcovi přejeme do dalších let pevné zdraví a jeho posluchačům mnoho krásných zážitků ať už na koncertech nebo při poslechu nahrávek.