Pojďte si hrát – s Cirkem La Putyka

Lucie Kocourková, 22.03.2014 0:00

Co všechno se může stát na jednom dětském hřišti, kde se plní sny a fantastické představy? Kterému vládne ze své miniaturní kukaně dobrosrdečný hlídač, vysloužilý cirkusák, vypravěč a průvodce, na hřišti, které se tak trochu mění v cirkusovou manéž, kde se odehrávají malé příběhy a setkání, kde se ale také předvádí odvážné artistické výstupy, mísí světy a divadelní žánry? Cokoli. Protože svět her, které patří dětem i dospělým, je nevyčerpatelný.Nová inscenace souboru, který si dal do názvu titul své první úspěšné inscenace, La Putyka, zavádí diváky do milého a útulného koutku, kde se každý může stát dítětem. Má prostý název Play – Hra a je inspirovaná světem dětských her a místem, kde se fantazii popouští uzda. Hřiště je tu symbolem, prostorem, ke kterému se člověk v průběhu života stále vrací, od prvních nemotorných krůčků až po dny stáří, kdy na ně doprovází svoje vnoučata. Jak tomu už v případě Cirku La Putyka bývá, tak stejně jako je nové představení plné fantazie, tak se i vzpírá přesnému zařazení. Mísí se tu pantomima, klasická akrobatická čísla a tanec ve formě pásma, revue, v tvaru, který přímo volá po vzpomínkách na prvorepublikový poetismus, ten krásný literární směr, který obrousil hrany surrealismu a dal mu zvláštní duši. Díváme se na něco velmi současného, ale také prchavého, s nádechem nostalgie. Každým okamžikem probouzí Play nové emoce.

Své pomyslné hřiště s veřejně vyvěšeným provozním řádem si tvůrci vystavěli v prostorách La Fabriky, která je jejich hlavní scénou. Inscenace se rozjíždí pozvolna, když hlídač (Jiří Kohout) uvádí diváky na místa a rozehrává v nich lehký neklid vědomí, že se možná od nich bude očekávat interaktivní zapojení. A skutečně se tu s diváky pracuje a komunikuje hodně zblízka. Performeři se mezi ně zapletou v divokém tanci, podivínský hlídač s nimi adresně hovoří, dojde i na dobrovolníka z publika pro jeden z jednodušších triků. To udržuje v inscenaci napětí a živost, protože návštěvník je jaksi preventivně ve střehu a o to vnímavější. Hlídač hovoří k lidem více jako k opravdovým návštěvníkům parku než k veleváženému publiku, vzpomíná na minulé doby a artistické úspěchy, zamýšlí se nad dětmi a dospělými, nad jejich životem. Svou vemlouvavostí nutí diváky, aby nad jeho monology chvíli uvažovali a návštěva se jim tak stává víc než jen zábavou. V nejbanálnějších tématech se někdy skrývají nejupřímnější pravdy.Především je tu ale mnoho pohybového umění. Ať už jde o klasickou pantomimu nebo převleky, kdy zaručeně pobaví nejen parta groteskních batolat, ale také vtipně sehraný výstup „Souboru Pražských technických služeb“ nebo scénka namlouvání a triky se žvýkačkou a gumou do kalhot. Performeři se plynule mění z herce v tanečníky (nechybí ani break dance) i žongléry a artisty. Přestavby cirkusových konstrukcí se dějí za plného provozu a i při vší nevázanosti atmosféry je stále cítit, jak jsou umělci soustředění. Jeden z nich má ostatně na noze ortézu… Diváci jsou nadšeni přízemní i závěsnou akrobacií, stejně jako velkou exhibicí s ruskou houpačkou, ze které je možno metat několikanásobná salta. V takových výstupech nechybí křiklavé kostýmy a rozhazování konfet, jak se na svět falešného pozlátka sluší. Nejde tu ale o laciné triky pro pobavení, vše má své místo a opodstatnění, celé představení se nese na vlnách střídavého nadšení a zklidnění: chvíli divák ocení zdatnost těla – vždyť tohle představení interpreti připravovali víc než rok! – a jindy zase vtip scének, které vzdávají hold české pantomimě. Jednotlivé kousky kaleidoskopu nehrozí roztříštěním, protože je tu vždy postava plachého hlídače, který spojuje jeden výstup s druhým, občas vstupuje do dění jako zdánlivě cizorodý prvek a přiživuje vtip některých výjevů.

Play je poetickou sondou do světa hravosti, jež v člověku zanechá příjemný pocit zažité zábavy, která nebyla bezúčelná. Mimo jiné je také dobrou příležitostí pro diváka, který se chce seznámit s novým cirkusem a jeho poetikou. Od roku 2009 Cirk La Putyka tento žánr, nebo spíš směs všemožných žánrů, s úspěchem rozvíjí. Jeho zakladatel Rosťa Novák se rozhodl spolu s nadšenou skupinou sportovců, tanečníků, herců, mimů a hudebníků vytvořit projekt, který by čerpal z tradice cirkusu, pantomimy i současného tance a všech myslitelných divadelních odvětví pro tvorbu syntetického divadla, které nasytí všechny smysly a vtáhne diváka do hry. Zrodil se projekt La Putyka a nakonec i trvalý soubor. Za svou pětiletou existenci má na kontě řadu úspěšných projektů (po obrovském úspěchu prvního byla asi nejoceňovanější Slapstick Sonata) a letos uvádí dokonce tři premiéry. Inscenaci Play, která měla pracovní název Playground (Hřiště), předcházelo v únoru Airground (inscenace pro tři herečky, letadlo a jednoho hudebníka) a následovat budou v květnu Dolls, tedy Panenky. Nebo loutky. Není vlastně docela jisté, kam se bude nová inscenace ubírat. Jedno ale jisté je: fantazie tvůrců a spolupracovníků Cirku La Putyka ještě zdaleka není vyčerpaná a s každým novým projektem je stále na co se těšit.Hodnocení autorky recenze: 100 %

Play
Režie: Maksim Komaro
Koncept: Maksim Komaro, Rostislav Novák
Choreografie: Marta Trpišovská, Michael Vodenka
Pohybová spolupráce: Rostislav Novák, Jiří Havelka
Cirkusové konstrukce: Mathieu Gregoire, Martin Florek
Scénografie a rekvizity: Hynek Dřízhal
Kostýmy: Kristina Nováková Záveská
Hudba: Jan Balcar
Světelný design: Jan Mlčoch
Technická spolupráce: Miloslav Vácha
Premiéra 19. března 2014 La Fabrika Praha