Ivan Moravec a Mozartův „závoj tajemna“

Letos není kulaté jubileum, ale nápad žáků a příznivců připomenout nedožité narozeniny Ivana Moravce byl přesto pěkný. V kinu Ponrepo Národního filmového archivu se ve středu, v předvečer výročí, sešla řada lidí, aby jednomu z největších českých pianistů a jeho uměleckému odkazu vyjádřili úctu. Ivan Moravec se narodil 9. listopadu 1930 a zemřel 27. července 2015.
Ivan Moravec (foto Pražské jaro / Ivan Malý)

Dirigent Libor Pešek, host programu, vyjádřil celoživotní respekt k Ivanu Moravcovi. „Nikdy jsem se neuvolnil,“ přiznal. Byli vrstevníci, měli řadu společných koncertů, užili spolu legraci i „vínko popili“, ale Libor Pešek z něj měl podle svých slov vlastně až strach. Ivan Moravec patřil k těm umělcům, kteří vyžadovali před přípravou na koncert osobní setkání. „Všechno měl domyšleno do posledního detailu a nebylo lehké docílit s orchestrem stavu, aby mu vše vyhovovalo,“ řekl.

Hlavní částí večera byla projekce několika dochovaných archivních televizních záznamů Moravcovy hry. Nejstarší, černobílý, byl z roku 1967. Sedmatřicetiletý pianista na něm hraje s Českou filharmonií pod taktovkou Karla Ančerla Prokofjevův Koncert Des dur. Tedy hudbu, kterou si s ním tak úplně nejtypičtěji nespojujeme – Moravce si pamatujeme především jako interpreta Mozartovy, Chopinovy, Debussyho nebo Brahmsovy hudby.

Na otázku, kdo býval „šéfem“ na pódiu, zda Moravec, nebo on, odpověděl Libor Pešek jednoznačně: „Vždy jsem považoval za normální sólistům do toho nemluvit.“ Tedy ani Moravcovi. „Sólisty jsem vždy doprovázel,“ prohlásil.

Zavzpomínal také na dobu, kdy šéfoval Liverpoolské královské filharmonii. Moravec tam tehdy rovněž hostoval. S orchestrem měli pozvání i do jiného města, do Lancasteru, kde si prý zakládají na tom, že mají výbornou úroveň koncertů s klavírem. Po první větě začal však Ivan Moravec klavír, na který hrál, dolaďovat. Byl mimochodem proslulý tím, že tak činil a že často nástroje – jejich mechaniku – dokonce různě jemně upravoval. „Už nás příště nepozvali,“ konstatoval suše Libor Pešek.

Hommage à Ivan Moravec (zdroj PMPIF)

Raritou byl v programu záznam první věty Sonatiny G dur Antonína Dvořáka. Moravec doprovázel v jednom z koncertů cyklu Hudba z respiria v roce 1978 houslistu Josefa Suka. Komorní hudbě se přitom věnoval jinak opravdu málo. Obvyklému profilu Ivana Moravce odpovídaly v kině Ponrepo víc televizní snímky mozartovské. Romance z Klavírního koncertu d moll zazněla v záznamu, kdy Českou filharmonii řídil při galakoncertu Forum 2000 dirigent Libor Pešek. Celý Klavírní koncert C dur pak v závěru programu zhlédli přítomní v záznamu z roku 1973, kdy Českou filharmonii řídil Josef Vlach.

Na stejnou dobu vzpomínal i Libor Pešek, opět skromně: „Nebyl jsem mu roven, on byl ‚star‘, já začínající dirigent,“ řekl s poukazem na jejich první společný koncert, který se odehrál v Pardubicích v roce 1972. Na programu měli tehdy Mozarta. A jeho hudbu a Ivana Moravce v ní vidí Libor Pešek takto: „Zdá se, že jde o jednoduchou písničkovou hudbu. Potřebuje ale preciznost. A k tomu i mozartovský ‚závoj tajemna‘ – a to Ivan báječně uměl.“

Související články


Napsat komentář