A vypravujte o nás!

  1. 1
  2. 2

Město podporuje naši činnost finančně, z rozpočtu částkou 36 000 korun, což je zhruba jedna třetina nákladů na koncerty. V případě krajní nouze žádáme o dodatečné posílení z financí na kulturu a zatím vždy úspěšně. Za koncerty v Mariánském kostelíku – městské koncertní síni a v Kodymově národním domě od nás nevyžaduje placení pronájmu atd.

Z čeho je plněn rozpočet?

Jak už jsem se zmínil, naším hlavním příjmem jsou peníze z města, dále pak z Nadace Českého hudebního fondu a od našich, dnes už pravidelných mecenášů (to jsou ti, kteří nám dají peníze a vědí, že za to nic nedostanou). Příjem ze vstupného je zhruba čtvrtina až třetina nákladů na koncert. Abychom udrželi kvalitu, museli jsme omezit počet koncertů našeho cyklu z původních dvanácti až patnácti na dnešních deset. Důležité je, že jdeme dál. Ale osud opočenských Hudebních sobot je pro nás mementem.Kdo a jak vytváří dramaturgii jednotlivých cyklů?

Původně jsme léta dramaturgii vytvářeli sami, nápady a doporučeními přispíval i Luboš Sluka, nějaký čas byl naším dramaturgem Jan Krejčí (bývalý první houslista orchestru činohry Národního divadla). Když nám před lety nabídl spolupráci opočenský rodák Pavel Svoboda, s nadšením a úlevou jsme ji přijali. A tak je naším dramaturgem a konzultantem k všeobecné spokojenosti dodnes.

Když se ohlédnete zpět, co se vám se spolkem podařilo? Z čeho máte radost?

Podařilo se nám vzkřísit a rozvinout tradici, která se stala kamínkem v mozaice obrazu Opočna jako města kulturního. A k tomu bych podotkl, že za velice skromných podmínek. Pokud někdo sedí zrovna před počítačem, nalistujte si webové stránky Opočna, mezi spolky Opočenskou besedu – Přehled činnosti – tam to všechno je. Náš dar Opočnu. A nejen.

A také mám radost, když je naplňován můj pravidelný vzkaz určený posluchačům na našich koncertech, kterým na úplný závěr každého koncertu vždy říkám: „A vypravujte o nás!“… A mnozí z nich opravdu vypravují.

Čím jsou pro vás osobně koncerty vážné hudby?

Tady bych ocitoval jakési motto, uvádějící rok co rok naše Kalendáře: Také na rok 2014 má pro vás Opočenská beseda připravený cyklus koncertů vážné hudby Opočno hudební. Setkání s krásou, duchem a uměním hodným toho slova a v neposlední řadě s přáteli s cílem „sdružovat občany ku společenskému soužití“.

Máte nějakého vysněného interpreta, soubor či skladbu, které byste si přál naživo slyšet?

(s úsměvem) Obávám se, že tady bych případné čtenáře rozhovoru uvedl do rozpaků, a tak vám to jen pošeptám… mám rád třeba cimbálovou muziku. Ale chtěl bych slyšet i Čajkovského Klavírní koncert b moll v podání Jaroslavy Pěchočové-Vernerové (orchestr bych nechal na ní) nebo Schubertovu Nedokončenou. Stále vzpomínám na Luise Armstronga, kterého jsem slyšel naživo v roce 1965 v Praze. Bravo jsem do potlesku volal i při vystoupení Alexandrovců v Hradci Králové.

Hudba je jistě krásný koníček. Jaké jsou vaše další zájmy?

Ty se mění s věkem. V mládí se mi líbily holky – s hanbou přiznávám, že se i dnes kradmo ohlídnu, a hned se zastydím. Léta jsem také rybařil, zvlášť na pstruhových vodách třeba u Sopotnice – když tam brali lipani, byla to nádhera, okouzlení ze splynutí s přírodou. Vždycky jsem také hodně četl a měl jsem štěstí, že například v době, kdy jsem učil na Hrnčířských boudách v Krkonoších, jsem získal zdroj, který mi dodával vzácné knižní tituly, takzvané podpultovky. Velkou mojí zálibou bylo fotografování. Na horách jsem byl i členem Horské služby, lyžoval jsem spíš z nutnosti, i když, jestlipak víte, co je to „pocit sněhu“? Sport mezi mé koníčky nepatří. V určité době se jím ale stala práce na synově „zahradě“, mající bratru 17 arů. Tady musím podotknout, že hned za plotem teče Zlatý potok, takže stačilo otevřít branku… Dnes je mým velkým koníčkem malý vnouček.

Děkuji za rozhovor! 
*** 

Vlastní vizitka:
Ivo Kašpar
Narodil jsem se 10. září 1937 v Opočně, v roce 1956 jsem ukončil maturitou Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol.

rodina: manželka Jana, dcera Karolína, syn Ivo, vnouček Ivo

Povolání učitele 1. stupně základní školy mne přivedlo postupně do Vrchlabí, na nejvýše položenou školu u nás – jednotřídku v Hrnčířských Boudách v Krkonoších, do Egypta na školu při ZÚ v Káhiře, na dvoutřídku v Horní Brusnici a v roce 1978 do Opočna, kde jsem učil na základní škole a posléze několik let vykonával funkci zástupce ředitele základní školy. Do důchodu jsem odešel v roce 1998.

Z veřejné činnosti: 4 roky jsem byl členem Zastupitelstva za OF, v dalších obdobích nekandidoval, protože jsem nenašel žádnou stranu hodnou důvěry.

Stál jsem u vzniku původních Opočenských novin a léta jsem pracoval jako píšící člen jejich redakční rady (vida psaní – zapomenutý koníček, ba přímo kůň, provázející mne dodnes). Patřím mezi zakládající členy Opočenské besedy a dodnes jsem jejím předsedou.

www.mhf-vek.cz

Foto Honza Ježdík 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na