Nápoj lásky z vesničky střediskové

Olomoucké Moravské divadlo se v pátek 30. září a v sobotu 1. října dočkalo první nové operní inscenace této sezony, a to premiéry v poměrech hanácké metropole vskutku impozantní – Donizettiho Nápoje lásky. Slovo impozantní totiž přesně vystihuje především páteční večer, tedy první premiéru, kdy se obecenstvo skvěle bavilo a kdy hlavně méně poučení diváci chválili svého favorita „Otíka“. Ano, pokud jste si teď vzpomněli na rozkošný a nezapomenutelný film Jiřího Menzela Vesničko má středisková z roku 1985, máte okamžitě jasnou představu o celkové koncepci inscenace režiséra Oldřicha Kříže.

Už během předehry Nemorino přijede traktorem a s nezbytnými sluchátky se poprvé objeví na scéně. Právě ona sluchátka i asociace s filmem pak v obecenstvu spouštěly opakované salvy smíchu především během prvního jednání. Myslím, že Gaetano Donizetti si v případě Nápoje lásky nekladl žádné intelektuální cíle, chtěl prostě a jednoduše pobavit. To se mu opravdu podařilo, protože Wikipedie uvádí tuto operu jako dvanáctou nejhranější operu.

Já osobně mám obvykle problém akceptovat časové posuny i dobové aktualizace v různých dílech, ale v pátek jsem si jasně uvědomila, jak nadčasové a zábavné je toto dílo a jak ani české vesnické prostředí mu prostě nijak neublížilo.

Vstupní scéna jasně nastavila vysokou pěveckou i hereckou úroveň obou hlavních postav, tedy Nemorina v podání pana Milana Vlčka a Adiny Eleny Gazdíkové. Jasně bylo cítit, že jsou to role, které jejich hlasům vyhovují, a že oba jsou schopni je dobře technicky zvládnout, včetně působivého hereckého ztvárnění. I další obligátní scéna – vstup vojáků – pobavila zcela beze zbytku. Na scéně se totiž objevil nejprve malý dálkově ovládaný tank a za ním potom i hlaveň velkého tanku, který byl samozřejmě miláčkem Belcora. Jím byl po oba premiérové večery hostující Filip Tůma. Kromě několika málo nepřesností v jeho vstupní árii mu pěvecky není v zásadě co vytknout. Rozehrál ve všech svých výstupech vojáka přesně podle donizettovského schématu, i on mnohokrát svými gagy publikum rozesmál. Zlatým hřebem prvního jednání během páteční premiéry pak byl příjezd Jiřího Přibyla, tedy doktora Dulcamary, pěvecky i herecky naprosto brilantního. Poté, co Nemorino od něho získal svůj legendární nápoj lásky a pak lehce ovíněn – pochopitelně se sluchátky na uších – ukázal své pohybové kreace, obecenstvo už ze smíchu nevyšlo až do závěrečné opony první půle.

Druhé dějství a úvodní zásnubní hostina byly korunovány skvělým provedením barcarolly Io son ricco e tu sei bella. Verbovací duet obou soků Nemorina a Belcora opět pobavil díky malému tanku na dálkové ovládání, tu vozícímu verbovací smlouvu, tu peníze. Výkon olomouckého sboru i v této inscenaci zaujal, všichni se navíc zapojili opravdu s vervou do všech hereckých akcí. Nejvíce tentokrát ale pobavila dámská část sboru v čele s Gianettou v podání Ley Vítkové ve scéně, kdy se ženy právě od ní dovědí o náhlém zbohatnutí Nemorina po smrti jeho strýce, a kdy nastane hon na bohatého ženicha. Duet Adiny a Dulcamary byl pak pěveckým i hereckým koncertem obou protagonistů. Také největší hit Nápoje lásky, árie Una furtiva lagrima, byla oceněna dlouhým potleskem. Závěrečný duet Adiny a Nemorina byl pak zejména technicky dokonalou tečkou za výkony všech pátečních účinkujících.

Sobotní druhá premiéra pro mě přinesla jedno zajímavé překvapení: Adinu v podání hostující Lenky Brázdilíkové. Ta je důkazem, že i na sousedním Slovensku se rodí dnes tolik populární koloraturní soprány se zajímavou tmavou barvou, ve stylu Anny Netrebko. Lenka Brázdilíková má výtečnou pěveckou techniku a já doufám, že se její jméno dostane i díky debutu v Moravském divadle do širšího povědomí. Poněkud zklamáním byl pro mě Dulcamaro v podání Davida Szendiucha, především proto, že jeho postava postrádala ten správný „tah“, jaký se od tohoto typu role očekává. K perfektnímu pěveckému partu je třeba přidat i velkou dávku hereckého nasazení, jenže Szendiuchův Dulcamara byl spíše akademikem než podvodníčkem. Vedle Gianetty v podání hostující Veroniky Křížové, zůstali Nemorino i Belcore v premiérovém obsazení. Za oba večery jim patří můj obdiv, neboť není zcela jednoduché po týdnu generálních zkoušek odzpívat tak náročné role dva večery po sobě.

Orchestr hrál po oba večery pod vedením Tomáše Hanáka stylově čistě, byť v některých pasážích trošku bezohledně ke zpěvákům. Sním o tom, slyšet někdy zvuk orchestru z doby premiéry opery, kdy například střevové struny smyčcových nástrojů byly k lidskému hlasu mnohem milosrdnější.

Pokud bych měla shrnout své pocity z nejnovější olomoucké operní inscenace, uváděné v italském originále s českými titulky, pak jsou veskrze pozitivní. Jestli se ještě umíte zasmát a pobavit, pak toto představení je přesně pro vás.

Gaetano Donizetti:
Nápoj lásky
Hudební nastudování: Tomáš Hanák
Dirigent: Tomáš Hanák (alt. dirigent: Petr Šumník)
Režie: Oldřich Kříž
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Scéna a kostýmy: Jan Kříž
Orchestr a sbor Moravského divadla
Premiéry 30.září a 1.října 2011 Moravské divadlo Olomouc

Adina – Elena Gazdíková / Lenka Brázdilíková (alt. Barbara Sabella)
Nemorino – Milan Vlček (alt. Jakub Rousek)
Belcore – Filip Tůma (alt. Jakub Kettner)
Dulcamara – Jiří Přibyl / David Szendiuch
Gianetta – Lea Vítková / Veronika Křížová

www.moravskedivadlo.cz

Foto Moravské divadlo Olomouc